Přízračné ostrovy. Vydejte se s projektem Phantom Islands na zvukovou plavbu námořní mytologií

19. červenec 2018
ostrov - mlha - moře

Jak by mohly znít ostrovy Rica de Oro, Los Jardines nebo Aurora? Interaktivní mapa Phantom Islands – A Sonic Islands vám dovolí napříč několika oceány prozkoumávat fikční ostrovy, které existovaly jenom na souřadnicích nepřesných map a ve vychloubačných historkách mořeplavců. Berlínský zvukový umělec a autor projektu Andrew Pekler si k ostrovům vymyslel imaginární soundtracky a u každého z míst si můžete přečíst jeho pochybnou historii založenou na legendách a mýtech.

Projekt Phantom Islands vznikl v rámci virtuální výstavy Fourth Worlds: Imaginary Ethnography in Experimental Music and Sound. „Přestože některé z ostrovů objevili bezskrupulózní kapitáni ženoucí se za slávou, většina přízračných ostrovů vznikla neúmyslně, chybou nepřesné navigace nebo přírodních faktorů: mlhy nebo ledovců, které si mořeplavci spletli s pevninou,“ vysvětluje Pekler pro hudební časopis The Wire. „Například ostrov Davis Land měl roku 1687 objevit pirát Edward Davis na západním pobřeží Jižní Ameriky. Když do této oblasti vyslala Nizozemská západoindická společnost v roce 1721 tři lodě, výprava nenašla podle souřadnic nic, ale později narazila na Velikonoční ostrov – a objevení pevniny mělo za následek smrt desítek domorodců.“ Peklerova hudba využívá etnografické metody, a přestože jde o terénní nahrávky z neexistujících míst, je poznamenaná opravdovou zkušeností s koloniální historií. „S její krutostí, omyly a arogancí.“ Rozmanitá zvuková geografie je čím dál oblíbenější, v rámci britského projektu Cities and Memories například vznikla sonická mapa londýnského metra nebo mapa občanských protestů, která se skládala z terénních nahrávek pořízených na demonstracích po celém světě. 

Spustit audio
  • Britský surfař sjel v Portugalsku nejspíš rekordně vysokou vlnu, podle odhadů měla přes třicet metrů

    18. prosinec 2018
    Serfař

    29letému profesionálnímu surfaři Tomu Butlerovi z anglického Cornwallu se zřejmě podařilo v Portugalsku vytvořit nový světový rekord. Na pláži v Nazaré totiž sjel vlnu, která měla podle odhadů přes 30 metrů. Rekord musí ještě ze záznamů ověřit asociace World Surf League a experti z Guinnessovy knihy rekordů. Přihlížející a odborníci na surfing jsou ale přesvědčení, že se o nový rekord jedná. 

    Ten dosavadní držel od loňska Brazilec Rodrigo Koxa, který sjel vlnu vysokou přes 24 metrů. Butler se přitom předloni na stejné portugalské pláži při surfování vážně zranil. Měl poškozené ucho a plíci. Teď si ale s obrovskou vlnou dokázal poradit. „Když jsem ji sjížděl, říkal jsem si: k****, tak rychle jsem ještě nikdy nejel. Čas se tak nějak zastaví, je to v podstatě o instinktu. Dělal jsem všechno pro to, abych udržel rovnováhu,“ řekl pro Daily Mail. „Nikdy nejdu do vody s tím, že se pokusím zlomit rekord. Není to úplně můj cíl,“ dodává na svém instagramu. Tam také píše, že jako surfař nevnímá, co je vlastně za ním, protože se soustředí jen na vodu před sebou. Je to prý jako utíkat před zuřivým býkem, u kterého člověk nepřemýšlí, kolik váží. Sám Butler odhaduje výšku vlny na dvacetinásobek své výšky. Tvrdí, že to pro něj byla nejvyšší vlna sezony, a předpokládá, že by to mohl být i nový světový rekord. Dozví se to v dubnu na Big Wave Awards. Nový rekord padl letos i v ženské kategorii – v lednu zdolala Brazilka Maya Gabeira skoro 21 metrů vysokou vlnu.

