„Příště přivezu štrúdl.“ Jak těžké je pro dítě navštívit mámu ve vězení?

22. prosinec 2017

V Česku žijí tisíce dětí, které mají rodiče ve vězení. Na návštěvu se hodně z nich dostává jen s obtížemi. Věznice bývají daleko, samy jet děti nemohou a pěstouni nebo dětské domovy na celodenní výlety nemívají dost personálu nebo peněz. „Situace v Česku není dobrá. Můžou za to i předsudky, veřejnost vůbec netuší, jak to ve vězení vypadá,“ říká Lucie Rybová, ředitelka Českého helsinského výboru, která návštěvy dětí ve věznicích organizuje.

„Přes prázdniny sem dcera nejezdila, takže jsme spolu dva měsíce mluvily jen po telefonu a bylo cítit, že už si neřekneme všechno, že nám osobní kontakt schází,“ vysvětluje třicátnice v zasedací místnosti ženské věznice Světlá nad Sázavou. Na sobě má šedé vězeňské oblečení a kecky a lehce nervózně mi vypráví o své čtrnáctileté dceři. Když to jde, vídají se na návštěvách každý měsíc, vždy na tři hodiny. „Moje matka už je stará, nemůže sem jezdit tak často. Dceře je čtrnáct let a nemá občanský průkaz, sama sem přijet nemůže. Takže ji naberou v místě bydliště a přivezou sem.“

Český helsinský výbor je jedna z mála organizací, která u nás zajišťuje návštěvy dětí u svých vězněných matek a otců. „Skoro deset let už se snažíme vozit děti ke svým rodičům ve výkonu trestu. Máme na starosti navazování kontaktů, zlepšování podmínek návštěv a podobně. Není to totiž vůbec jednoduché,“ říká ředitelka Českého helsinského výboru Lucie Rybová, která zajistila i dnešní návštěvu a dopravu dětí do věznice. „Veřejnost má za to, že vězeňské prostředí není příjemné a že dětem návštěvy rodiče nesvědčí. My vycházíme z toho, že dítě ztrátou kontaktu s rodičem, se kterým mělo dobrý vztah, trpí a strádá.“

Malé děti mohou být z bezpečnostních procedur ve vězení vyděšené. Po příjezdu do věznice je potřeba projít skenerem, odevzdat všechny nepovolené předměty a zamknout je do skříňky. Tuto prohlídku absolvují i děti. „Dětští návštěvníci mají stejné podmínky jako dospělí. V zahraničí už je běžné, že lidé, kteří prohlídky provádějí, jsou na setkávání s dětmi přímo školeni. Aby u sebe měli třeba hračku, kterou by dítě odreagovali,“ popisuje Rybová. Poukazuje na to, že vnitřní pravidla má každá věznice jiná a každý dozorce k podmínkám přistupuje jinak. Do vězení se nesmí vnášet alkohol, drogy a zbraně. Pak už závisí na domluvě s vedením. „Někdy je to nemilé, ta pravidla jsou často velmi přísná. Může se třeba stát, že děti napečou vánoční cukroví, a nejsou s ním z bezpečnostních důvodů vpuštěny dovnitř,“ doplňuje Rybová.

vězení

V prostorné místnosti s pódiem, několika stoly a dětským koutkem rozdává Rybová spolu se svými kolegyněmi na stoly sladkosti, které předtím nakoupily na náměstí ve Světlé nad Sázavou. V místnosti panuje příjemné napětí, které připomíná nekonečné čekání na Ježíška. Po několika minutách je za dveřmi slyšet ženský hlas a kroky několika lidí. Dveře se otevírají a spolu se sociální pracovnicí dovnitř vchází několik žen v šedých stejnokrojích. Následující tři hodiny matky s dětmi sedí okolo stolečků a potichu si povídají. O škole, o kamarádech, o babičce. Sem tam si dítě přijde pro kousek čokolády nebo pro sušenku.

