Pouliční hudebníci jsou v Británii v ohrožení. Londýn chce zavést nová omezení

5. prosinec 2018
03554619.jpeg

Rada londýnských čtvrtí Westminster a Chelsea se příští rok chystá zavést nařízení o veřejném pořádku, které v některých čtvrtích zakáže busking. Hudebníci proti rozhodnutí protestují, rada podle nich nerozumí smyslu buskingu. Will Pascall, člen rady pro plánování a dopravu, ale říká, že zástupci musí zohlednit názor 70 % respondentů, kteří se v nedávném průzkumu vyjádřili pro regulaci pouličních produkcí. 

Tvrdí, že rada se zabývá i dalšími možnostmi, jako je zavedení povinného povolení pro pouliční hudebníky. Neexistují podle něj ale důkazy, že by takové opatření vedlo k řešení problému. Busking není ve Velké Británii protizákonný, nedávné právní změny ale umožnily jeho omezování. Například ve čtvrtích Camden a Hillingdon tak může radnice udělit hudebníkům pokutu ve výši 1000 liber a ve skotském městě Dundee mají zase pouliční hudebníci zakázáno používat zesilovače, což mnohým z nich podle jejich slov znemožnilo hrát nebo značně snížilo kvalitu jejich vystupování. Podle lorda Clementa-Jonese, který buskery v parlamentu obhajuje, vycházejí tato nařízení z falešného dojmu o vztahu veřejnosti k pouličním umělcům. Podle něj mají volení zástupci pocit, že obyvatelé měst nemají busking rádi, ačkoliv všechny důkazy naznačují přesný opak. „Ve skutečnosti jeden průzkum Westminsterské univerzity, který dotazoval 1000 osob v londýnských turisticky oblíbených místech, včetně Covent Garden, Trafalgar Square a Portobello Road, zjistil, že 86 % turistů a 84 % obyvatel souhlasilo s buskingem nebo na něj nemělo žádný názor,“ cituje ho web Guardian. Busking je podle Clementa-Jonese součástí svobody slova a neměl by být potlačován.

Spustit audio
autor: David Krkoška
  • Vědci z Mendelovy univerzity zjišťují, jak moc lidé plýtvají jídlem a co by je přimělo to změnit

    14. prosinec 2018
    Plýtvání jídlem – odpad – bioodpad

    Mendelova univerzita v Brně sledovala po celý říjen plýtvání potravinami v tamní menze. Výzkumný tým zjišťoval, kolik jídla strávníci nedojedí, a zároveň spustil letákovou kampaň, která studenty a zaměstnance informovala o tom, kolik se reálně vyhodilo potravin a jaké to má dopady na životní prostředí. Provozně ekonomická fakulta se chce zaměřit právě na koncové spotřebitele a zkusit ovlivnit jejich přemýšlení o problému.

    Jak informuje univerzita na svém webu, výzkumný tým se chce zaměřit mimo jiné na mladší spotřebitele. „Mladá generace je zajímavým vzorkem ke zkoumání, protože jsou mladí, bez mnoha zažitých stereotypů, a tím, že jsou to vysokoškolští studenti, předpokládáme, že jsou vzdělaní a inteligentní. Studie ze zahraničí naznačují, že tato mladá generace je vnímavá k dopadům na životní prostředí a ochotná měnit stereotypy,“ vysvětluje členka výzkumného týmu projektu Lea Kubíčková. Po menze má brzy startovat další projekt. „V konkrétním okresním městě bude vážen a tříděn komunální odpad a bude vyčíslen podíl potravinové složky tohoto odpadu. Dále v rámci našeho výzkumného týmu právě nyní vyhodnocujeme deníky lidí ze 100 domácností, kde se po dobu jednoho měsíce vážilo a zapisovalo, kolik a jaké potraviny vyhodili,“ doplňuje Kubíčková. Hlavní myšlenka celého projektu je, že lidé si plýtvání neuvědomují a ani netuší, kolik jídla vyplýtvají a kolik peněz tímto způsobem vyhodí. Je pro ně náročné tyto informace zjistit. Výzkumníci předpokládají, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli změnit. „U spotřebitelů v oblasti plýtvání jídlem se patrně projevuje takzvaná omezená racionalita, kdy se chování lidí zdá neracionální – jdou do menzy, koupí si jídlo za určitý obnos a pak pětinu jídla vyhodí. A nikomu to nepřipadá divné. Ale kdyby šli do obchodu a koupili si balení 5 párů ponožek a jeden pár po příchodu domů vyhodili, tak se nad tím všichni pozastavíme,“ popisuje Lea Kubíčková. Podle statistik dělaných v Evropě a Severní Americe vyplýtvá nejvíce právě koncový spotřebitel. Na každého obyvatele z těchto dvou kontinentů připadá podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství průměrně 95 až 115 kilogramů vyhozených potravin za rok. V případě africké a asijské populace je to jen mezi 6 a 11 kilogramy. Existují ale i pesimističtější odhady. Podle Evropské komise se v celé Evropě ročně vyhodí okolo 88 milionů tun potravin. Na jednoho Evropana tak připadá více než 173 kilogramů vyplýtvaných potravin ročně.

