Prestižní Man Bookerovu cenu má Ománka Alharthi, ze šesti nejlepších knih jich pět napsaly ženy

Jokha Alharthi

Román Nebeská tělesa (Celestial Bodies) ománské autorky Jokha Alharthi získal letošní mezinárodní Man Bookerovu cenu pro nejlepší knihu přeloženou do angličtiny. Pětičlenná porota její knihu vybrala ze šestice finalistů, mezi kterými byly knihy pěti žen.

Jak upozornil britský server The Guardian, Alharthi je první ománskou spisovatelkou, jejíž dílo bylo přeloženo do angličtiny, a stala se vůbec prvním vítězem mezinárodní Man Bookerovy ceny pocházejícím z jedné ze zemí Perského zálivu. Kromě tří románů má na kontě dvě sbírky kratších děl a jednu knihu pro děti. Alharthi si honorář 50 000 liber rovnocenně rozdělí s Američankou Marilyn Booth, která knihu z arabštiny do angličtiny přeložila. Mezinárodní Man Bookerova cena, která se udílí od roku 2005, totiž představuje uznání jak pro spisovatele, tak pro překladatele. Předsedkyně poroty, historička a autorka Bettany Hughes, na románu ocenila mimo jiné i styl, který je „metaforou k obsahu, rafinovaně odolává klišé o rase, otroctví a genderu“. V užším výběru finalistů byla Alharthi ve společnosti dalších čtyř žen. Polská autorka a loňská laureátka Olga Tokarczuk se tentokrát o cenu ucházela s knihou Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, jejíž děj se odehrává na česko-polském pomezí. Dalšími kandidáty byly Francouzka Annie Ernaux a její román The Years, Němka Marion Poschmann s knihou Borovicové ostrovy a chilská autorka Alia Trabucco s dílem nazvaným The Remainder, v němž píše o dopadech represí z éry diktátora Augusta Pinocheta na další generaci. Finálovou šestku doplňoval Kolumbijec Juan Gabriel Vásquez s románem The Shape Of The Ruins. Z českých spisovatelů byl na mezinárodní Man Bookerovu cenu nominován v roce 2009 Arnošt Lustig.

Spustit audio
  • Nejstarší lidský předchůdce má podle vědců tvar slzy a je starý 555 milionů let

    24. březen 2020
    Paleontolog (ilustrační foto)

    Lovci fosilií objevili ve vnitrozemí Jižní Austrálie stvoření velké jako polovina rýžového zrnka. Má tvar slzy a je staré nejmíň 555 milionů let. Zajímavé je hlavně díky jednomu detailu – je bilaterálně souměrné, tedy má přední a zadní část stejně jako člověk.

    „Je to pravděpodobně nejstarší bilaterálně souměrný organismus, který byl mezi fosiliemi zatím rozpoznán. Je to velmi raný příbuzný lidí, možná jeden z prvních vůbec,“ řekl britskému deníku The Guardian spoluautor výzkumu Scott Evans z washingtonského přírodovědného muzea Smithsonian National Museum of Natural History. Výzkum jeho týmu zveřejnil jeden z nejprestižnějších vědeckých časopisů Proceedings of the National Academy of Sciences.

    Scott a jeho kolegové pojmenovali nový organismus Ikaria wariootia v odkazu na domorodý název místa, kde živočicha objevili. Vědci našli v norách víc než stovku fosilií, což je podle nich samo o sobě velmi neobvyklé. Bilaterální organismy se vyvíjely před více než 550 miliony let. I když mají stvoření jen něco mezi dvěma a sedmi milimetry, zásadní je jejich stavba těla – mají jasný přední a zadní konec.

    „To může vypadat nedůležitě, ale tenhle druh organizace stavby těla vede ve vývoji k živočichům s hlavami a ocasy, jak je známe dnes,“ vysvětluje Scott. Jeho tým tvrdí, že Ikaria wariootia se svými norami pohyboval pomocí stahování svalů, asi jako žížala. S největší pravděpodobností měl už tehdy ústa a konečník spojený střevem a živil se mrtvými zvířaty. Měl i schopnost vnímat věci okolo sebe, což je podle vědců vzrušující zjištění, které nabízí nový pohled na to, jak a kdy se naši předkové vyvíjeli.

