Přizpůsobení se světu a ochrana chudých. Jak se můžeme poučit ze života starověkých lidí?

20. srpen 2020

Starověké kultury se musely vyrovnávat s problémy podobnými těm našim, včetně klimatických změn. Jejich řešení odpovídala tomu, jak vnímaly svět jako celek. Dá se vůbec říci, že žily ve stejném světě jako my? O tom jsme si vyprávěly s historičkou starověku Jarmilou Bednaříkovou, která se věnuje především etickému rozměru života dávných společností a jejich náboženství. Společně s Luborem Kysučanem o etice starověkých civilizací přednáší na Masarykově univerzitě v Brně.

Jak si různé starověké kultury představovaly vesmír?

U starověkých kultur máme to štěstí, že už měly písmo, takže jsou schopné vypovídat samy o sobě, o svém vztahu k lidem, k bohům, k přírodě nebo ke zvířatům. Myslely si, že svět a vesmír neexistují odjakživa.

Jarmila Bednaříková

Prvotní byl neuspořádaný stav, který Řekové nazvali chaos, kdy nebylo ještě nebe oddělené od země, světlo od tmy a žádný život nebyl možný. Chaos často představovalo pravodstvo. Ačkoliv se starověcí lidé domnívali, že síly chaosu ustavičně číhají, aby mohly zvrátit stvořený svět a život zase zničit, není chaos nikdy tak úplně bez zásluhy o nejstarší stupně vývoje kosmu.

Třeba v Mezopotámii byl uctíván sladkovodní podzemní oceán Abzu, v Egyptě je představitelem chaosu praoceán Nun, z něhož se vynořil první pahorek a na něm povstal bůh Re. I Řekové si představovali moře jako prapočátek všeho. A stejně tak se v Bibli dočteme, že před stvořením se jenom Duch Boží vznášel nad vodami.

Jakým způsobem starověcí lidé přistupovali přímo k zemi a živému světu?

Celý vesmír si představovali jako jednotu, nebe a země, lidí a bohů, zvířat a rostlin. Proto se také mohli domnívat, že jejich vlastní chování, pokud je etické nebo bohulibé, má ve vesmíru odezvu. Pokud jsou dobří, příroda odpovídá stejně, je k nim laskavá. Ale pokud dobří nejsou, může dojít k velkým katastrofám.

Čtěte také

Jedním z příkladů za všechny je biblická potopa světa, která reaguje právě na lidské neuposlechnutí příkazů bohů. Našli bychom takových momentů samozřejmě víc. Mohli bychom říct, že to je jen konstrukce, hypotéza o tom, jak si člověk představoval vesmír jako naprostou jednotu, kde všechno souvisí se vším. Ale máme i jiné důkazy.

K nim bych počítala i prastarou vázu ze sumerského Uruku, která vznikla na přelomu čtvrtého a třetího tisíciletí. Její výzdoba je rozdělená do pásem. V nejspodnějším pásmu je životodárná voda, z ní vyrůstají rostliny. V dalším vyšším pásmu jsou zvířata, v tomto konkrétním případě zvířata domácí, nad nimi lidé, kteří přináší oběti bohyni plodnosti Inanně. A v nejvyšším pásmu právě sama ta Inanna.

Logo

A věřili lidé v těchto dobách, že do podobných nadlidských běhů a rytmů dokážou sami zasahovat?

Ano. Jak už bylo řečeno, jedním z těch prostředků byl obřad. A obřady byly pro starověkého člověka nesmírně důležité. Především obřady vegetace a plodnosti, které přímo souvisely se zemí, ale také s nebem.

Co se můžeme naučit my a naši současníci, když se na náš svět budeme dívat optikou starověkého člověka? Ukrývá se v těchto dávných životech možná inspirace pro to, jak se přizpůsobovat probíhajícím změnám klimatu?

Jednou z inspirací ze starověku je chápání jednoty celého kosmu, ke které dávní lidé dospěli díky kumulaci obrovské spousty zkušeností. Starověcí lidé například věřili, že není dobré rozšiřovat propast mezi bohatými a chudými. Ochrana chudých se objevuje od samého počátku. V nejstarších psaných zákonech lidstva, které pochází ze Sumeru, stojí otázka, k čemu je na světě stát, vláda a k čemu je právo. A následuje odpověď; aby silný neutiskoval slabého, aby sirotkovi i vdově se dostalo práva.

Čtěte také

Egyptské mravní nauky, z nichž nejstarší pochází už z první poloviny třetího tisíciletí, nebo etická pravidla, která pak najdeme pohromadě v knihách mrtvých, stále tvrdí, že ten, kdo má dost, se má dělit s tím, kdo mnoho nemá. A velcí hodnostáři Egypta se také na svých náhrobních nápisech chlubili, že dali najíst hladovému, napít žíznivému, oděv nahému anebo převezli přes Nil toho, kdo neměl vlastní loď. Dokonce existoval docela přirozený strach z toho, když se propasti mezi bohatými a chudými příliš rozevřou.

Jak si starověcí lidé vysvětlovali neúrodu? Co museli rituálně vykonat, aby se jí zbavili? A jak souvisí Přemysl Oráč s Athénami? Poslechněte si celý příspěvek.

Spustit audio

Související