Některé ženy u stolu nesedí s dětmi, ale s některou z pracovnic výboru. Před sebou mají hromádky papírů. „Vyjednáváme další návštěvy. Je to složité, protože sjednotit časy všech dětí je nemožné. Někdy vázne komunikace s pěstouny nebo s dětskými domovy, někdy jsou děti prostě moc daleko,“ říká Rybová. Řešením takových problémů by podle ní mohlo být zohledňování toho, že odsouzená nebo odsouzený mají dítě. Helsinský výbor v minulosti řešil mnoho žádostí odsouzených o přemístění do jiné věznice. Zařízení, které jednoho dotyčného mělo přijmout, pro něj nemělo pracovní zařazení, naštěstí se jim ale podařilo problém vyřešit. „Takových žádostí je ale skutečně moc a nemůžeme vybírat, kdo si to zaslouží víc nebo míň,“ líčí situaci Rybová.

Návštěvy rodičů ve vězení zprostředkovávají pro děti i jiné organizace a tato roztříštěnost je spíše k neprospěchu. „Naše odsouzené ženy osloví jakoukoliv nevládní organizaci s čímkoliv – s pomocí s drogami, s financemi nebo třeba hledáním bydlení po propuštění. Organizace vždycky chtějí pomoci, ale někdy nejsou schopné ověřit, zda úmysl vězněných je skutečně ryzí,“ říká Gabriela Slováková. Zajistit, aby děti k matkám skutečně chtěly a aby jim návštěva spíše neuškodila, je podle ní velmi náročné. „Někdy se dozvídáme, že matka děti týrala nebo že třeba pila, zanedbávala péči. Děti jsou traumatizované a dětský psycholog vůbec nedoporučuje setkání s matkou,“ říká Slováková a zdůrazňuje, že někdy je moc náročné zjišťovat posudek orgánu sociálně-právní ochrany dětí nebo dětských domovů.

Přes čáru: Vězení klidně může zůstat trestem, ale musí to mít smysl, říká bývalý vězeň

03769133.jpeg

Česká vězení jsou zoufale přeplněná. Pracovní a výukové programy se někdy zcela míjí účinkem, vězni si na systém často zvyknou, ztratí kontakt s realitou na svobodě a brzy se do vězeňského systému vracejí jako recidivisté. To je závěr, ke kterému došli hosté pořadu Přes čáru, věnovanému vězeňství. Situace se navíc mění k lepšímu jen pomalu.

Když setkání s dětmi končí, maminky se rozloučí a odcházejí pryč. Některé z nich brečí. Jedna matka se směje, protože jí do konce trestu zbývá už jen měsíc. „Tak se učte kluci,“ říká svým dvěma synům a přidává se k ostatním. „Většina maminek to vždycky opláče. Já většinou nebrečím, my se s dcerou vždycky smějeme,“ říká v zasedací místnosti vězněná matka. „Dcera je v pubertě a já si myslím, že holčičky v tomhle věku potřebují mámu,“ uzavírá. Navštívit svou vězněnou matku nebo i otce zůstává dál pro řadu dětí nemožné nebo neuvěřitelně náročné. „Mluvíme o tisícovce dětí,“ říká Lucie Rybová. „Z kapacitních důvodů to prostě není možné všechno dojednat a zvládnout.“

Návštěvu odváží z věznice minibus. Ticho se po chvíli prolomí a děti se rozpovídají o normálních věcech. Dcera vězněné ženy sedí u okna a už plánuje, jak na další setkání mámě přinese štrúdl. Český helsinský výbor dostává na návštěvy příspěvky z fondu Ministerstva práce a sociálních věcí, část peněz si však musí shánět sami. Zajistit dopravu pro děti z různých koutů země je finančně dost náročné. I přes tyto obtíže se ale alespoň pár dětí každý měsíc s rodičem potká.

autor: maf
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.