  • Nepáchejte laskavě chvíli zločiny, vyzvala občany kvůli koronaviru policie na Islandu

    24. březen 2020
    Islandská policie

    Ačkoli mají v ostrovním státě v poměru k populaci mnohem více případů nákazy novým typem koronaviru než u nás, neuzavřeli ještě úplně hranice a k přísnějším bezpečnostním opatřením se začíná přistupovat až nyní. A v dobrém rozmaru jsou zjevně zatím i příslušníci tamních policejních sborů.

    Ještě minulý čtvrtek přistála na rozverných sociálních sítích reykjavické policie fotka dvou členek bezpečnostních složek, které na houpačku usadily sněhuláka. Asi v připomínku, že na Islandu napadl sníh a ještě není tak zle. Policejní sbor v oblasti Suðurnes pak tuto neděli na svém facebooku zveřejnil tuto neobvyklou výzvu: „Vzhledem k situaci vzniklé v souvislosti s virem COVID-19, neboli koronavirem, jak se mu také říká, policie laskavě žádá ty, kteří zvažují porušení zákona, aby až do odvolání takových plánů zanechali.“

    Tím ovšem facebookový post nekončí, suðurneští policisté se v něm také připojují k výzvě policejního náčelníka Víðira Reynissona, který na sobotní tiskové konferenci apeloval na veřejnost, aby dodržovala mezi devátou a desátou hodinou dopolední „odvirovanou hodinu“. Myslel tím (zcela nevážně), že po tuto dobu by mělo být lidem zapovězeno mluvit o všetečném tématu posledních dnů a týdnů. „Pandemie COVID-19 ještě nezabila něčí smysl pro humor,“ shrnuje celou situaci titulek článku na webu Iceland Monitor, odkud tyto informace čerpáme.

  • Malá japonská vesnice třídí odpad do 45 kategorií. Je v tom světovou špičkou

    24. březen 2020
    Horká vesnička Kamikacu na ostrově Šikoku

    Obyvatelé odlehlé vesničky Kamikacu na japonském ostrově Šikoku už skoro dvacet let recyklují a uvádějí znovu do oběhu víc než 80 % svého odpadu a věcí. Jejich cílem je nezávislost na spalovnách odpadu i skládkách. Ku prospěchu planety i svých peněženek.

    Odpad z domácností se tady, skoro 600 kilometrů od Tokia, třídí do 45 kategorií. Pak putuje do sběrného střediska, kde dobrovolníci zajistí, že každá položka skončí ve správném koši. Kdo ve třídění není pečlivý, je dobrovolníky zdvořile upozorněn, že neodšrouboval víčko, neodlepil etiketu z lahve nebo že zapomněl ze dřeva vytáhnout hřebík. Vyhozené věci, které jsou v dobrém stavu, končí v recyklačním obchodě Kuru Kuru. Odtud si je Kamikacané zadarmo nosí domů a dávají jim nový život, většinou jde o oblečení, nádobí nebo ozdoby.

    Vesnice byla nucena změnit svůj přístup k odpadkům v roce 2000, kdy začal v Japonsku platit přísný zákon o emisích. Ostrov musel zavřít obě své malé spalovny, které nařízení nevyhovovaly, a stárnoucí komunita neměla peníze na stavbu nových. Jedinou možností bylo produkovat co nejmíň odpadu. O tři roky později se tak Kamikacu s 1 500 obyvateli stalo prvním místem v Japonsku, které přijalo prohlášení o nulovém odpadu. „Je zbytečné se vysilovat přesvědčováním lidí, kteří se do komunitních projektů zapojit nechtějí,“ řekla zpravodajskému serveru The Guardian Akira Sakano, vedoucí neziskovky Kamikacu. „Místo toho se zaměřujeme na 80 % lidí, kteří nápad podporují. Oni sami pak přesvědčí i ty největší skeptiky,“ dodává.

