„Přestaň přemýšlet. Nejsi víc než tělo.“ Top of the Lake: China Girl opouští krajinu první série, je ale věrné její filozofii
V pokračování Top of the Lake, nazvaném China Girl, odchází policistka Robin Griffin z mystické, hyperreálné seriálové krajiny do města. Základ postavený v první sezoně ale zůstává pevný. Znovu jsme ve světě mužů-predátorů a žen-obětí, určujícím principem je stále to, co bělovlasá guru GJ nazývá inteligencí těla. I po konci první sezony seriál vyvolává stejně naléhavý pocit. Tentokrát sice chybí zlověstná příroda v pozadí, i v nenápadném městě však autorka seriálu Jane Campion vrství několik základních motivů tak hustě, jako by stavěla chodbu ze zrcadel, ve které se všechny prvky navzájem odrážejí. Tím hlavním v životě Robin je teď mateřství.
POKRAČOVÁNÍ TEXTU MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY.
Nepravděpodobně a unaveně vyhlížející pár veze nočním městem velký cestovní kufr. Když jej potmě táhnou po pobřeží kolem osvětleného hřbitova, je i přes jejich lehce groteskní manévr při zahazování kufru jasno. To, co s obtížemi shodili do moře, byla něčí rakev. Po čase se kufr uvolní z mořského dna, stoupá směrem k hladině a vyklouzne z něj pramen dlouhých černých vlasů.
Nová naděje
Obraz krásný a hrozný zároveň připomíná, že i přes civilně vyhlížející interiéry a exteriéry australského Sydney jsme pořád ve stejném, mysticky noirovém universu osobité kriminálky Jane Campion, ve které všechno souvisí se vším. Robin, „královnu quality TV“ Elizabeth Moss, vidíme na začátku první epizody skrze žehlící prkno. Vtípek nenaráží jen na to, že není zrovna domácí typ, Robin je už sedmnáct let matkou. Do města se vrací, aby navázala kontakt s dcerou, adoptovanou kdysi neznámým manželským párem. Případ mrtvoly v kufru odneseném z nevěstince s její novou rolí „druhé“ mámy souvisí nejen v přeneseném slova smyslu. Mezi domem adoptivních rodičů na předměstí a bytem nabízejícím sexuální služby existuje velmi konkrétní a zneklidňující spojení. Přesto má druhá sezona místy až komediální tón. Dokonce naznačuje, že by Robin, i se svými nezhojitelnými jizvami, mohla být v životě šťastná.
Místo Matta Mitchama, lokálního macho gangstera, který se v minulé sérii s Robin poprvé setkává ve scéně, kdy s krutou věcností zastřelí psa, opanuje tu druhou směšný, narcistní bolístkář přezdívaný Puss, který v nevěstinci bydlí a se svým silným východním přízvukem učí prostitutky z Indočíny anglická slovíčka. Zatímco Mitcham děsil krutostí, neúctou k životu a macho agresivitou, Puss je manipulátor přesvědčený o tom, že měšťáckým Australanům musí on, chudý levoboček z východního Německa, vypálit rybník. Skrze směšného padoucha si však Campion dělá legraci i ze solidních Australanů a stejně jako Puss obžalovává podstatou kriminálního případu globální nerovnost.
Crazy bitches
Motiv vyrovnávání se s traumaty, která nikdy nezmizí, umocnila Campion v první sezoně skrze podivnou terapeutickou skupinu žen, která se dočasně usadí v místě zvaném Paradise. Pro zápletku však tehdy jejich přítomnost nutná nebyla, zato druhá sezona docela obyčejně podřizuje zápletce všechny postavy, jako by ve městě na delší kontemplaci nebyl čas. Se zločinem, který vyplaval spolu s kufrem, konkrétně nesouvisí jen nový vztah Robin ke své dceři Mary, ale i příběh policistky Mirandy i dalších postav. Některým divákům tak může tahle detektivka připadat přitažená za vlasy. Campion se však ani tentokrát rozhodně nesnaží o realismus. Její svět buď chceme prohlédnout a pochopit, anebo se z něj klidíme pryč podobně jako GJ v závěru první sezony – s naštvaným mumláním o „crazy bitches“.