    Podívejte se taky na Jak neplýtvat potravinami? „O jídle musíme přemýšlet. A nenakupovat zbytečně moc,“ říkají odborníci nebo Novozélandský obchod dává prošlé jídlo odjinud zdarma. Bojuje proti plýtvání.

  • Zájem o Nocleženky je znovu rekordní, lidé jich pro lidi bez domova koupili už tisíce

    14. prosinec 2018
    Bezdomovec

    Zájem o poukázky Armády spásy, které lidem bez střechy nad hlavou zajistí přespání v teple, je tuto sezonu ještě vyšší než loni. Zatím jde o zhruba dvojnásobný nárůst.

    Jak řekla Radiu Wave koordinátorka projektu Nocleženka Lucie Stejskalová, Armáda spásy jich prodala v této sezoně už asi 12 tisíc, z toho zhruba tisícovka byla uplatněna. Terénní pracovníci začali předávat lidem bez domova poukázky, které se kupují za 100 korun, 26. listopadu. Zařízení Armády spásy za ně poskytnou nejen nocleh, ale také polévku, teplý nápoj, možnost se osprchovat a provést osobní hygienu. Lidé bez domova si v noclehárnách mohou také promluvit se sociálním pracovníkem o své životní situaci. Projekt obvykle funguje od konce listopadu do konce dubna. Dárci ale mohou nakupovat Nocleženky celoročně. Obdobný projekt má i nezisková organizace NADĚJE. Upozorňuje, že lidé bez domova potřebují teplé ponožky a vhodnou obuv. Zájemci proto mohou přispět na jejich nákup. Podle posledních odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2016 je v Česku asi 68,5 tisíc lidí bez bydlení žijících v azylových domech, na ubytovnách a podobně. Evropská komise odhaduje, že bezdomovectví se týká v Evropské unii každý rok asi čtyř milionů lidí. Kromě Finska je problém bezdomovectví na vzestupu prý ve všech členských státech. Třeba britská charitativní organizace Crisis aktuálně upozorňuje, že čistě na ulicích spí v Británii 12 300 lidí, podobný počet lidí pak přečkává noci ve stanech, autech, autobusech, halách nebo popelnicích. Podle neziskové organizace tak bezdomovců, kteří spí vyloženě venku, přibylo od roku 2010 skoro o sto procent.

  • Britský pár jí jen zvířata zabitá na silnicích, vadí jim masný průmysl i plýtvání

    14. prosinec 2018
    jelen na silnici

    Jim Alexander vaří jen z masa, které pochází ze zvířat zabitých na silnicích. Zpracovává tak jelení, bažantí, králičí, ale třeba i jezevčí mrtvoly. O Vánocích budou například s přítelkyní připravovat srnčí maso. Muž tvrdí, že tím zamezuje plýtvání, protože i taková zvířata se dají bez problému jíst. Zároveň nechce podporovat masný průmysl. 