  • Přísné, ale spravedlivé! Americký pytlák bude za trest jednou měsíčně koukat ve vězení na Bambiho

    18. prosinec 2018
    03773020.jpeg

    Mechanickým pomerančem se možná nechal inspirovat soudce ve státě Missouri, když jako součást trestu za pytláctví vyměřil povinné projekce animovaného filmu s jednou z nejkrutějších loveckých scén, kterou kdy děti spatřily.

    Na rozdíl od toho, co se děje Alexovi v kultovním filmu Stanleyho Kubricka, nebude sledování filmových záběrů vymáháno pomocí donucovacích prostředků tlačících na oční víčka. David Berry, Jr., musí ale povinně aspoň jednou měsíčně zhlédnout snímek z produkce Walta Disneyho, ve kterém lovec zabije matku titulního hrdiny, kolouška Bambiho. Snad soudce Robert George doufá, že ztotožnění s oběťmi lovu prostřednictvím filmového média přivede Berryho k nápravě. Ten se ale spolu s dalšími dvěma příbuznými ukázal jako nebývale cynický a bezohledný pytlák. K jejich dopadení vedl nález několika zabitých jelenů, kterým někdo uřízl hlavy a těla nechal napospas rozkladu. Skoro devět měsíců trvající vyšetřování, zasahující do několika států USA, nakonec vyšetřovatele přivedlo až k Berryovým. Odhadované počty obětí jejich pytláckého řádění dosahují řádu stovek zabitých divokých zvířat a případ je označován ze jednu z největších pytláckých kauz v historii USA. Davidu Berrymu, Jr., jako hlavnímu obviněnému v případu byl vyměřen trest jednoho roku odnětí svobody nepodmíněně, spolu s doživotním zákazem lovu ve státě Missouri. První promítání Bambiho musí stihnout do 23. prosince.

  • V americkém supermarketu našli milostný dopis starý desítky let, zaměstnanci dohledali vnuka autora

    18. prosinec 2018
    dopis  - pero

    Milostný dopis starý 64 let objevila v jedné z uliček pracovnice supermarketu Walmart ve městě Dalton v americkém státě Georgia. Tehdy mladý voják Max Holcomb ho psal pro svou lásku Marthu Young. V psaní se mimo jiné svěřuje, jak se těší, až se vrátí domů a požádá rodiče dívky o její ruku. 

    Jak se vlastně psaní v obchodě objevilo, nikdo neví. Jedna ze zaměstnankyň Jennifer Hendrix se ale rozhodla zkusit vypátrat jeho autora nebo adresátku. Obrátila se na místní televizi a zjistila, že muž i žena jsou už po smrti. Dostala ale tip na Jasona Holcomba, kterému napsala na Facebooku. „Hned mi odepsal ‚Můžete mi zavolat?‘ a nechal na sebe telefonní číslo. Byla jsem z toho hrozně nervózní,“ řekla Hendrix televizní stanici Fox 5, respektive WAGA-TV. Ukázalo se, že jde o vnuka autora dopisu. Ten vůbec nevěděl, že jeho děda něco podobného napsal. A konec příběhu? Max Holcomb se hned po svém návratu sešel s Marthou i jejími rodiči. Pár měl pak, jak píše server Good News Network, zanedlouho svatbu.

  • Jedno z největších čínských měst se ztišilo. V Šen-čenu už jezdí autobusy pouze na elektřinu

    17. prosinec 2018
    Šen-čen, Čína

    Čínská metropole Šen-čen vyměnila všech svých 16 000 dieslových autobusů za elektrické a město je teď mnohem klidnější.

