Proč Češi padají do dluhových pastí? „Máme malé mzdy, lidé si nevytvoří ani rezervu,“ říká advokát

11. prosinec 2018
Přes čáru
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Exekuce (ilustrační foto)

„Největším mýtem je výrok, že si dlužník za svou exekuci nemůže. Když se ale někdo obouvá do soudních exekutorů, tak by si měl položit otázku, jak je možné, že o té exekuci někdo rozhodl,“ říká prezident Exekutorské komory ČR Vladimír Plášil. „To, že někdo neplatí, ještě neznamená, že ten závazek neplní naschvál. Mohla nastat taková životní situace, že člověk peníze nemá. To není jeho volba,“ namítá advokát Petr Němec, který se ve své praxi zabývá exekucemi.

Nejčastějšími příčinami, proč se lidé ocitnou v exekuci, je neplacení výživného nebo nájemného, dlužné mzdy, dluhy spojené s podnikáním, pokuty od policie, pojišťoven nebo telefonních služeb. Aktuálně jí u nás čelí téměř 900 tisíc lidí – tedy skoro každý desátý Čech. Asi půl milionu lidí má vícero dluhů najednou, jichž se nemají možnost zbavit.

„Podle mě je právě mýtus, že si lidé můžou za exekuce sami. To platí jen částečně. Když se někdo dostane do jedné exekuce, tak mu ostatní exekuce naskáčou automaticky. Představte si například, že máte účet, ze kterého vám odchází nájem, inkaso, výživné a tak dále. A najednou přijde exekuce, zablokují vám účet, naskáče vám prodlení u dalších závazků a už v tom lítáte,“ popisuje Němec.

„Záleží na tom, z jaké sociální roviny dlužníci pochází,“ reaguje prezident Exekutorské komory. „Já vidím jako největší tragédii situaci důchodců, kteří se snaží při různých příležitostech svým dětem nebo vnoučatům za každou cenu pořídit nějaký dar, na který objektivně nemají. A pak bezmyšlenkovitě využívají služeb zejména těch nebankovních ústavů.“

Nedávný průzkum agentury Median, která se ptala víc než 800 lidí v ekonomicky aktivním věku z chudší části populace, ale ukazuje, že původ problému vzniká většinou někde jinde. „Velká část dotázaných uvedla, že si poprvé půjčili na splacení nezvládaných závazků, to znamená třeba na nájem. Pak nezvládli zaplatit a museli si vzít půjčku na splacení té první a tak to pokračovalo,“ vysvětluje sociolog Dan Prokop.

„Musíme se bavit o tom, co by lidé měli dělat, kdyby tu nebankovní subjekty nebyly. Ty peníze by potom nesehnali,“ říká advokát Petr Němec. „Někteří lidé si nemůžou půjčit ani u rodiny nebo u svých známých, protože jsou třeba ve stejné situaci. Češi hodně pracují, ale mzdy ještě nejsou tak vysoké. Hlavní problém je, že si člověk nevydělá. Nemůže si udělat rezervu. Lidi můžeme učit finanční gramotnosti až ve chvíli, kdy jim na účtu zbydou tři tisíce korun po zaplacení nejnutnějších výdajů. Teprve potom jim můžeme říct, jak spořit, kam investovat, co koupit. Když jim zbyde pět stovek, tak je to k ničemu.“

Vladimír Plášil vidí problém v tom, že se trestně nestíhají lichváři. „Nikdo nesleduje, jak nebankovní ústavy nabízí zcela nepokrytě půjčky i lidem, kteří by v bance neobstáli, protože nemají žádný potenciál likvidity. Místo toho lidé žijí pod vlivem některých médií a projevů některých politiků, kteří se zviditelňují tím, že před volbami říkají, že zatočí s exekutory.“

„Já vnímám jako velkou nespravedlnost to, že si tady hrajeme na nějaký kapitalismus, ale nevychovali jsme pořádné spotřebitele,“ říká Petr Němec. „Nechali jsme na ně vrhnout různé dravce a složité smlouvy. Lidé, kteří vyrostli v komunismu, nebyli vychováni tak, aby se uměli bránit. Vnímám velkou nespravedlnost v tom, že tu máme obchodní korporace, které když se zadluží, tak zkrachují, nikomu nic nezaplatí a konec. Ti podnikatelé založí novou společnost a jedou znova. A fyzická osoba udělá jednu chybu a trpí do konce života. Nedává to smysl a vede to lidi k nedůvěře v tento systém.“

autor: Filip Titlbach
Spustit audio

Související