Přicházím k dětem, se kterými si nikdy nikdo nepovídal ani jim nečetl, říká koordinátorka doučování z Člověka v tísni

„Přicházím do styku s dětmi, se kterými si nikdo nikdy nepovídal ani jim nečetl. Neznají základní věci, neví, jak jdou po sobě v kalendáři měsíce, neví, jak se řekne mládě koně. Nemají to odkud znát. Jejich doučování je hlavně o tom, že si povídáme. Uvádím je do tajů čtení, objevujeme příběhy,“ popisuje svou práci.

Doučování je zdarma a je o něj velký zájem. Pro děti je často úplně nové to, že jim někdo dospělý věnuje soustředěnou pozornost. „Hodně dáváme důraz na to, aby doučování bylo hrou. Že studium nemusí být nuda. A někdy je důležitější si dobře s dítětem popovídat než dělat úkoly. Dobrovolník se o dítě zajímá a to někdy úplně stačí. Často se nám stává, že ten náš malý klient jen tou pozorností úplně rozkvete,“ říká Milada.

Čtěte také

Každý druhý deváťák potřebuje doučování. Co je v českých školách špatně?

Součástí práce dobrovolníků na doučování někdy je i to, že u dětí objeví talent nebo dovednost, se kterou nikdo nepočítal. Ani samy děti často netuší, že jsou v něčem dobré. Člověk v tísni pak pomáhá rodičům talent rozvíjet, asistuje s výběrem kroužku, pomáhá i finančně.

„S každým klientem vypadá úspěch úplně jinak. Třeba jde o to, že se doučujeme, i když se mu nechce, to, že zvládá něco dělat skutečně pravidelně. Málokdy se povede něco, že říkáme WAU. Jsou to malé věci, které nás posouvají dál,“ doplňuje Bouzidi.

„Mívají pocit, že nejsou v ničem dobré. A to není pravda,“ popisuje Milada Bouzidi součást dobrovolnického doučování dětí. Poslechněte si celý rozhovor.