Přes čáru: Ateismus neexistuje, Češi mají jen splašené čakry
Popularita ezoteriky je u nás v poslední době čím dál patrnější, Česko by se dalo dokonce označit za velmoc ezoterismu. Už za Rudolfa II. byla Praha hlavním městem magie a alchymie, podle respondentů Přes čáru není náhoda, že je zrovna u nás ezoterika tak populární. Nezdá se tedy, že by byla celá dnešní ezo vlna jenom promyšlený podnikatelský trend. Co se ale stalo s kultivovanou a hlubší verzí ezo spirituality? Hostem Přes čáru byli publicista a psychoterapeut Adam Borzič a Zdeněk Vojtíšek ze Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.
Ezoterismus je duchovní učení přítomné v každé náboženské tradici. Například k judaismu patří i kabala, k hinduismu tantrismus, k islámu některé proudy súfismu. Ezoterismus znají všude. Ezoterika je jeho zjednodušená, komerční podoba, která motivuje pomocí pozitivního myšlení, vibrací, čaker, léčivých kanálků a andělů k lepšímu žití.
Duchovní hlad
Příklon Čechů k horoskopům a čakrám vypovídá o duchovním hladu, který není žádným způsobem kultivován. K tradičním náboženským institucím přetrvává nedůvěra.
„Myslím, že o ezoterismu a ezoterice je potřeba začít veřejně mluvit nuancovanějším způsobem, abychom rozlišili mezi opravdovými bláboly, které mohou ohrožovat zdravý rozum i zdraví, a mezi zajímavým duchovním přístupem, který může být obohacující,“ říká Adam Borzič.
Spolu s popularitou ezoteriky roste touha mnoha podnikatelů na ní různými způsoby vydělat. Pořádají se akce, jako je veletrh ezoteriky nebo semináře s názvy „Tvoření peněz pomocí meditací“. Populární jsou i osobní konzultace s věštci nebo duchovními rádci. „Může to ale také být pěkně nepříjemná energie v podobě nesmyslného žvatlání odvádějícího pozornost od skutečných problémů, sobecké posedlosti vlastním nitrem, spojené s přehlížením druhých lidí,“ píší Jan Škrob a Jakub Ort v textu Moc dobrá energie. „Často se z ní stane stroj na peníze pro pár lidí, kteří umí pěkně mluvit o ničem a parazitovat na cizí bezradnosti.“
Devadesátkové obavy ze sekt
„Česká společnost není více ateizovaná, než jsou společnosti jiné. Z historických poznatků česká společnost nesnáší náboženské instituce,“ říká docent Zdeněk Vojtíšek. Lidé se u nás sice hlásí k ateismu, zároveň však věří věštcům nebo tzv. duchovním učitelům. Otvírání čaker, přijímání vesmírných energií, světel a vibrací a konzultace horoskopů je v Česku náboženský mainstream. Ateismem je myšleno, že nemáme žádnou bibli, žádného kněze ani žádný kostel, knězem si je každý sám pro sebe.
V 90. letech byly podle Vojtíška pro českou společnost největším nebezpečím náboženské sekty. Situace se však změnila po jedenáctém září, kdy se hlavním nepřítelem stal islám. Dnešní protiislámská rétorika je velice podobná právě způsobu, jakým se v 90. letech mluvilo o sektách. „Tady jsme my, slušní lidi, my, co jsme normální, co jíme párek s hořčicí, a tam jsou ti divní, naši nepřátele, na které je potřeba si dát pozor,“ přibližuje atmosféru ve společnosti Vojtíšek.
Místo náboženství neoliberalismus
Roli zástupného náboženství ve společnosti mohou někdy plnit i politické ideologie. Vojtíšek uvádí jako příklad neoliberalismus. „Pan profesor Václav Klaus se v 90. letech stylizoval do role velekněze liberalismu a kreslil světlé zítřky vlády neviditelné ruky volného trhu. Dokonce je tam pozoruhodná etika – dělej dobře sobě, a když se ty budeš mít dobře, bude se mít dobře celá společnost. Je vlastně dobře, že jsi sobec, protože díky tvému sobectví se bude mít dobře celá společnost. Tímhle česká společnost prošla a možná je tím svým způsobem dodneška zatížená,“ uzavírá Vojtíšek.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