    Jak píše britský Mirror, letos už zpracoval skoro 50 kusů zvěře. Vyučil se řezníkem a dříve pracoval na jatkách, a tak si ji dokáže porazit doma sám. Zpracovávat maso se mimochodem začal učit už v dětství, když vyrůstal na statku ještě v Československu. Ne všichni z jeho okolí ale s neobvyklým životním stylem souhlasí. „Rodina mé přítelkyně si myslí, že jsem podivín a sériový vrah. Snažím se jim vysvětlit, že naopak nesnáším zabíjení. Já ta chudá stvoření vyprošťuji ze silnic, a navíc je ještě dobře využiji. Je to lepší než je tam nechat jen tak ležet,“ řekl serveru. Připouští, že ho několikrát zastavila policie, které přišlo podezřelé, že si do auta nakládá mrtvoly zvířat. V Británii ale není nelegální zdechliny ze silnic odvézt. Jim Alexander sbírá v lesích také třeba houby nebo bylinky. „Do obchodu teď vlastně chodím jen pro věci, které nemůžu jen tak najít venku, jako je třeba zubní pasta nebo sprchový gel,“ cituje muže britské Metro, které zároveň přidává několik tipů na to, jak poznat, že je zabité zvíře nezávadné pro zpracování. „Jezevec chutná podobně jako vepřové, ale třeba liška má svou specifickou chuť, která není úplně příjemná, a tak se ji snažím přebít třeba omáčkou nebo sušeným masem,“ vysvětluje. Muž se snaží ze zvířat zpracovat všechno, zbytky dává svému psovi nebo je třeba vyměňuje za jiné potraviny. Dokáže najít využití například i pro tuk z jezevce – používá ho při vaření jako alternativu k oleji.

  • Našel se nejstarší film s polibkem mezi dvěma Afroameričany. Propusinkovali se do Knihovny Kongresu

    14. prosinec 2018
    Z němého filmu Something Good – Negro Kiss z roku 1898

    Americká filmová historie je lemována prvními polibky, které poutaly chtěnou i nechtěnou pozornost veřejnosti.

    Když roku 1896 přitiskli k sobě rty herci v superkrátkém filmu z produkce Thomase Edisona, stali se nejen průkopníky v této disciplíně, ale i se výrazně zprotivili proti tehdy převládající viktoriánské morálce. První francouzský polibek, a to pěkně v detailu, předvedli na plátně John Gilbert a Greta Garbo v němém snímku Tělo a ďábel z roku 1926, který měl pro tehdejší publikum dráždivý podtón erotiky. A film Island in the Sun bývá zmiňován jako vůbec první, kde si vyměnili polibky herci různé barvy pleti. Roku 1957 se tematizace milostných vztahů mezi bělochy a černochy (sice na karibském ostrově a v minulosti) nesetkala s úplným pochopením veřejnosti. Teprve dva roky předtím totiž odmítla Rosa Parks uvolnit místo v autobuse bělochovi a boje proti rasové segregaci byly na samotném počátku. O to překvapivější nález učinili nyní vědci z Univerzity v Chicagu a Univerzity v Jižní Kalifornii. Podařilo se jim identifikovat 29vteřinový němý film Something Good – Negro Kiss z roku 1898 ukazující polibek mezi dvěma Afroameričany, prostý veškerých rasových stereotypů, které uvádění postav černé pleti ještě i dlouho poté v americké kinematografii provázely. Muž v obleku a žena v nabíraných šatech se před kamerou prostě a jednoduše pusinkují, přičemž z jejich výrazu je čitelná přirozená radost. Snímek Something Good – Negro Kiss byl 12. prosince přidán na Seznam národních filmových památek Knihovny Kongresu – spolu například s Jurským parkem, Zkrocenou horou nebo The Shining.

  • Od vydání první série legendární hry Doom uplynulo 25 let. Designér vydá k výročí nové levely

    13. prosinec 2018
    ze hry Doom

    První série legendární počítačové sci-fi hororové hry Doom vyšla před pětadvaceti lety, 10. prosince 1993. Její 25. výročí se rozhodl oslavit jeden z původních tvůrců hry John Romero. V únoru vydá devět nových levelů Doomu.

