Praha není Berlín. Regulace Airbnb v Česku zatím nehrozí

25. červenec 2016
03672836.jpeg

Když před téměř půl rokem odhlasovala berlínská radnice tzv. Zweckentfremdungsverbot, tedy zákaz neúčelného využití, spustila v Evropě úvahy nad tím, jestli Airbnb, jedna z nejvyužívanějších služeb na ubytování hostů, nemůže mít i svou stinnou stránku. V sousedním Česku jako by o tom ale nikdo nic nevěděl. Na úřadech nic neřeší, statistiky téměř neexistují a lidé jsou stále nadšení. Nutno ale říct, že nadšení může brzy opadnout.

Oblíbeným způsobem, jak si najít dostupné a pohodlné ubytování, se pro cestovatele od roku 2008 stala ubytovací služba Airbnb, kterou v posledních letech začali využívat také Češi. Ti ubytovali za rok přibližně 365 000 turistů a celkový zájem o Airbnb se v Praze zvedl téměř dvakrát. Praha se ostatně zájmu turistů, kteří dávají přednost soukromým bytům před hotely, hostely nebo penziony, těší nadprůměrně. Letos v dubnu se stala třetí nejoblíbenější destinací spolu s Barcelonou a Římem. První dvě místa obsadily Londýn a Paříž, a české hlavní město se tak stalo nejnavštěvovanější středoevropskou metropolí na Airbnb. Víc než 7000 pražských nabídek ale zdaleka nepokrývá poptávku.

„Chtěla jsem cestovat, ale ať už kvůli škole, nebo omezeným finančním prostředkům to nebylo možné. Díky Airbnb jsem ale začala mít pocit, že nemusím jít ven do světa, ale svět přijde za mnou, do mého bytu,“ popisuje jeden z přínosů Airbnb jeho čerstvá ambasadorka, šestadvacetiletá studentka Elektronické kultury a sémiotiky Monika Komjatiová. Důvod, který ji přivedl k Airbnb, byl prostý – několik dnů v týdnu měla díky odjezdům své spolubydlící v bytě volný pokoj, a tak se ho rozhodla přes tehdy začínající službu pronajímat dál. Po dvou letech už Monika pronajímá dokonce tři byty.

„Podle mých informací od Airbnb by v Praze bylo potřeba ještě o 1000 bytů víc,“ říká ředitel agentury STEM/MARK Jan Tuček. Jeho společnost dělá od roku 2005 velký výzkum o příjezdovém cestovním ruchu pro Ministerstvo pro místní rozvoj a CzechTourism, ve kterém sleduje i soukromá placená a neplacená ubytování. „Placené ubytování v soukromí vzrostlo za posledních pět let téměř pětkrát. Před pěti lety to bylo hodně na mladých ve věkové skupině 15–29 let a teď se oblíbenost placeného ubytování v soukromí posunula i do skupiny 30–44 let,“ vysvětluje Tuček. Česká republika je závislá na turistech a hlavně na jednodenních návštěvách lidí z Německa, ti i nejvíc využívají právě placené ubytování v soukromí. „V roce 2015 mají podíl 14 %. Za posledních pět let také vzrostl počet Rusů a lidí z exotičtějších destinací, jako je Indie, Portugalsko nebo Norsko,“ dodává.

03672835.jpeg

Monika nezískala díky Airbnb pouze spoustu známostí se zajímavými lidmi z celé Evropy, ale také jí zisk z pronájmu dovolil postupně opustit brigádu v kanceláři, kterou měla ke studiu, což jí umožnilo se věnovat pro ni přednějším a důležitějším aktivitám. V případě Moniky se tím nakonec stal samotný projekt Airbnb, o kterém začala psát i blog, na němž sdílí své zkušenosti a rady začínající hostitelům, jak chránit sebe a zároveň poskytovat co nejlepší službu lidem, které hostí.

