Přes čáru o segregovaných školách. Základ života? Spíš kámen úrazu

„Předsudky pochází z neznalosti nebo z individuální nedobré zkušenosti, kterou je třeba nahradit zkušeností pozitivní a větším pochopením,“ říká Anna Šabatová. „Jedna vzdělaná Romka na severní Moravě oslovovala neromské rodiče ve třídách a dávala dohromady rodiče romských i neromských dětí, aby se seznámili a uvědomili si, že mají úplně stejný zájem – aby jejich děti byly ve škole úspěšné a šťastné. Měla velmi dobré výsledky a ukázalo se, že spousta neromských rodičů se umí na věc podívat jiným způsobem než tím stereotypním.“

Začarovaný kruh

Podle veřejné ochránkyně práv romské děti skutečně nemají stejný přístup ke vzdělání jako ostatní. Na vině je podle ní stále ještě přežívající zvyk zařazovat romské dětí do praktických škol, tedy do škol pro děti s mentálním postižením, kterým se dříve říkalo „zvláštní“. Pořád je jich tam nadpočet. Další znepokojující věc je prostorová segregace. Děti jsou už v základních školách, ale v takových, kam chodí samí Romové – anebo je jich tam víc než 50 procent. Podle ombudsmanky se i s tímto stavem musí něco dělat. „Všechny děti potřebují být chváleny, podporovány, přijímány, žít v přátelském kolektivu, ale také žít ve smíšeném kolektivu se všemi ostatními dětmi. To je ten hledaný klíč ke změně k lepšímu.“

Romové ve Varnsdorfu, městská ubytovna|foto: Filip Jandourek

Podle socioložky Barbory Matysové ve vyloučených lokalitách chodí do praktických škol 95 % dětí. Vystoupit ze začarovaného kruhu je obtížné. „Dítě by museli otestovat v pedagogicko-psychologické poradně testy, které ale nereflektují kulturní diverzitu, například to, že řada dětí žije na ubytovně. Pro tyto děti, které žijí v jednom pokoji společně s rodiči a mají jednu společnou koupelnu na celé patro, je těžké si představit, jak vypadá obývací nebo dětský pokoj. Tyhle zdánlivé detaily jsou pro tyto děti zcela zásadní. Dítě je pak hodnocené jako mentálně retardované, protože neví, jak vypadá dětský pokoj nebo koupelna. To není otázka inteligence, ale otázka sociálního prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Málokterý rodič se tomu vzpouzí a hádá se s lidmi z poradny, že jejich dítě má předpoklady pro normální základní školu,“ vysvětluje Matysová.

Jak z toho ven?

„Nejdůležitější je socializace v předškolním věku. Když si děti lámou vzájemně předsudky už v předškolním věku, mají to pak ve škole jednodušší, protože se mohou víc soustředit na vzdělávání jako takové, a ne na boj s vlastním sociálním vyloučením ve třídě,“ dodává Matysová.

Čtěte takéHloupí a líní Romové? Nesmysl. Nový mezinárodní výzkum vyvrací mýty o Romech

Podle vedoucí stipendijního programu organizace Romea Jitky Votavové je potřeba, aby studenti měli pocit, že je k nim přistupováno bez rozdílu. „Pracujeme se studenty z romských rodin, které se potýkají jak s vyčleněním na základě ekonomických poměrů, tak i z důvodu, že žijí v sociálně vyloučené lokalitě. Byť studenti studují na středních školách s maturitou, na vyšších odborných nebo na vysokých, při hledání brigád nebo zaměstnání se stejně potýkají s diskriminací na trhu práce,“ říká Votavová. „Máme třeba studenta finančnictví, a když se ucházel o brigádu v rychlém občerstvení, tak mu personalistka řekla, že mu nějaké místo nabídnou, ale rozhodně to nebude na place, protože se obávají, že by jeho romský vzhled odrazoval zákazníky.“