Přátelství v dospělosti nevzniká samo od sebe. Kde kamarády hledat a jak vztahy s nimi udržovat?
Budovat nová přátelství – a později je udržovat – může být v dospělosti náročné. „Vyžaduje to pravidelnost, konzistenci, takže je to investice. A když jsme v práci, pak s rodinou nebo partnerem, tuhle investici odkládáme na později,“ říká psychoterapeutka ve výcviku a lektorka Katarína Bieliková, která působí v institutu Jak na duši. Připomíná ale, že dětství automaticky neznamenalo snadné navazování přátelství. „Pro mnoho lidí nikdy nebylo jednoduché dělat si kamarády.“
Kde tedy nové přátelé hledat? „Bude to tam, kde se ocitáme pravidelně, kde máme chuť být, kde je jednoduché navazovat oční kontakt, někoho oslovit, s někým sdílet danou aktivitu. Ale měl by tam být prostor i na neformální rozhovor,“ doporučuje Bieliková. Časem pak podle ní může přijít moment, kdy si řekneme: „Pojďme se potkat i jinde než na book clubu.“
A jak nová přátelství prohlubovat? Pomoci mohou společné zážitky, ale také ochota ukázat zranitelnost. „Když se už v nějakém přátelství cítíme bezpečně, můžeme si dovolit zavolat mu, když nám není dobře. Dovolit si být zranitelný. To jsou momenty, kdy si uvědomíme, že tu pro sebe jsme nejen v té vyhrazené hodině, když jdeme na výlet, ale i v deset večer, kdy je nám těžko nebo fyzicky špatně a potřebujeme oporu,“ dodává.
Co je takzvaný liking gap a proč nám může komplikovat seznamování? Proč je důležité říkat ano, ale zároveň se do věcí tak úplně nenutit? Jak překonat stud a oslovit někoho nového? Jak přátelství udržovat, když máme práci, rodinu a nespočet povinností? A jaké praktické kroky nám mohou pomoci dělat si na přátelství víc času? Poslechněte si nový díl pořadu Nádech s psychoterapeutkou ve výcviku a lektorkou Katarínou Bielikovou.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
