Predátoři a plameňáci: Osvícení radní a světský svatý v Nepomuku

Věnovat výběru sochy do veřejného prostoru takovou pozornost nebývá zvykem ani pro centra velkých měst, v drtivé většině případů se to vše obejde bez transparentní soutěže – podle vkusu lokálních politiků.

V Nepomuku byla ale výtvarná soutěž organizována odborně a péči věnovali i její propagaci, díky tomu se do ní přihlásilo velké množství hodnotných návrhů od mladých a ještě mladších umělců, a to přesto, že zadání bylo velmi složité a konzervativní. Odborná komise se dokonce shodla na rozšíření počtu oceněných pro jejich mimořádnou kvalitu a doporučila radnici jejich realizaci na vhodnějších veřejných prostranstvích města nebo v jeho okolí.

Na druhém místě se tak umístily hned tři návrhy: turbosochařská parafráze morového sloupu vytvořená vertikální koláží atributů svatého od sochařky Pavlíny Kvita (*1988) a designéra Romana Kvita (*1989), kteří jsou manželským a tvůrčím párem a čerstvými absolventy AVU a UMPRUMky. Dalšími z oceněných návrhů byly designově dotažená a obsahově precizně komponovaná korouhev pracující se symbolikou a formou kapliček, rozcestníků a patníků poutních cest od architekta Martina Vybírala (*1982) a zhmotnělé paprsky procházející bouřkovými mraky, tedy moment ze svatojánské legendy, od sochaře Karla Přády (*1980).

Návrh Karla Přady a téma sv. Jan Nepomucký pro kruhový objezd při příjezdu do městečka Nepomuk|foto: město Nepomuk

Osobně se mi velmi líbila i některá díla, která v neobvykle silné konkurenci nebyla oceněna a zůstala těsně pod čarou, například vizualizace od Petra Bureše (*1990), studenta architektury na UMPRUMce, která zobrazovala volnou kompozici s jazykem kombinujícím současnou instalační praxi a fenomén barokního zátiší. Velmi zajímavé bylo také dílo od dívčí sochařské dvojice Josefína Jonášová (*1986) a Veronika Durová (*1984), které jsou nedávnými absolventkami Akademie výtvarných umění. Jednalo se o tvarově efektní objekt – zmrazené šplouchnutí, znázorňující okamžik vhození Jana Nepomuckého do vody během jeho mučednické smrti.

Vítězný návrh Adama Kovalčíka (*1989), také čerstvého absolventa AVU, získal jednomyslnou podporu odborné komise právě díky tomu, že v porovnání s ostatními návrhy je nepřenosný jinam. Místně specifická instalace bude inteligentně dotvářet „kvalitu“ proto-urbánní krajiny zanešené vizuálním smogem. Komplikovanou situaci nabízí sochař vyřešit přítomností uměleckého díla, které je popisné, figurativní a snadno čitelné, přitom není formálně konzervativní, ani obsahově plošné. Navrhovaná silueta postavy Jana Nepomuckého na pomyslném mostě jako „dopravní značka“ a živá palma funguje i jako provokativní, surrealistický a přitom funkční poutač – přesně o to radnici šlo.
Dílo můžeme také vnímat kriticky, z mnohovrstevnatého, náboženského i politického odkazu Jana Nepomuckého, nejznámějšího Čecha na světě, zbyla dnes pouze zploštělá prázdná forma – značka ukazující vjezd do města, kde se narodil. Obecně lze říct, že vítězný výtvarný zásah do prostoru kruhového objezdu je kultivovaně vtipný, koncepčně přesvědčivý a mluví aktuálním výtvarným jazykem.

Soutěž v Nepomuku ukázala, že pořádat profesionální veřejné výtvarné soutěže má smysl a že jen díky tomu osloví zadavatel kvalitní tvůrce a dá šanci uspět i začínajícím umělcům. Ohodnoceným účastníkům soutěže v Nepomuku bylo průměrně 27 let. Město se tak vyhnulo osazení obligátní figurativní sochy svatého. Časté hyperkonzervativní realizace křesťanských svatých a vladařů po roce 1989 už dokonce daly vzniknout jejich pejorativnímu označení – „karela“, což je akronym pro katolický realismus. Hlavně ale Nepomuk získá neotřelou výtvarnou realizaci, čímž se zapíše do české mapy současného umění a vkusně projíždějící upozorní na rodiště slavné historické osobnosti.

Návrh Martina Vybírala a téma sv. Jan Nepomucký pro kruhový objezd při příjezdu do městečka Nepomuk|foto: Martin Vybíral

Návrh Pavlíny a Romana Kvita na téma sv. Jan Nepomucký pro kruhový objezd při příjezdu do městečka Nepomuk|foto: Pavlína a Roman Kvita