Inteligence těla
„Každý obraz seriálu stále vychází z něčeho, co by se dalo nazvat ‚zákonem Jane Campion‘, formulovaným v první sezoně ostrou guru GJ,“ píše Sophie Mayer z filmového magazínu Sight and Sound. Bělovlasá žena, jejíž identitu se nedozvíme, ale tušíme, že v krajině u jezera mezi traumatizovanými ženami zaskakuje za samotnou Campion, v závěru pronáší nekompromisní monolog. „Už jsi na kolenou? Dobře. Teď nech představu sebe sama umřít. Všechno, co si myslíš, že jsi, nejsi. Co zbývá? To musíš zjistit,“ promlouvá GJ ke hroutící se Robin. „Není nic mocnějšího než inteligence tvého vlastního těla.“
Podle Mayer ovládá tato síla životy všech postav filmů a seriálů Jane Campion, připomíná i opakující se momenty, kdy ji Campion naznačuje v obrazech – kufr deroucí se na hladinu popisuje jako jinou verzi sekvence z filmu Piano, kdy hrdinka Ada stažená klavírem pod hladinu sama sebe osvobodí a vyplave zpátky. Návrat Robin do města, kde žije její dcera, je tedy těžký, ale nevyhnutelný. O její touze být matkou víme už z flashbacku z Nového Zélandu, ve kterém prozrazuje, že má za sebou tři potraty. „Tělo Robin je stále centrem příběhu.“
Campion nás nenechává dívat se na Robin neschopnou vyšetřování po propité noci náhodou, fascinace tělem a jeho propojením s psyché se ozývá i v nenápadných momentech, kdy Robin povzbuzuje Mary, aby křičela nahlas, protože jí kdysi také pomáhalo křičet. „Narativ seriálu se řídí tím, jaký vliv mají na tělo i konzumace alkoholu, antikoncepce nebo kulka. Zatímco jiné policejní procedurály zaujímají striktně právní nebo spektakulární přístup ke zranitelnosti lidského těla vůči tomu, co do něj vstupuje, Top of the Lake se soustředí na emocionální, stejně jako fyziologické a právní důsledky,“ popisuje Mayer. Surogátní, náhradní mateřství, kterého se týká kriminální zápletka, a v jiném smyslu i životní příběh Robin, se zdá být nejsilnějším možným motivem, skrze který o ženském těle vyprávět. Zdánlivě mystický vesmír Jane Campion ve skutečnosti neovládá nic jiného než respekt vůči tělu, jeho schopnostem a autonomii.
Mámy
V nové roli znovunalezené matky Robin zneklidňuje Julie, adoptivní máma Mary (Nicole Kidman), jejíž přítelkyně s ní udržuje na první dojem také spíš mateřský než milenecký vztah. Robin zase zneklidňuje nastávající maminku, policistku Mirandu, na jejich vztahu Campion ukazuje jednu z typických dynamik ženského přátelství. O podezřelém mladém Brettovi, zamilovaném do prostitutky z nevěstince, toho sice nevíme moc, jeho matku nám však seriál ukázat stihne. I v nevěstinci je podivně rodinné prostředí, kterému šéfuje empatická bordelmamá.
Mateřství a několik dalších motivů zobrazuje Campion v různých podobách a situacích jak v symbolických záběrech, tak v dialozích, pointách scén, skrze podstatu postav i významů, které příběh postupně odkrývá. Téměř manickým důrazem na opakování a vzájemné zrcadlení motivů vzniká až magická působivost seriálu. Vztah Robin a oběti zločinu zůstává stejný jako v jedničce – chci ti pomoct, protože já i ty jsme prožili něco podobného. Některé momenty jsou zjevné, jiné působí na naše podvědomí, nic však nezůstává složitě zašifrováno, Campion mluví na rovinu, podobně jako GJ. Ze všech feministických seriálů poslední doby se Top of the Lake zdá do svého tématu ponořeno nejobsesivněji, zároveň s ním pracuje s největší jistotou.
Zákony Jane Campion
Třiašedesátiletá filmařka a vystudovaná antropoložka je stále jedinou držitelkou Zlaté palmy z Cannes (za Piano, za jehož scénář má i Oscara). Její ostré nezaobalené dialogy prozrazují porozumění lidem, sklony k ironii a situačnímu humoru, obsazení vlastní dcery (Alice Englert) do role Mary osobní blízkost tématu. Campion je zkušená filmařka, která působivosti dosahuje nejenom vrstvením motivů, ale i komplexností, s jakou je každý z nich schopná zobrazit a donutit nás cítit tolik protichůdných pocitů současně. Jako ve flashbacku, ze kterého se dozvídáme, proč Robin z krajiny na jezeře odešla.
Top of the Lake zaujímá výjimečné postavení v kontextu celého jejího díla. Možnost natočit několik sérií seriálu využila k vytvoření televizního románu, v jehož úvodní sezoně formuluje prostřednictvím své ironické guru filozofii odpovídající na otázku po podstatě ženství. Nic menšího, v podání Campion však velmi praktického. Ve druhé sérii nás nechala sledovat Robin po třicítce a zdá se, že nebude mít potíž přicházet ani s tématy pro její další životní období. Zvědavost nás ale nutí myslet na GJ. Vrátí se někdy?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
