Predátoři a plameňáci: Vydejte se na pábitelskou procházku po Praze 5

4. červenec 2017
Predátoři a plameňáci
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy David Černý: Brownnosing, 2003

Pokud jste v létě stejně jako já uvízli z pracovních důvodů v Praze, mám pro vás několik tipů na výlet, které by vám mohly pomoci zapomenout na tuto ponižující situaci.

Když je v týdnu volný jenom jeden den nebo třeba i jen odpoledne, začít se dá v Cibuleckém háji. Romantický lesopark plný soch, umělých zřícenin, pavilónků, včetně dnes zdevastovaného zámečku Cibulka, tvoří jednotný, naprosto unikátní celek. Magickou podobu místu dal na začátku 19. století jeho majitel – pasovský biskup, kníže Leopold Leonhard Thun-Hohenstein, skutečný konceptuální umělec své doby. Jeho bizarní nápady, kinetické sochy, zvonkohry v korunách stromů nebo první pražskou rozhlednu realizovali desítky těch nejlepších dobových pražských umělců. V zámečku bydleli a tvořili, jak bychom dnes řekli, na umělecké rezidenci například malíř Josef Bergler, později první ředitel Akademie výtvarných umění v Praze, slavní sochaři jako Václav Prachner, Václav Nedoma či Josef Malínský.

Škoda jen, že současný majitel nechává zámeček už 25 let chátrat. Všechno nasvědčuje tomu, že teď už jen čeká, až se usedlost zhroutí a vyváže se ze státní ochrany a parcela pod ní se bude moci komerčně vytěžit. Tím si ale nenechte procházku kouzelným lesoparkem zkazit a hledejte v zeleni Dianu na lovu, Krona požírajícího vlastní děti či trestajícího Dia a hromadu zednářských kryptogramů.

Socha Diany se psy, dílo Platzerovy dílny, 1820, Cibulecký park

Oběd u kuchařek bez domova

Když dostanete po vycházce hlad a pojedete po Plzeňské zpátky směrem k centru, zajeďte čtyři stanice tramvají na zastávku U Zvonu, kde v pražské Brožíkově ulici nedávno otevřeli novou jídelnu. V příjemném prostředí, kde se vaří finančně velmi dostupná veganská jídla, vás obslouží kuchařky, které mají za sebou zkušenost s bezdomovectvím. Bistro funguje jako sociální podnik. Vydělané peníze kuchařky použijí na oddlužení, takže se výborně najíte a ještě pomůžete lidem v nouzi. Posíleni jděte navštívit galerii Futura v nedaleké Holečkově ulici. Cestou se můžete stavit na půvabném Malostranském hřbitově, kde je dominantou náhrobek knížete Leopolda Thun-Hohensteina od sochaře Václava Prachnera.

Komentáře v rubrice Predátoři a plameňáci vyjadřují názory autora.

Galerie Futura na protějším svahu je jedna z mála prostor na Praze 5 zaměřených na současné umění. Zdejší kurátorský program vyžaduje od návštěvníků aktivní duševní zapojení. Nenajdete zde kulturu oddechu ani spektakulární atrakci. Naopak budete konfrontování s intelektuálně náročnou a zneklidňující tvorbou těch nejzajímavějších umělců mladší generace od nás i ze světa. V současnosti zde vystavují dvě femme fatale české výtvarné scény, Lenka Klodová a Romana Drdová. Výstavu jim kurátoruje Michal Novotný, laureát Ceny Věry Jirousové.

Magorova nádražka

Když k večeru dostanete chuť se napít, přeskočte komerční a nudný Anděl a pokračujte přes Knížecí, kde má nad vietnamským tržištěm streetartista pracující pod pseudonymem Epos 257 jednu z nejlepších současných monumentálních realizací ve veřejném prostoru Prahy. Jedná se o parafrázi geometrické abstrakce 60. let, jak ji u nás představoval třeba malíř Zdeněk Sýkora. Dílo vytváří mozaiku z odcizených reflexních objezdových šipek, jejichž struktura – směr značení – zobrazuje reálnou dopravní mapu Prahy. Jděte dále směrem ke smíchovskému nádraží, kde v místní nádražce sedával do své smrti Ivan Magor Jirous, pravděpodobně aby zde mohl obdivovat logotypní sorelu. Vy ale pokračujte dál k Lihovaru. To je tam, kde je osazených těch šedesát pět betonových květináčů, a jedná se tedy o monumentální landartový pomník věnovaný šlendriánu MČ Prahy 5. Najdete zde i bistro s prostornou zahrádkou, kde se před podobnými patáliemi reálného kapitalismu snadno schováte. Na baru vždycky hraje rock 60. a 70. let, dostanete zde skvělou zelňačku nebo něco ogrilovaného do základu a pak se můžete oddávat alkoholu. Být zde opilý není žádnou ostudou. Oblíbenou čtyřku navštěvuje pestrá, třídně nezařaditelná skupinka fortelných řemeslníků, vracejících se výletníků, pábitelů, umělců z nedaleké MeetFactory, lidí od filmu, každý pátek zde sedávají studenti ze Scholastiky a já. Ti všichni zde soudržně načerpávávají inspiraci a sílu pro realitu všedního dne. Brzo na viděnou.

Epos 257, Retroreflexe, 2016
autor: Pavel Karous
Spustit audio