Přes čáru: Španělsko by se bez Katalánska možná neudrželo v Evropské unii

9. říjen 2017
03802151.jpeg

Začátkem října jsme všichni nevěřícně sledovali, jak se španělská policie snaží zabránit referendu o nezávislosti Katalánska. Zraněno bylo 890 lidí. Přesto se ho zúčastnilo přes dva miliony voličů, přibližně 90 % z nich hlasovalo pro nezávislost regionu. Jaké byly vztahy mezi Španělskem a Katalánskem v minulosti a jaký další průběh může mít jejich konflikt? Na otázky v Přes čáru odpovídal katalanista David Utrera z Masarykovy univerzity.

Španělsko má za sebou další bouřlivý víkend. Na nedělní demonstraci v Barceloně se podle policie sešlo na několik set tisíc stoupenců jednoty Španělska, kteří vyšli do ulic v reakci na referendum. „Je to vůbec poprvé, co zastánci jednoty Španělska uspořádali takovou demonstraci. Od té doby, co se mluví o nezávislosti Katalánska, se také vede debata, jestli o tom mají rozhodovat jenom Katalánci nebo taky Španělé. S trochou nadsázky by se dalo říct, že vztah mezi Katalánskem a Španělskem je jako nepodařené manželství. Nejenom teď, ale i historicky,“ říká katalanista David Utrera.

„Katalánsko je součástí španělského státu už od 15. století. Od té doby se pokusilo odtrhnout několikrát, v 18. století spolu Španělsko a Katalánsko dokonce válčily.  V roce 1931 a 1934 vyhlásilo Katalánsko na několik dní samostatnost. Španělsko jej vždycky nakonec přesvědčilo, že je lepší zůstat v jednom celku,“ vysvětluje Utrera.

Katalánsko jako příklad pro další regiony

„Katalánsko představuje 15 % populace a 20 % španělské ekonomiky, bez kterých by možná Španělsko ani nesplnilo podmínky pro to, aby mohlo zůstat v Evropské unii,“ říká Utrera. „Je to nejbohatší region Španělska. Zatím si nedokážu představit, co by se muselo stát, aby Španělsko souhlasilo s odtržením Katalánska. Možná by to mohla ovlivnit intervence jiných zemí.“

„Pro Evropskou unii je Katalánsko takový bonbón. Je jedním z mála bohatších regionů, které nepotřebují tolik dotací, naopak by víc přispíval do kasy Evropské unie, kdyby byl samostatný. Na druhou stranu by jeho osamostatnění mohlo být příkladem pro další regiony v Evropské unii, které by mohly usilovat o nezávislost jako například některé části Francie, severní Itálie nebo Belgie. Možná by to mohlo znamenat rozpad Evropské unie, nebo by se muselo přejít na jinou strukturu evropské unie, třeba Evropu regionů a ne států.“

Komu zvoní hrana

„V Katalánsku se říká, že je to půl na půl. 50 % je pro nezávislost a 50 % pro setrvání ve Španělsku. Katalánská levice je pro nezávislost, proti bývají pravicové konzervativní strany, které nemají rády změny, protože by mohly destabilizovat hospodářství. Zatím ale nebyla možnost to sečíst, protože španělský stát odmítá povolit referendum. Ve Skotsku i v Québecu se referendum uskutečnilo, výsledek byl "ne" a všichni žijí bez problému dál,“ vysvětluje David Utrera.

3929035-katalansko-1_171005-175605_elev.jpeg

Stoupajícího napětí ve společnosti, které by mohlo vést ke konfliktům mezi lidmi, se Utrera nebojí. „Nezapomeňme, že v Katalánsku žije velké množství imigrantů ze Španělska, kteří přijeli v šedesátých a sedmdesátých letech, a jejich soužití bylo vždycky neproblematické. To platí nadále. Všichni máme rodinu i kamarády jak ve Španělsku, tak v Katalánsku a kvůli tomuto konfliktu spolu v žádném případě nepřestaneme mluvit,“ říká Utrera. „Ideální by bylo, abychom mohli sečíst, kdo je pro a kdo je proti. Většina by to referendum měla vyhrát, ať je to ano nebo ne, a druhá část by měla akceptovat výsledek. To je podle mě jediné řešení.“

Další články autora