Proč došlo v dole Dukla k tragédii? A proč se ČT rozhodla točit dvoudílný film právě o ní?

4. červen 2018
z filmu Dukla 61

7. července roku 1961 došlo na dole Dukla k tragédii, při které zemřelo 108 horníků. Oficiální verze, jak k neštěstí došlo? Jeden z pracovníků prý omylem zapnul pásový dopravník na uhlí. „Pás běžel naprázdno, a ne způsobem, jakým měl. Guma, ze které byl vyrobený, se začala zahřívat a zažehla oheň, od kterého chytila dřevěná výztuž okolní chodby,“ vysvětluje odborník na hornictví Radovan Kukutsch. Do studia přišel i scenárista a rešeršista filmu Dukla 61 Jakub Režný.

Telefonáty horníků z dolu na povrch, které upozorňovaly na podezřelý zápach, bohužel dispečer a další pracovníci podcenili. Oheň a jedovatý kouř se šířily dál, a když si odpovědní lidé uvědomili, jak moc je situace vážná, už bylo pozdě.

Širší veřejnost ale až dodneška, kdy o tragédii natočil David Ondříček dvoudílný film Dukla 61, vznikl dokument a ČT spustila interaktivní web, nevěděla. Socialistický režim potřeboval občany motivovat k tomu, aby se stávali horníky, protože poptávka po uhlí byla obrovská. Upozorňovat na tragédie a nebezpečí spojená s tímto povoláním se mu tak úplně nehodilo. Po revoluci už zase hornictví ztratilo prestiž a začalo se v souvislosti s ním mluvit o úplně jiných tématech.

z filmu Dukla 61

Faktorů, které k tragédii vedly, bylo zřejmě víc, než kolik jich uvádí oficiální verze. Důl Dukla jako jedna z výkladních skříní režimu v době před tragédií přecházel ze šestidenního na pětidenní pracovní týden. Normy na množství vytěženého uhlí se ale neměnily. Pod tlakem na výkon se na dole Dukla podcenila celá řada bezpečnostních opatření. „V dole se například vyrazil spoj mezi 8. a 11. slojí, který nebyl zakreslen v mapách. Jedovatý kouř se pak kvůli tomu šířil z jedné sloje do druhé a to snížilo naději na záchranu,“ dodává Jakub Režný.

Pamětníci a místní ale na tragédii nezapomněli. Jakub Režný mluvil při psaní scénáře ke snímku s celou řadou z nich. „Bývalý technik, který pracoval v postižených oblastech dolu a znal většinu z obětí, dostal na samém začátku tragédie za úkol jít proti proudu vzduchu do míst, odkud přicházel zápach,“ popisuje, co se dozvěděl při jednom ze setkání Jakub Režný. „Nepodařilo se mu ale k hořícímu pásovému dopravníku dojít, navíc věděl, že by mu hrozila smrt udušením. A tenhle pán celý život žije s pocitem viny, že kvůli němu umřelo 108 lidí, a vyčítá si to. Poté, co proběhl soud, ho navíc poslali zpátky do dolu, aby vynášel na povrch těla mrtvých horníků. První týden prý měl halucinace, že na něj mrtví kamarádi mluví, až dodnes o tom ale nikomu neřekl.“

Proč ukazuje dokument i nelichotivé obrazy horníků? Co všechno se od bývalých zaměstnanců dolu Dukla Jakub Režný dozvěděl? Poslechněte si celý rozhovor.