Příroda je nutné zlo. Klimatický žal se dá přebít vlastním utrpením, Aleš Stuchlý kypří Podhoubí

„Obávám se, že příroda nás obklopuje a je třeba se vůči ní nějak vymezit. Lidi mám ještě míň rád než přírodu,“ otevírá neudržitelnou fúzi Podhoubí kolega z Čelistí Aleš. Vzápětí překvapuje určitou příchylností k houbám. „Houby, to je moje druhá přirozenost. Orientuju se na dřevokazné houby, ani nevím proč. Každý pozná asi sírovec žlutooranžový, ale nevim, jestli znáš třeba pstřeň dubový,“ flexí s názvy hub Aleš.

Globální oteplení je celkově smutný fakt, ale Aleš je připraven. Poměrně často totiž požívá teplou kvašenou okurku v podobě nechvalně známé hotovky zvané znojemská pečeně. „Teplá okurka je součást přírody,“ zní environmentální apologetika znojemské Aleše Stuchlého.

Poměrně šokující je ovšem fakt, že měl Aleš Stuchlý zhruba před třinácti lety na sobě barevné kárované kalhoty s plátěnými záplatami na kolenou nejmenované outdoorové značky. Jinak ale chodí do hor celkem nepřekvapivě v teniskách, ačkoli jedny pohorky vlastní. Jednou ve Finsku šlapal bos po mechu, ale to byla výjimka.

„Já mám žal v podstatě pořád, ale nevím, jestli environmentální. Jsem příliš zaneprázdněn sám sebou. Kdo máte environmentální žal, zaměřte se na sebe, na svoje problematické vztahy, jak máte vyprázdněný život, počasí za moc nestojí, prostě přebít to jiným žalem,“ radí Stuchlý.

Který film s environmentální tematikou je podle Aleše kvalitní? Jakou roli hraje v jeho životě pásovec a šípové žáby? Co dělá Aleš, když si zapomene na nákup vlastní hadrový pytlík na ovoce? Poslechněte si celé aprílové Podhoubí.