    Podle deníku The Guardian je teď autobusový provoz tak tichý, že město přemýšlí o zřízení zvukových znamení pro příjezd autobusů na zastávku. Místní lidé popisují, že například v létě bývalo čekání na zastávce na autobus poměrně útrpným zážitkem nejen kvůli ruchu, ale i kvůli emisím, které se v horkém letním vzduchu držely. Jedním z hlavních záměrů přechodu z paliva na elektřinu je i plán snížit produkci oxidu uhličitého o 48 % a zamezit dalšímu znečištění. Už teď je prý stav ovzduší mnohem lepší. Město chce do konce tohoto měsíce zavést také 22 000 elektrických taxíků. Hlavní překážkou je zatím hlavně nedostatek nabíjecích panelů, o které se mezi řidiči vede boj. Pomoci by měla nová aplikace, která řidiče v reálném čase navede k nejbližším neobsazeným panelům. Mít plně elektrickou veřejnou dopravu do roku 2020 nezvažují jen další čínská města, ale i evropské metropole, jako je například Londýn. New York ji chce zavést do roku 2040. 

  • Taylor Swift použila na koncertě technologii rozpoznávající obličeje, aby zamezila vstupu stalkerům

    17. prosinec 2018
    03345578.png

    Popová hvězda Talyor Swift nechala tajně kontrolovat návštěvníky svého koncertu pomocí technologie rozpoznávající obličeje. Chtěla tak odhalit případné nebezpečné stalkery a nechat je vyvést. Podle britského deníku The Guardian se k tomu posléze médiím odmítla vyjádřit. 

    „Stalkeři jsou obecně vnímaní jako nebezpečí a všichni chápou, že někdo jako Taylor Swift chtěl mít jejich přítomnost pod kontrolou, ale tento případ má dopady. Nejde jen o situaci na koncertě, ale kam až se dá s používáním takovýchto technologií zajít,“ říká Jay Stanely, člen organizace American Civil Liberties Union (ACLU). Podle studie Georgetownské univerzity z roku 2016 se v databázích nachází zhruba 117 milionů záznamů obličejů a zatím neexistuje téměř žádná právní ochrana proti zneužití těchto dat. Není také zcela jasné, kde a jak jsou skladovaná, spravovaná a jestli nemůže dojít k jejich úniku. Kritici se obávají také toho, že technologie nefunguje dokonale a že by mohli být omezováni nevinní lidé. Technologie byla původně navržena pro zjednodušení příchodů zaměstnanců do firem a jejich rychlejší identifikaci pomocí přístroje, který v rychlosti, za jejich chůze, oskenuje rysy v obličeji a srovná je s poskytnutým selfie v databázi. Jennifer Lynch z advokátní organizace Electronic Frontier Foundation ale vysvětluje, že v případě koncertu šlo o první případ využití technologie ze soukromých důvodů a navíc skrytě. Událost by podle ní měla být podnětem pro vládu k ošetření jejího používání zákonem.

  • Laboratorně vyrobené maso ještě není perfektní, může ale zmírnit dopady chovu zvířat na planetu

    17. prosinec 2018
    V mase dobrém na steaky se důlek udělaný prstem rychle vyrovná

    První steak, jehož konzumace nevyžaduje porážení zvířat nebo používání antibiotik, ochutnali v Izraeli. Podle jeho stvořitelů chuť ještě potřebuje vylepšit, ale je to první druh laboratorně vypěstovaného masa, který má stejnou strukturu jako maso pocházející ze zvířat.

    „Znamená to značný krok vpřed v rámci poskytování masa lidem bez velkého zatěžování přírody a dalších problémů nadměrné živočišné produkce,“ informuje deník Guardian. Dále uvádí, že různé firmy kuřecí, hovězí i vepřové buňky už nějakou dobu vyrábějí, ale zatím se jednalo jen o hmotu bez struktury, jako jsou třeba burgery nebo nugety. Žádné produkty ještě nejsou v prodeji. Prototyp plátku masa, které jako maso i vypadá, zatím stojí 50 dolarů, cena by ale přesunem výroby z laboratoře do továren měla klesnout. Jako první by se na trhu měly objevit zmiňované kuřecí nugety, a to v několika restauracích. Laboratorně vypěstovaný steak by se mohl servírovat nejdříve za tři až čtyři roky. Tvrdí to Didier Toubia, spoluzakladatel farmy Aleph Farms, která maso pěstuje. Dodává, že 90 % dnešních konzumentů jí maso, a přestože počet vegetariánů roste, rozhodně to podle něj nestačí k vyřešení environmentálních problémů spojených s produkcí masa. Udržitelná výroba umělého masa bez používání antibiotik je prý nadějí do budoucna.