    Japonsko je hned po USA druhým největším producentem plastového odpadu na obyvatele na světě. Spotřebitelům tady projde pod rukama ročně asi 30 miliard plastových tašek. „A všichni se shodneme, že lepší je plastové tašky přestat používat než vymýšlet, kdo a jak je zrecykluje,“ dodává Sakano.

  • Japonský šéfkuchař si 32 let maluje jídla, která sní

    23. březen 2020
    Japonské jídlo - polévka ramen

    Někdy je jídlo zážitek, který se vám vtiskne do paměti – třeba bublanina vaší babičky, buřtík opečený venku pod hvězdami nebo vaše první vlastnoruční lasagne. Japonský šéfkuchař Icuo Kobajaši však na svoji paměť spoléhat nechce, a protože je jídlo zásadní součástí jeho života, věnuje mu velkou porci svého času i pozornosti. Od svých 18 let si podrobně zaznamenává, co jí a jak mu to chutná.

    Jak píše umělecký web Colossal, všechno pro něj začíná v momentě, kdy vstoupí do restaurace nebo kdy mu domů dorazí objednané jídlo. Už během konzumace si šéfkuchař a umělec v jednom podrobně zapisuje, co jí a jak mu to chutná. Na kresbách, které následně tvoří, jsou vidět všechny ingredience a Kobajaši kolem obrázků taky vpisuje svůj názor, názvy i ceny potravin.

    Muž, který většinu svého života vařil v soba restauraci jídla školákům, nakreslil za celou dobu svého projektu víc než tisíc ilustrací. V poslední době jeho tvorba připomíná jídelní plastiky – ke svým ilustracím přidává skládaná vyskakovací okénka, ve kterých spolu sousedí misky mořských plodů a hromady nudlí. Na veletrhu Outsider Art Fair v New Yorku začátkem roku se některé Kobajašiho kreslené chody prodaly až za tři tisíce dolarů.

  • Teď je ideální čas provětrat se v amerických národních parcích

    23. březen 2020
    Kenai Fjords

    Jestli na vás doma všechno padá, vyrazte do amerických národních parků. U příležitosti izolace, která se stala celosvětovou záležitostí, se domluvila správa amerických národních parků National Park Service s Google Arts & Culture a nově nabízejí virtuální prohlídky pěti oblíbených parků.

    Online zájezd na Aljašku nebo Havaj může třeba inspirovat vaše postpandemické plány. Jak píše server Inhabitat, prohlídky vás zavedou do Národního parku Kenai Fjords na Aljašce, do Carlsbadských jeskyní v Novém Mexiku, k sopkám na Havaji, do monumentálního národního parku Bryce Canyon a na floridské souostroví Dry Tortugas. Prohlídky vedou místní průvodci, kteří vám ukážou nádherná místa i řeknou spoustu zajímavostí. Autoři projektu kladli důraz na to, aby vaše kroky vedly rozmanitými terény a krajinami. Uvidíte tak třeba ledovcovou trhlinu v Exit Glacier, v podzemí budete pozorovat netopýry, na Havaji se projdete po sopečných útesech a prolezete lávovým tunelem. Na Floridě se s rangerem potopíte ke korálovým útesům a uvidíte i nerušenou noční oblohu s Mléčnou dráhou a různými souhvězdími za zvuků sov a nočních cvrčků. Stačí si vybrat.

  • Virtual Healing! Pražské kolektivy se rozhodly spojit a přinést hudbu do soukromí vaší izolace

    23. březen 2020
    Publikum na Radio Wave Stimul festivalu

    V současných podmínkách, kdy byly kvůli nařízené karanténě zrušeny všechny kulturní – tím pádem i hudební – eventy a možnost socializovat se je sražena takřka na nulu, se pražská a brněnská, jindy mírně fragmentovaná, undergroundová hudební scéna rozhodla spojit. Už od soboty 21. března máte možnost ve vakuu svých obýváků, postelí i kuchyněk zažívat virtuální léčbu v podobě DJ setů, živých vystoupení, ale i rozhovorů nebo virtuálních prohlídek na facebookovém live streamu.