    Pokračování se bude jmenovat Sigil a hráčům nabídne single i multi-player módy. Sigil zachová design i příběh původní hry. Změní se ale prostředí. Místo vojenské základny, kde se odehrával původní příběh, zavede Sigil hráče do pekla. V jednom z levelů hráči také objeví velkou místnost, která je podle autora nejzábavnějším a nejúžasnějším prostorem, jaký kdy vytvořil. Zatím poslední, čtvrtá série Doomu vyšla v roce 2016. Psali jsme o ní i na našem webu. Originální série Doom vypráví příběh mariňáka vyslaného na vojenskou základnu na Marsu, kde bojuje proti démonům vycházejícím z pekla skrz rozbitou teleportační bránu. V Sigilu se tedy hráč přesune přímo na území démonů. Ve hře je více detailů než ve čtyřech originálních sériích Doomu. Věřím, že fanoušci rozpoznají můj designérský styl, ale najdou ve hře i nové prvky, řekl Romero webu Kotaku. Sigil bude ke stažení zdarma, skalní fanoušci si ale budou moci pořídit doplňky ke hře ve dvou různých limitovaných edicích. Základní nabídne například disketu se hrou nebo její soundtrack. V edici nazvané Deluxe najdou fanoušci i cínovou sochu Romerovy hlavy.

    Podívejte se také na Soundtrack ke hře Doom ukrývá satanistické symboly.

  • Čína zvýšila odměny pro internetové udavače. Kdo nahlásí porno, může vydělat až 2 miliony korun

    13. prosinec 2018
    Sex

    Čínské úřady pokračují v boji proti pornu na internetu. Nově zvýšily odměnu pro ty, kteří udají autory pornografických materiálů z řad svých známých. Až na 600 tisíc juanů, tedy asi na 2 miliony korun, si může přijít každý, kdo úřadům nahlásí pornografický obsah a jeho autora. V Číně je jakýkoliv pornografický obsah považován za nezákonný.

    Vzhledem k tomu, že průměrná roční mzda v Číně loni činila 74 318 juanů, je pravděpodobné, že se najdou lidé, ze kterých se stanou lovci pornografického obsahu. Nařízení platí od prvního prosince. Informuje o tom server Techinasia. Jeden z uživatelů v Číně populární sociální sítě Webio nařízení komentuje: „Dnes nejdu do práce. Budu všude možně hledat materiály, které považuji za nepříjemné, abych je nahlásil. Můžu si vydělat tolik peněz, které bych si v práci nevydělal do konce života.“ Jiní uživatelé nařízení kritizují. Podle nich vláda a úřady zbytečně moc zasahují do soukromí dospělých občanů, místo aby trestaly skutečné zločince. „Z éry práskání nevyjde nikdo nepoškozený. Všechny to nakonec pohltí,“ komentoval situaci jeden z nich. Boj s pornografií vede Čína už delší dobu. Státní média oznámila, že během letošního roku byly odstraněny tisíce pornografických stránek. Tvůrcům obsahu hrozí nebezpečí vězení. Spisovatelka píšící pod pseudonymem Tianyi byla odsouzena na deset a půl roku vězení za popis erotických scén dvou mužů ve svém románu. Zakladatel video aplikace Hot TV byl zase v srpnu odsouzen na sedm let za to, že na jeho platformě bylo umístěno 1579 nelegálních videí, 28 z nich bylo označeno za pornografické. Boj s pornografií je jen součástí širší čínské cenzury internetu. Čínská vláda se snaží mít přehled o všech informacích, které lidé v online prostředí šíří. Informuje o tom například britský popkulturní web Dazed.

    Podívejte se taky na Four Chambers: I porno má svoji indie scénu.

  • Jeden z fanoušků se stane postavou seriálu BoJack Horseman. Stačí přispět obětem požárů a mít štěstí

    13. prosinec 2018
    03674524.png

    Možnost stát se seriálovou postavou dává každému soutěž vyhlášená tvůrcem pořadu BoJack Horseman Raphaelem Bob-Waksbergem. V oblíbené animované sérii kanálu Netflix se objeví jeden vylosovaný šťastlivec. Soutěž má i charitativní podtext. Jako přihláška slouží minimálně desetidolarový dar na webu nadace Omaze. Výtěžek ze sbírky pomůže lidem zasaženým lesními požáry v Kalifornii.