  • Vědci z Mendelovy univerzity zjišťují, jak moc lidé plýtvají jídlem a co by je přimělo to změnit

    14. prosinec 2018
    Plýtvání jídlem – odpad – bioodpad

    Mendelova univerzita v Brně sledovala po celý říjen plýtvání potravinami v tamní menze. Výzkumný tým zjišťoval, kolik jídla strávníci nedojedí, a zároveň spustil letákovou kampaň, která studenty a zaměstnance informovala o tom, kolik se reálně vyhodilo potravin a jaké to má dopady na životní prostředí. Provozně ekonomická fakulta se chce zaměřit právě na koncové spotřebitele a zkusit ovlivnit jejich přemýšlení o problému.

    Jak informuje univerzita na svém webu, výzkumný tým se chce zaměřit mimo jiné na mladší spotřebitele. „Mladá generace je zajímavým vzorkem ke zkoumání, protože jsou mladí, bez mnoha zažitých stereotypů, a tím, že jsou to vysokoškolští studenti, předpokládáme, že jsou vzdělaní a inteligentní. Studie ze zahraničí naznačují, že tato mladá generace je vnímavá k dopadům na životní prostředí a ochotná měnit stereotypy,“ vysvětluje členka výzkumného týmu projektu Lea Kubíčková. Po menze má brzy startovat další projekt. „V konkrétním okresním městě bude vážen a tříděn komunální odpad a bude vyčíslen podíl potravinové složky tohoto odpadu. Dále v rámci našeho výzkumného týmu právě nyní vyhodnocujeme deníky lidí ze 100 domácností, kde se po dobu jednoho měsíce vážilo a zapisovalo, kolik a jaké potraviny vyhodili,“ doplňuje Kubíčková. Hlavní myšlenka celého projektu je, že lidé si plýtvání neuvědomují a ani netuší, kolik jídla vyplýtvají a kolik peněz tímto způsobem vyhodí. Je pro ně náročné tyto informace zjistit. Výzkumníci předpokládají, že pokud by lidé tyto informace měli, své chování by mohli změnit. „U spotřebitelů v oblasti plýtvání jídlem se patrně projevuje takzvaná omezená racionalita, kdy se chování lidí zdá neracionální – jdou do menzy, koupí si jídlo za určitý obnos a pak pětinu jídla vyhodí. A nikomu to nepřipadá divné. Ale kdyby šli do obchodu a koupili si balení 5 párů ponožek a jeden pár po příchodu domů vyhodili, tak se nad tím všichni pozastavíme,“ popisuje Lea Kubíčková. Podle statistik dělaných v Evropě a Severní Americe vyplýtvá nejvíce právě koncový spotřebitel. Na každého obyvatele z těchto dvou kontinentů připadá podle odhadů Organizace pro výživu a zemědělství průměrně 95 až 115 kilogramů vyhozených potravin za rok. V případě africké a asijské populace je to jen mezi 6 a 11 kilogramy. Existují ale i pesimističtější odhady. Podle Evropské komise se v celé Evropě ročně vyhodí okolo 88 milionů tun potravin. Na jednoho Evropana tak připadá více než 173 kilogramů vyplýtvaných potravin ročně.

    Podívejte se taky na Jak neplýtvat potravinami? „O jídle musíme přemýšlet. A nenakupovat zbytečně moc,“ říkají odborníci nebo Novozélandský obchod dává prošlé jídlo odjinud zdarma. Bojuje proti plýtvání.

  • Zájem o Nocleženky je znovu rekordní, lidé jich pro lidi bez domova koupili už tisíce

    14. prosinec 2018
    Bezdomovec

    Zájem o poukázky Armády spásy, které lidem bez střechy nad hlavou zajistí přespání v teple, je tuto sezonu ještě vyšší než loni. Zatím jde o zhruba dvojnásobný nárůst.