    Hudebníci a hudebnice, DJs, producenti a organizátorky spoluzaložili online projekt Virtual Healing, „aby v této komplikované situaci udrželi lokální kulturu při životě a společně zmírnili negativní dopady virové epidemie, která nás připravila (nejen) o vzájemnou blízkost“, zní oficiální prohlášení. V průběhu následujících týdnů a možná i měsíců se odehrají desítky online přenosů z nejrůznějších prostorů a studií napříč Prahou a Brnem. „Pohodlně se usaď, vytáhni svoje nejlepší sluchátka a v soukromí vlastního domova udržuj minimální fyzický kontakt s dalšími lidmi – pomůžeš tak sobě i ostatním. My ti na oplátku v samotce zajistíme program,“ říkají kolektivy jednohlasně. Platforma streamuje každý den, vždy od čtvrté hodiny odpolední do půlnoci, a poběží, dokud budou platit současná omezení a dokud bude třeba léčit úzkost ze sociálního odloučení.

    Sledujte facebookový event Virtual Healing. Linky na jednotlivé kolektivy a veškeré další detaily najdete v popisu události.

    Zúčastněné kolektivy:

    Altenburg 1964, Ankali, BCAA system, Bike_Jesus, Cukr, Deviant, Dietl Archive, Endless Illusion, Fuchs2, Genot Centre, Glory Affairs, GOOD NIGHT, Harmless Youth, Harmony Rec., Herna, Komiks, KSK, Lunchmeat Festival, MeetFactory, Mezibranská, NEONE, Noise.kitchen, ONYX, PERSONA, Radio Laude, Radio Punctum, ( RARE ), San Trancisco, SEED, Signal Festival, SOfT,  Unizone, Wrong, Wildt, Whiskas, XYZ project...

     

  • V Severním Irsku koronavirus ohrožuje těžce vybojované právo na potrat

    23. březen 2020
    Protest za právo na potrat v Severním Irsku

    Cestovní omezení zavedená kvůli koronavirové epidemii by mohla vést ženy, které chtějí přerušit těhotenství, k zoufalým činům, varují aktivistky bojující za práva žen.

    V říjnu 2019 britský parlament dekriminalizoval potraty v Severním Irsku. De facto tak přestal platit zákon, který ukončení těhotenství umožňoval pouze tehdy, pokud byl ohrožen život matky nebo pokud existovalo riziko dlouhodobého vážného poškození matčina duševního či fyzického zdraví. V říjnu schválený zákon také ukládá vládě Spojeného království povinnost zajistit do letošního 31. března přístup k legálním potratům přímo na území Severního Irska. Aktuální situace je totiž taková, že obyvatelky Severního Irska kvůli potratům musejí létat do Anglie nebo jezdit do Irské republiky.

    Ovšem, jak upozorňuje The Independent, kvůli cestovním omezením, která platí během koronavirové epidemie, jsou cesty do zbytku Velké Británie obtížnější a ženy nakažené COVID-19 navíc mimo zemi nemůžou vycestovat vůbec. Aktivistky bojující za reprodukční práva žen se obávají, že tato omezení mohou vést některé ženy k zoufalým činům. Mara Clarke z Abortion Support Network například uvádí, že už dříve řešila případ matky čtyř dětí, která uvažovala o tom, že by záměrně měla autonehodu, ze které by vyvázla živá, ale přišla by při ní o nechtěné dítě.

    Zajištění práva na potrat v Severním Irsku je ovšem ohroženo i z jiných důvodů než jen kvůli koronavirové epidemii. Podle toho, co někteří lékaři řekli deníku The Independent, tak vládní úředníci nyní zvažují zavedení normy, která by potrat bez dalších otázek umožnila pouze během prvních dvanácti týdnů těhotenství a po dvanáctém týdnu by ženy a dívky musely mít dvě nezávislá lékařská potvrzení, že ukončení těhotenství je nutné pro jejich fyzické či duševní zdraví. Takovéto opatření by podle aktivistek za právo na potrat znevýhodnilo ženy ve venkovských oblastech, mladé dívky, které mají často nepravidelný menstruační cyklus, a také oběti domácího a sexuálního násilí.