    Výherce soutěže stráví v hollywoodském studiu, které seriál produkuje, celý den. Od tvůrců dostane letenku do Los Angeles, uvidí, jak show vzniká, setká se s tvůrci pořadu i s herci, kteří postavám propůjčili svůj hlas. Mezi ně patří například Will Arnett, Aaron Paul nebo Paul F. Tompkins. Hlavní cenou je však možnost účinkovat v seriálu. Jeden z animátorů pořadu si výherce nebo zvíře dle jeho výběru obkreslí a na základě této kresby vytvoří novou seriálovou postavu, která se objeví v příští sérii. Píše o tom web Vice. Dalšími cenami jsou také originál Toddovy červené mikiny, kterou ve většině epizod nosí jedna ze známých postav seriálu (respektive její kopie, protože originál je animovaný), nebo podepsaná kniha BoJack Horseman: The Art Before the Horse, která by se měla stát povinnou součástí knihovny každého fanouška série. Soutěž trvá až do 31. ledna a je otevřená lidem z celého světa.
    BoJack Horseman je jedním z nejpopulárnějších animovaných seriálů Netflixu. Vypráví o stárnoucím antropomorfním koni, který dříve býval hvězdou showbusinessu, proslavil ho televizní sitcom. O svou slávu ale postupně přišel, utápí se v depresích a neúspěšně se snaží se ztrátou popularity vyrovnat. Více si o údajně nejsmutnější veselohře seriálové tvorby můžete přečíst v našem článku

  • V Sesame Street vystoupilo poprvé dítě ulice. Slavný pořad se tak zaměřuje na problém bezdomovectví

    13. prosinec 2018
    Sesame Street

    Jedno z 20 dětí pod 6 let má podle ministerstva zdravotnictví USA nějakou zkušenost s bezdomovectvím. Iniciativa Sesame Street in Communities si proto uložila za cíl se edukativní formou věnovat stigmatizaci a traumatu obklopujícím status lidí bez domova.

    Elmova kamarádka Lily nemá ráda fialovou. Stejnou barvou byl totiž vymalován pokoj v bytě, o který její rodina přišla. Teď už žádný takový nemají a stěhují se z místa na místo. Domov ale není jen konkrétní místo, vysvětlí jí naštěstí její lidská kamarádka Sofia, důležité je, když jste někde, kde vás mají rádi. A nabídne Lily, že může používat její fialový ručník, dokud budou s celou rodinou hostem v Sofiině bytě. „Víme, že děti bezdomovců jsou často uvězněny v devastujícím traumatickém cyklu – ať už jde o nedostačující ubytovací podmínky, chudobu, domácí násilí, nebo úzkosti spojené se ztrátou domova, či dennodenní trauma plynoucí z nejistoty a ohrožení spojeného se statusem bezdomovce,“ vysvětluje Sherrie Westin, prezidentka Global Impact and Philanthropy for Sesame Workshop. „Chceme proto přispět k narušení tohoto cyklu tím, že dětem poskytneme útěchu, dodáme jim sebedůvěru a naději do budoucna. Měly by vědět, že nejsou samy a že domov je víc než jen dům nebo byt – domov je místo, kde spočívá láska.“ Nutno však podotknout, že krátké video s Elmem, Sofií a Lily nevzniklo přímo pro slavný televizní pořad, ale najdete ho na youtubovém kanálu iniciativy Sesame Street in Communities. K němu by měly postupně přibývat na webu další výukové materiály zakládající se na Lilyině příběhu, které budou poskytovány zdarma. Zprávu přinesl web ComicBook.com.

  • Nová aplikace měří, kolik emisí vyprodukujete při cestě autem

    12. prosinec 2018
    Auta – automobilismus

    Na trhu se objevila nová aplikace Mission Emission, funguje jako měřič škodlivin, které vyprodukuje vaše auto nebo třeba motorka. Stačí zadat, odkud, kam a čím přesně pojedete, a aplikace vám vypočítá, jaké množství emisí během vaší cesty vznikne. Doporučí také, jaký jiný způsob dopravy můžete zvolit, abyste se na místo určení dostali.

    Aplikace Mission Emission ukazuje i konkrétní možné dopady vaší cesty na přírodu nebo vaše zdraví. Například za jak dlouho dokáže jeden strom absorbovat vzniklé emise CO2. Po 193 km dlouhé cestě z Los Angeles do San Diega absolvované malým autem by stromu trvalo přes dva roky, než by emise oxidu uhličitého přefiltroval. Server zabývající se ekologickým designem Inhabitat varuje, že koncentrace skleníkového plynu v ovzduší stoupla od roku 1990 do 2014 o šedesát procent a je nejvyšší za posledních 800 000 let. Aplikace Mission Emission prý vznikla hlavně právě proto, aby si lidé více uvědomovali, jak velký ekologický dopad má na životní prostředí jejich každodenní cestování.