    Jak řekla Radiu Wave koordinátorka projektu Nocleženka Lucie Stejskalová, Armáda spásy jich prodala v této sezoně už asi 12 tisíc, z toho zhruba tisícovka byla uplatněna. Terénní pracovníci začali předávat lidem bez domova poukázky, které se kupují za 100 korun, 26. listopadu. Zařízení Armády spásy za ně poskytnou nejen nocleh, ale také polévku, teplý nápoj, možnost se osprchovat a provést osobní hygienu. Lidé bez domova si v noclehárnách mohou také promluvit se sociálním pracovníkem o své životní situaci. Projekt obvykle funguje od konce listopadu do konce dubna. Dárci ale mohou nakupovat Nocleženky celoročně. Obdobný projekt má i nezisková organizace NADĚJE. Upozorňuje, že lidé bez domova potřebují teplé ponožky a vhodnou obuv. Zájemci proto mohou přispět na jejich nákup. Podle posledních odhadů Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2016 je v Česku asi 68,5 tisíc lidí bez bydlení žijících v azylových domech, na ubytovnách a podobně. Evropská komise odhaduje, že bezdomovectví se týká v Evropské unii každý rok asi čtyř milionů lidí. Kromě Finska je problém bezdomovectví na vzestupu prý ve všech členských státech. Třeba britská charitativní organizace Crisis aktuálně upozorňuje, že čistě na ulicích spí v Británii 12 300 lidí, podobný počet lidí pak přečkává noci ve stanech, autech, autobusech, halách nebo popelnicích. Podle neziskové organizace tak bezdomovců, kteří spí vyloženě venku, přibylo od roku 2010 skoro o sto procent.

  • Britský pár jí jen zvířata zabitá na silnicích, vadí jim masný průmysl i plýtvání

    14. prosinec 2018
    jelen na silnici

    Jim Alexander vaří jen z masa, které pochází ze zvířat zabitých na silnicích. Zpracovává tak jelení, bažantí, králičí, ale třeba i jezevčí mrtvoly. O Vánocích budou například s přítelkyní připravovat srnčí maso. Muž tvrdí, že tím zamezuje plýtvání, protože i taková zvířata se dají bez problému jíst. Zároveň nechce podporovat masný průmysl. 

    Jak píše britský Mirror, letos už zpracoval skoro 50 kusů zvěře. Vyučil se řezníkem a dříve pracoval na jatkách, a tak si ji dokáže porazit doma sám. Zpracovávat maso se mimochodem začal učit už v dětství, když vyrůstal na statku ještě v Československu. Ne všichni z jeho okolí ale s neobvyklým životním stylem souhlasí. „Rodina mé přítelkyně si myslí, že jsem podivín a sériový vrah. Snažím se jim vysvětlit, že naopak nesnáším zabíjení. Já ta chudá stvoření vyprošťuji ze silnic, a navíc je ještě dobře využiji. Je to lepší než je tam nechat jen tak ležet,“ řekl serveru. Připouští, že ho několikrát zastavila policie, které přišlo podezřelé, že si do auta nakládá mrtvoly zvířat. V Británii ale není nelegální zdechliny ze silnic odvézt. Jim Alexander sbírá v lesích také třeba houby nebo bylinky. „Do obchodu teď vlastně chodím jen pro věci, které nemůžu jen tak najít venku, jako je třeba zubní pasta nebo sprchový gel,“ cituje muže britské Metro, které zároveň přidává několik tipů na to, jak poznat, že je zabité zvíře nezávadné pro zpracování. „Jezevec chutná podobně jako vepřové, ale třeba liška má svou specifickou chuť, která není úplně příjemná, a tak se ji snažím přebít třeba omáčkou nebo sušeným masem,“ vysvětluje. Muž se snaží ze zvířat zpracovat všechno, zbytky dává svému psovi nebo je třeba vyměňuje za jiné potraviny. Dokáže najít využití například i pro tuk z jezevce – používá ho při vaření jako alternativu k oleji.