„Práce v léčebné komunitě je ta nejlepší na světě,“ říká terapeutka Adéla Paulík Lichková
O tom, co může terapie v životě suplovat, jste mohli poslouchat ve druhé epizodě Mojí terapie v příběhu Jirky, který svou bývalou terapeutku Adélu i po letech považuje za blízkého člověka. „Bylo užitečné moct po letech mluvit o našem terapeutickém vztahu, nějak jsme se najednou líp slyšeli, líp jsme se pochopili,“ popisuje Adéla. „Líp se mi mluvilo o tom, proč potřebuju mít nějakou hranici mezi terapeutickým a kamarádským vztahem.“
„Možnost se zapojit do podcastu jsem Jirkovi nabídla, protože jsem měla pocit, že je to v té chvíli potřeba, že je fajn se zastavit a moct se po těch letech ohlédnout za všemi tématy, která řešil. Přišlo mi smysluplný, aby mu chvíli někdo věnoval tenhle druh pozornosti, protože na terapii teď nechodí,“ vysvětluje Adéla, která je vzdělaná v psychodynamické psychoterapii a pořád pracuje v léčebné komunitě, ve které byl před lety i Jirka.
„Jsem taky zároveň adiktolog, takže většinou pracuju s lidmi, kteří mají potíže se závislostmi. Nedržím se ale striktně jednoho přístupu, i když mám psychodynamický výcvik. Postupuju podle toho, co člověk potřebuje, ať už je to třeba překonat nějaké trauma, nebo hledat konkrétní momenty ve svém příběhu,“ přibližuje terapeutka, která už léta na Radiu Wave moderuje pořad Diagnóza F.
Čtěte také
„Do komunity k nám přichází lidé po detoxu, bydlí tam 8 až 15 měsíců,“ popisuje Adéla fungování léčebného zařízení pro dřívější závislé. „Projdou nejprve nultou, orientační fází, pak v první fázi se naučí respektovat pravidla komunity, ve druhé fázi už by měl pracovat se svými problémy, otevírat těžká témata, ve třetí fázi by měl mít už leccos zpracované a měli by se už připravovat na odchod. Naší ambicí není to, že by člověk vycházel z komunity ‚hotový‘, měl by ale vědět, co jsou jeho témata a jak s nimi pracovat, měl by vědět, kdo je, kam směřuje a co mu dělá radost, protože to jsou věci, které budou v životě venku potřebovat. Jirka byl můj první klient, kterého jsem z komunity pouštěla do světa.“
Podle Adély lze v komunitě zažít například něco, čemu se říká korekční emotivní zkušenost. „Člověk třeba zatím v životě vždycky dostával určitý druh zpětné vazby, třeba u Jirky to vždycky bylo tak, že za všechno dostal hrozný nářez. Když ale udělal chybu u nás, tak jsme mu řekli, že ho trestat nechceme, že chápeme, že to neudělal schválně, a máme ho i přesto rádi, na což vůbec nebyl zvyklý.“
Lidi se závislostmi mají podle terapeutky dobrý přístup k terapii, bývá velmi často bezplatná. „Když ale člověk neřeší drogy, tak si najde terapeuta taky bez problémů, ale musí na to mít peníze. A bylo by fajn, kdyby si s terapeutem sednul, což na malém městě, kde jsou třeba dva, taky není snadné. A když na to peníze nemá, tak čeká na psychologa, co pracuje na pojišťovnu, půl roku a on na něj pak nemá ani dost času, takže ani frekvence setkávání nemusí být ideální. Terapie je dostupná, ale má to dost velké limity.“
Jak často se v komunitě stává, co se stalo Jirkovi? A jaké bylo pro Adélu „vypustit ho do světa“? Poslechněte si celý rozhovor doplňující druhou epizodu podcastu Moje terapie.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
