Pottera nechte ležet. Raději čtěte sci-fi epos Fabera, venkov Hájíčka nebo Prahu Noir

22. září 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03452228.jpeg

Knihkupectví za chvíli zavalí Harry Potter a prokleté dítě. Těžko si představit lepší vysávačku peněženek, než je „speciální vydání upraveného scénáře“, které podle recenzí připomíná spíš povedenou fan fiction. Zářijové a říjnové knižní tipy radí, proč obejít regály s Potterem a vydat se směrem k Faberovi, Hájíčkovi nebo za knihou Praha Noir.

Michel Faber – Kniha zvláštních nových věcí (Kniha Zlín)

Největším lákadlem budoucích týdnů je bezpochyby další veliký román Michela Fabera, spisovatele, který mění fikční světy častěji než ponožky. Z viktoriánské Anglie kultovní knihy Kvítek karmínový a bílý se přesouvá do jiné galaxie, kam posílá misionáře Petera. Blízká budoucnost na Zemi nevypadá zrovna růžově, takže je třeba konvertovat mimozemské domorodce z planety Oasis. Zatímco Peter překládá Bibli pro nové, Bohem nadšené křesťany, jeho žena Bea chátrá na neobyvatelné rodné planetě. Faberovi se podle kritiků povedl románový meziplanetární skok, ve kterém autor ohledává limity jazyka, představivosti i lidské trpělivosti. Kniha zvláštních nových věcí je román novodobého kolonialismu, Conradovo Srdce temnoty pro jednadvacáté století – v dějinách lidstva možná století poslední.

Taťána Rubášová, Jindřich Janíček – Podivuhodná robotí expedice (Labyrint a Take Take Take)

Zatímco ve Faberově románu lidstvu odtikává časomíra, v komiksu Taťány Rubášové a Jindřicha Janíčka už se s ním vůbec nepočítá. Na Zemi opět zavládla divočina, objevovat ji má civilizace robotů. Na podivuhodnou expedici se vydávají cestovatelé William a Meriwether, roboti s klobouky ve stylu amerických puritánů, kteří ovšem místo indiánů mají co do činění s nepochopitelnými lidskými vynálezy. Komiks Podivuhodná robotí expedice je pro všechny milovníky sci-fi, humoru i utopického života bez lidí.

03708988.jpeg

Jiří Hájíček – Dešťová hůl

Z dystopií na venkov. Dlouhodobě nejpečlivějším pozorovatelem života na české vesnici je Jiří Hájíček. Autor autobusácké detektivky Selský baroko nebo melancholické prózy o zatopené domovině, Rybí krev, za pár týdnů vydává knihu Dešťová hůl. Podle anotace jde o završení volné „venkovské trilogie morálního neklidu“, tentokrát se ovšem Hájíček pouští do současnosti – což je jenom dobře. Oceňovaný spisovatel působí jako pokračovatel venkovského realismu z minulého století, nečekejte tedy žádné fabulační eskapády. Místo nich se Hájíček soustředí na detailní vykreslování psychologie postav, zdánlivě obyčejných chlápků a ženských, které hluboko uvnitř něco nepřestává pálit. Přidejte k tomu lyrické vznášení se nad krajinou jižních Čech a nepochopitelně čtivý jazyk a máte před sebou kandidáta na skvělé podzimní čtení.

John Berger – Způsoby vidění

Na začátku svého třiačtyřicet let starého pořadu Ways of Seeing vyřízne John Berger tvář Venuše ze slavného Botticelliho obrazu, načež oznámí: „Dnes večer nechci studovat obrazy, ale spíš to, jak je vidíme dnes, ve druhé polovině dvacátého století. Vidíme je totiž zcela jinak, než jak je lidé viděli dřív. Když zjistíme, proč to tak je, zjistíme také něco o sobě a o světě, v němž žijeme.“ Z Ways of Seeing se záhy stal nejdůležitější dokument novodobé vizuální kultury a jeden z nejvlivnějších naučných pořadů v historii BBC. Televizní eseje vyšly knižně v roce 1973, letos konečně vycházejí v češtině. Aktuální jsou pořád.

Praha Noir – editor Pavel Mandys

Praha je skvělá literární kulisa. I když jde o vraždy. Petra Soukupová, Miloš Urban, Chaim Cigan, Petr Stančík, Kateřina Tučková a mnoho dalších autorů se zapojilo do povídkového souboru Praha Noir, který zkoumá tajemná místa hlavního města. Podle Stančíka je to zaniklé židovské ghetto, Soukupovou láká Stromovka, Tučková zkoumá temnotu starého domu na vltavském nábřeží. Tučný a tajuplný soubor povídek dal dohromady kritik Pavel Mandys a vyjít by měl příští týden v nakladatelství Paseka.

03708991.png

Takaši Hiraide – Kočičí host

Zapomeňte na chvíli na Murakamiho a zkuste dát šanci japonskému básníkovi Takaši Hiraideovi. Kočičí host neklame názvem a jeho hlavní postavou je opravdu kočka, nemluvný pozorovatel lidského vztahu, katalyzátor zásadních životních změn. Ostatně, Kočičí host je románová meditace o změnách, tvrdí recenzent knihy Nicholas Lezard na serveru The Guardian. Knihu chválí za její jemnocit a schopnost vytvořit alegorii na život s pomocí domku s malou předměstskou zahrádkou a jednou sousedovic kočkou. Lezard zmiňuje také jedno malé tajemství Kočičího hosta. Že by to byla právě záhadná zápletka, co z knihy udělalo světový bestseller? Nejspíš to byly prostě kočky.

Spustit audio