Airbnb přineslo do evropských metropolí, Prahu nevyjímaje, také otázky o tom, jak mohou ekonomiky sdílení ovlivnit možnosti bydlení ve městě, a také určité obavy z nárůstu škodlivých jevů, jako je zvyšování nájmů a gentrifikace. Urbanistický projekt reSITE propojující design, architekturu a veřejné politiky se problematice ekonomik sdílení věnoval minulý rok v projektu Shared City. Ten se v současnosti rozšířil na Shared Cities a porovnává užívání a designování různých evropských měst. Podle zakladatele a ředitele projektu Martina Barryho přináší Airbnb do českých měst nové ekonomiky a nové formy turismu, které jsou nutné k tomu, aby se mohla města dále pozitivně rozvíjet. I přes potenciálně negativní jevy, které s sebou může Airbnb přinést, si myslí, že pozitiva převažují.

„Během fungování projektu jsme mohli vidět, že projekty jako Airbnb se stávají jakýmsi hnacím motorem městské renesance přinášející do měst věci, které v nich dřív nebyly. Mezinárodní komunita, možnost nových ekonomik, a navíc zdroj sekundárního příjmu, který může v některých městech srovnat rozdíl mezi příjmy a životními náklady, jsou věci, které pozitivně ovlivňují prostředí měst,“ říká Barry.

03672839.jpeg

Podnikání v rámci sdílené nebo kreativní ekonomiky funguje v oblasti služeb asi nejúspěšněji, zároveň ale stále častěji naráží na legislativní i obecnější společenské problémy. Berlínský magistrát v dubnu omezil pronájmy celých bytů na Airbnb kvůli vlivu, jaký měla služba na zvyšování cen nemovitostí a na gentrifikaci širšího centra. V českém kontextu se zatím s regulací Airbnb příliš nepočítá. „V nejbližších letech bych spíš čekal zasazení do aktuálního právního rámce a větší dohled. Jinak každá taková regulace jde obejít, stejně jako ta v Berlíně, která Airbnb nezakazuje, ale staví se proti pronajmutí celých bytů. Dokážu si představit, že si s tím tamní majitelé umí poradit, třeba tím, že někam dají poznámku, že nebudou doma,“ říká Štěpán, který nyní v Praze nabízí na serveru tři byty. „S pronájmem vlastního bytu jsem začal loni, kdy jsem si řekl, že je správná doba na koupi nemovitosti. Byt byl pro mě ještě moc velký, a tak jsem se rozhodl, že ho budu pronajímat a platit z toho hypotéku. Měl jsem zkušenost jako cestovatel s Airbnb, tak jsem ho dal do nabídky a funguje to dobře.“

Nedávno na webu americké společnosti začal inzerovat i další dva byty, které si s kamarádem sami pronajali. „Můj byt je v takové střední lokalitě, tak jsem si řekl, že by mohlo být zajímavé zkusit i nějaké přímo v centru. Je hodně těžké najít takový, kde s tím majitel bude souhlasit. Museli jsme obvolat asi sto inzerátů. Nakonec jeden majitel souhlasil bez připomínek, druhý chtěl vyšší pronájem.“

Sociální antropolog Michal Lehečka vidí věci kritičtěji. Airbnb je podle něj důsledkem rozvoje tržního hospodářství, které přináší do českých měst několik problémů. Prvním z nich je, že kvalitní bydlení se stává prostředkem komodifikace, která snižuje celkový objem kvalitního ubytování ve městě. To se podle něj stalo v několika evropských a severoamerických metropolích, gentrifikace tam vyhání starousedlíky a města proměňuje. Jestli pozitivně či negativně, je prý otázka debaty. Postupná regulace je podle Lehečky nevyhnutelným nástrojem, který bude třeba nutné přijmout, aby se zabránilo nekontrolovatelnému zneužívání.

Airbnb a také dopravní společnosti Uber se na začátku června zastala Evropská komise. „Pokud lze stručně shrnout postoj Evropské komise, tak ta vnímá kooperativní ekonomiku spíš jako příležitost než hrozbu a návrhy k regulaci vznese tehdy, pokud se ukážou být jako nezbytné. Podobný postoj zaujímá i Ministerstvo průmyslu a obchodu – s důrazem na to, že by případná regulace měla být cílená na konkrétní sektory, nikoli vedena plošně,“ řekl v březnu Lidovým novinám tiskový mluvčí MPO František Kotrba. Na definitivní podobu změny, kterou Airbnb do českého prostředí přinese, si ještě budeme muset počkat, ale je jasné, že už teď zažíváme důsledky přejímání globálních služeb.

Spustit audio
autoři: Hana Biriczová, Dominik Čech