Proč je z Ferrante senzace? Píše o ženském přátelství i poválečné Itálii tak, že nemůžete přestat číst

Elena Ferrante – Geniální přítelkyně, první díl tetralogie
Elena Ferrante – Geniální přítelkyně, první díl tetralogie

Liberatura se poprvé vydává zkoumat zahraniční knihy, které zacloumaly i s českými čtenáři. Před několika dny u nás vyšel poslední díl takzvané Neapolské ságy spisovatelky vystupující pod pseudonymem Elena Ferrante. Na prostoru čtyř knih dokázala věrně popsat ženské přátelství i novodobé dějiny Itálie. Našla si čtenáře na všech kontinentech a podle magazínu Times se stala jednou ze sta nejvlivnějších osobností na světě.

Elena a Lila se znají od dětství. Vyrůstají spolu v nuzné čtvrti uprostřed poválečné Neapole, kde hlavní slovo mají jejich agresivní otcové, kteří neváhají své dcery vyhodit z okna, pokud se nechovají podle jimi vytyčených pravidel. A pak jsou tu věčně nevybití kluci. Elena a Lila si staví svůj vlastní svět – z knih, z ambic, ze snů o lepší budoucnosti. Jsou nejlepší přítelkyně – i největší rivalky. Zhruba tak by se dal nastínit děj prvního dílu tetralogie Geniální přítelkyně. Autentický popis jednoho přátelství na pozadí komplikované poválečné situace v Itálii, který někomu může připomínat červenou knihovnu, ale je daleko rafinovanější.

„Ta tetralogie je tak mnohovrstevnatá práce,“ říká Klára Vlasáková, která o díle Eleny Ferrante psala pro Salon Práva, „funguje to jako napínavý příběh, ponor do vývoje Itálie. Funguje to také jako knihovna výpisků z feministické literatury. A navíc je to hrozně čtivé, což může mít pejorativní nádech. Čtenář se snadno dostane do horečnatého stavu, kdy potřebuje číst na eskalátorech i v práci.“

„Lidé si lžou do kapsy,“ říká Petra Soukupová v Liberatuře

Petra Soukupová

Spletité rodinné vztahy, vyprávění z pohledu dítěte, krátké věty a nadhled. Všechno, co máte na psaní Petry Soukupové rádi, najdete i v její nejnovější knize Nejlepší pro všechny. 

„Někteří kritikové vyčítají Eleně Ferrante, že napsala červenou knihovnu, že je to laciná literatura, soap opera. Já to beru jako pozitivum,“ říká o tetralogii Geniální přítelkyně kritik Jan Bělíček. „Ferrantě se podařilo myšlenkově velmi komplikovaný obsah vměstnat do tvaru, který je čtenářsky přístupný a má ten efekt, že člověk bez zábran konzumuje text. Dostat radikální feministickou i levicovou teorii do takhle čtivé knížky mě naprosto fascinuje.“

„Od modernismu až po současnost platí v literatuře přesvědčení, že progresivní myšlení musí mít progresivní formu, čím zběsilejší literární experimenty s časem a prostorem, tím větší umění,“ říká Jan Bělíček. Ferrante tohle přesvědčení podle literárního kritika postavila na hlavu.

Co má Elena Ferrante společného s další literární senzací poslední doby, hexalogií Můj boj norského spisovatele Karla Ove Knausgårda? A proč se tak vehementně skrývá za pseudonymem? Poslechněte si záznam první Liberatury o překladových knihách, které výrazně zasáhly i Česko.