Predátoři a plameňáci: Slabý signál, silné šumy

27. říjen 2016
Predátoři a plameňáci

V minulém týdnu již počtvrté proběhla přehlídka světelného umění ve veřejném prostoru – Signal festival. Festival má ambici propojit moderní umění a nové technologie s širokou i odbornou veřejností. Ctižádost organizátorů přilákat na umění ve veřejném prostoru širokou veřejnost byla vrchovatě naplněna a byl zážitek, byť i jen sledovat, obrovské množství lidí místních i turistů, jak užívají ulice a různá prostranství i zákoutí jinak, než jak jsme v centru Prahy běžně zvyklí, a v tom vidím jednoznačně úspěch festivalu. Je ale vůbec možné avizované současné umění prezentovat pouze v médiu světelného umění? Co kdybychom představovali současné umění prostřednictvím výstavy jednoho média nebo materiálu – například keramiky? A splňují jednotlivá vystavená díla požadavky na současné umění?

Obligátní videomapping na fasádách několika významných pražských institucí nenabídl nic nového a někdy působil jen jako náročný spořič obrazovky bez konce a začátku, bez příběhu a bez místně specifické logiky. I jinak příběhový 3D videomapping od španělského studia Tigrelab na Tyršově domě, věnovaný španělskému výzkumníkovi, botanikovi a matematikovi José Celestinu Mutisovi, mohl dobře fungovat na fasádě vědecké instituce v Madridu, kde byl v 18. století tento všestranný vědec profesorem anatomie, ale na Tyršově domě však ztrácel souvislost s místem i obsahem instituce.

Kromě videomappingu nabídl festival i monumentální světelné objekty. Asi největším lákadlem byly na různých místech v centru města rozmístěné nafukovací figury od australské umělkyně Amandy Parer. Ta instaluje mnohonásobně zvětšené bílé svítící figury v různých metropolích. Tam, kde to ale fungovalo v případě symbolických bílých králíků, což byla její instalace v New Yorku, kde autorka pracovala vědomě na hraně kýče, to nefunguje v případě lidských postav. Světelné objekty byly navíc často ohrazené zátarasy nebo byla nosná konstrukce příliš dominantní, takže se dojem ze setkání s obřím zářivým humanoidem v městské krajině zcela vytrácel. Instalace pak působila jako klasické nafukovací světelné reklamy bez firemního potisku. Ostatní prostorové instalace ve Vojanových sadech a na Nové scéně Národního divadla nebo v Pařížské ulici nebyly o moc náročnější. Vyčíst se jim dá především sázka na efektnost a slabý obsah.

03723599.jpeg

Zajímavá byla intervence situovaná do průchodu z Krocínovy ulice na Národní třídu vedle Akademie věd. Působivý byl projekt ani ne tak pro technologickou náročnost nebo inovaci, ale právě díky tomu, že pracoval zajímavě s prostorem, který slouží jen jako nucená zkratka uspěchaným pracujícím a je za běžných okolností vyloženě nekultivovaným místem lákajícím k ukojení těch nejnižších lidských potřeb. Finský umělec Juha Ruhikovski do pasáže vložil světelný koridor, který procházející zcela vytrhnul z prozaické okolní reality.

Pro mě jednoznačně nejsilněji působila instalace Dron~list Jakuba Nepraše v parku Kampa. Vizuální umělec Nepraš zavěsil v korunách stromů z nalezených jasanových větví a opískovaných plexisklových střepů mnohovrstevnatý objekt působící jako postapokalyptický čínský drak nebo primitivním kmenem vytvořený artefakt, který vznikl podle plánů létacích strojů Leonarda da Vinci nebo sovětského konstruktivisty Vladimira Tatlina. Na tohoto obřího motýla, vyhlížejícího jako kulisa z ruské sci-fi „Kin-Dza-Dza!“, promítal za depresivního hudebního doprovodu Ondřeje Skaly, známého jako Ježíš táhne na Berlín, koláž upravených videí, s nimiž autor pracuje jako s médiem malby. Audiovizuální smyčky odkazovaly k dnešnímu zrychlenému technologickému vývoji a pomalému společenskému rozkladu, který se ztrácí v ohlušivém ševelu přírody.

03723593.jpeg

Organizátorům festivalu bych popřál odvahu oprostit se od pořádání spektakulárních akcí a více se věnovat skutečně současnému umění, zatím se jim to daří spíše okrajově, přitom by ale neměli ztratit tah na branku, který co se týče návštěvnosti a veřejné podpory, určitě mají. Signál nemá jen oslnit, ale především nést podstatnou informaci. Kvalitní umění by mělo v obrovském množství civilizačního šumu odlišit tyto relevantní signály.

03723603.jpeg
autor: Pavel Karous
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.