  • Francouz uběhl na svém balkoně maraton

    23. březen 2020
    dům - balkony

    Elisha Nochomovitz navzdory omezenému vycházení nazul běžecké boty, jmenoval svou přítelkyni trenérkou i občerstvovací stanicí v jednom a vyrazil na maraton – přímo ve svém bytě na předměstí Toulouse.

    Podobně jako sportovci, kteří dokázali naběhat padesát kilometrů ve svém obýváku ve Wu-chanu, nebo francouzští profesionální cyklisté, kteří našli způsob, jak trénovat v karanténou uzamčeném čtvrtém patře hotelu v Abú Zabí, chtěl i Elisha Nochomovitz zůstat fit navzdory omezenému vycházení. Na svém sedmimetrovém balkonu uběhl maraton za 6 hodin a 48 minut. „Chtěl jsem trochu odlehčit to drama všude kolem,“ řekl běžec britskému deníku The Guardian. „Ale hlavně jsem chtěl nějak vyjádřit respekt zdravotníkům. To oni teď dělají výjimečné věci, to jejich výkony jsou fantastické,“ upřesnil Nochomovitz.

    Sportovci ve Francii zatím na trénink vycházet smějí, pokud vyplní formulář, který se ptá po důvodech opuštění bytu. Úřady ale mají obavy, že lidí v ulicích je pořád moc. „Musíme teď změnit svoje myšlení. Pokud bude každý přemýšlet sám za sebe, všichni se potkáme venku, což ničemu nepomůže. Přesto jsem chtěl vědět, že ještě uběhnu čtyřicet kilometrů,“ říká atlet.

  • Lidé na Novém Zélandu v noci zachraňují ptáčata. Naráží do silnic, které si pletou s mořem

    20. březen 2020
    buřňák Huttonův

    Taxikářka na Novém Zélandu vozí místo běžných zákazníků cestující zcela neobvyklé – tamní mořské ptáky. Toni Painting vede skupinu dobrovolníků, kteří v noci ve městě Kaikoura sbírají ze silnic ohrožené buřňáky Huttonovy. Jejich ptáčata si totiž pletou zářivou živici na povrchu cest se svým původně zamýšleným cílem: mořem.

    Painting se poprvé s otřeseným a zmateným mládětem buřňáka setkala před pěti lety. Nyní je zachraňuje při svých patrolách, na které vyráží každou noc sezony. Otřesené ptáky sbírá ze země a odváží je do nedaleké záchranné stanice, píše web britského deníku The Guardian. Tamní pracovníci se pak snaží, aby je co nejdříve mohli vypustit do moře. Buřňák Huttonův je jediný mořský pták na světě, jenž hnízdí a vychovává své mladé v horách ve výšce okolo 1200 metrů. Od 60. let se počet míst, kde hnízdí, snížil z osmi na dvě, a je proto ohrožený.

    Podle expertů si ptáčata pletou při své první cestě z hnízda zářivý povrch silnice s mořem, a to zvlášť během mlhavých temných nocí. Po nárazu nemohou chodit ani se jinak hýbat a často je srazí auto nebo sežerou psi či kočky. „Poprvé jdu ven půlhodinu po setmění. Pak každou hodinu až do půl jedné. Trvá jim třicet minut, než sletí z hor dolů,“ říká Painting. Ve svém taxíku má nádoby, v nichž šedě zbarvená ptáčata s nadýchaným peřím převáží. Během sezony, která trvá od března do dubna, se tak během jedné noci ve městě najde mezi deseti až dvaceti ptáky. Číslo však může být i daleko vyšší – během jedné noci, kdy dobrovolníci pracovali až do rozbřesku, bylo zachráněno dokonce 200 mláďat. Jak říká šéf tamní nadace na ochranu buřňáků The Hutton's Shearwater Charitable Ted Howard, lidé z města si na chování ptáků zvykli a během každé noci je hledá okolo tuctu dobrovolníků.