Proč chudí Američané jedí tak nezdravě? Junk food může být výraz lásky
Problém není v tom, že by chudí lidé nevěděli, že jsou některá jídla nezdravá, ale v tom, že samotný nákup takzvaného junk foodu má pozitivní symbolickou hodnotu.
Ve Spojených státech se už dlouhou dobu ví, že existují rozdíly mezi tím, jak jedí bohatí a chudí Američané (např. zde, zde a tu). Často se jako příčina uvádí vysoká cena kvalitních potravin nebo nedostatek obchodů s kvalitními potravinami (např. čerstvou zeleninou a ovocem) v chudých čtvrtích (zde a zde).
Nedávný výzkum, o kterém informovali Los Angeles Times, ale ukazuje, že problém není jenom v tom, že socioekonomické postavení rodin určuje, jak blízko nebo daleko to budou mít do obchodu se zdravými potravinami. Podle socioložky Priyi Fielding-Singh problém spočívá hlavně v tom, že v různých socioekonomických prostředích má nákup nezdravého jídla zcela jiný význam.
Ve svém výzkumu se Fielding-Singh věnovala specificky rodinám s dětmi a soustředila se na interakce mezi rodiči a dětmi. Zjistila (vcelku nepřekvapivě), že všechny děti prosí svoje rodiče o to, aby jim koupili junk food (sladké nápoje, sladkosti, lupínky, křupky apod.). Dále zjistila, že většina rodičů bez ohledu na to, zda jsou chudí nebo bohatí, si přeje, aby jejich děti jedly zdravě. Nicméně na prosby svých dětí reagují bohatí a chudí rodiče jinak. Bohatí rodiče prosby dětí o nezdravé jídlo skoro vždycky odmítnou, zatímco chudí rodiče jim skoro vždycky vyhoví.
Podle Priyi Fielding-Singh jsou důvodem odlišných rodičovských reakcí rozdílná rodičovská zkušenost a rozdílné ekonomické možnosti. Chudí rodiče totiž svým dětem často musí říci, že jim něco nemůžou dopřát. Nezdravé jídlo je pak jedna z mála věcí, kterou si děti přejí a kterou si rodiče můžou dovolit. Jak výzkumníci řekla jedna respondentka, dolar na plechovku limonády nebo chipsy vždycky nějak vyšetří. Chudí rodiče totiž nákup junk foodu pro děti chápou jako výraz lásky a péče. Nákupem totiž dávají najevo, že slyší přání svých dětí a že jsou schopní tato přání uspokojit.
Naproti tomu bohatí rodiče jsou svým dětem schopní zajistit většinu jejich materiálních potřeb a přání, ať už se jedná o výlety na zajímavá místa, sportování, oblečení, anebo tak podstatnou věc jako vysokoškolské vzdělání. Bohaté rodiče tedy to, že odmítnou dětem koupit plechovku limonády nebo sladkou sušenku, nijak zvlášť nestresuje. Navíc odmítání těchto dětských přání vnímají jako výchovný akt, jehož prostřednictvím v dětech posilují pevnou vůli (nebudeme jíst to, co nám sice chutná, ale o čem víme, že je nezdravé) a vytvářejí zdravé jídelní návyky.
Priya Fielding-Singh svůj článek uzavírá tím, že pokud mají chudí Američané zdravěji jíst, nestačí osvětové kampaně a zajišťování dostupnosti kvalitních potravin. Vyšší informovanost nepomůže, pokud bude americké obyvatele ovlivňovat chudoba.
Příspěvek byl součástí výběru z médií Radia Wave, který běží každou středu po 15. hodině.
