Proč mít rád skandinávský hluk z Posh Isolation a neohrnovat nos nad rozbitým čelem

19. srpen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03684675.jpeg

Vnitřní prostor letošního ročníku Creepy Teepee, atmosférou připomínající jatka, je zahalený do oparu z mlhostroje. Na pódiu stojí démonický šéf dánského labelu Posh Isolation se spoluzakladatelem labelu Christianem Staadsgardem, v rámci minishowcase vystupují jako industriálně noisový projekt Damien Dubrovnik. Na přísnou a chladnou image, kde se potkává estetika třetí říše s Anglií 70. let, si kapely okolo Posh Isolation potrpí. V bílých košilích a černých kalhotách budují příjemně ničivou hlukovou stěnu za pomoci syntezátorů a frenetického i nahodilého bušení (ozvučenou reverb pružinou z kytarového komba) do zdí a sloupů. To obstarává Staadsgard do Rahbekova neofolkového temného přednesu. Performance se podobá randálu raných Einstürzende Neubauten, nastupuje s nebývalou intenzitou. Drnčení skloviny i klokot krve způsobený hlukem vytvářeným pouze analogovou cestou patří k tomu nejlepšímu, co noisová divize Posh Isolation nabízí.

Poněkud stranou zájmu měsíc a půl zpět vyšla druhá deska all star teamu zformovaného kolem Rahbeka. Za názvem Body Sculptures se schovává kromě jiných i Frederikke Hoffmeister, vystupující pod jménem Puce Mary. I u nich platí, že živá vystoupení jsou unikátním zážitkem, Body Sculptures dokáží stejně jako zmiňovaný Damien Dubrovnik, Ten Yowers nebo i další z Rahbekových projektů Croatian Amor pečlivě nakroucený noise z vyšperkovaných nahrávek odehrát naživo s přesvědčivostí a patřičnou živelností, což u podobných projektů není vždycky samozřejmé. Při loňském vystoupení Body Sculptures na festivalu Atonal začal Loke Rahbek během vystoupení v rámci performance škrtit Puce Mary šňůrou od mikrofonu, což vzbudilo zděšení a rozruch.

Čtěte také

Sama Puce Mary se přitom k násilnému a sebedestruktivnímu chování při vystoupeních uchyluje téměř vždy, v minulosti za to ovšem byla dost kritizována – roli hrálo především to, že je žena. Ne každý snesl pohled na Frederikke, jak si mlátí mikrofonem do čela, až zůstávají několikadenní barevné podlitiny. Dívka by se takhle při vystoupení neměla chovat, popsala sama umělkyně výtky diváků. Přitom sebedestrukce a zapojení vlastního těla v rámci očistné cesty hlukem není u extrémních noisařů nic nového nebo neobvyklého a gender by zde neměl hrát roli. Puce Mary, označována občas za „evropskou Pharmakon“, navíc patří mezi klenoty noisové scény. Nacházíme u ní neošizené násilí i poctivě a originálně budované sonické vlny, hluk továrních hal i pečlivě budovanou tísnivou atmosféru jako z nezávislých horrorových filmů.

03684692.jpeg

„Nápad vytvořit tenhle projekt vznikl nad deseti lahvemi šampaňského Bollinger,“ popisuje Rahbek vznik Body Sculptures pro magazín Fact. V line-upu se sešla skandinávská noisová elita, kde kromě zmíněných najdeme ještě ambientně droneového skladatele Erika Enockssona nebo Varga, který stojí za švédským Northern Electronics. Vydavatelství je pro Rahbeka jednou ze zásadních inspirací. „Stejně jako mají fotbalové kluby sesterské týmy v zahraničí, Posh Isolation má Northern Electronics,“ uvedl také v rozhovoru. Na desce A Body Turns To Eden rozestírají dronem načichlou temnou elektroniku, kdy každý z aktérů reaguje na své kolegy a dostává se mimo vymezené cestičky své sólové tvorby. Přirozeně tak Body Sculptures vklouzli po bok dalších hlukových projektů labelu, jako je Rahbekův popovější Croatian Amor, technoidní Yen Towers, geniální experimentátor Mats Erlandsson nebo sólovka Norin frontmana Lust for Youth. Kromě noisu však Posh Isolation věnují pozornost širšímu spektru, od „depresivního rocku“ po post punk a temné garážovější projekty.

Posh Isolation, respektive Loke Rahbek, jako by byl příznačným temným dítětem štěstěny. Jména a kapely, která angažuje na svůj label, i jeho vlastní tvorba zatím dokazují, že jen velmi zřídka sáhne vedle. Pomalu, ale jistě – mimo jiné i díky kooperacím se spřízněnými vydavatelstvími, jakým je stylotvorný newyorský label Sacred Bones – se začíná prokopávat z krusty obskurnosti malého labelu odněkud ze severu. Naopak dokazuje, že (nejen) na poli experimentálního noisu a dronu má a ještě pravděpodobně bude mít co říct, ať už v nových nahrávkách zavedených jmen nebo u novinek. Provázanost jednotlivců, jisté sektářství soustředěné kolem vydavatelství i chladná odtažitost ve zvolené estetice přidávají na správně děsivém momentu, asi jako když vstoupíte do špatných dveří a vidíte to, co jste vůbec nečekali. Jako v upoceném sále při vystoupení Damien Dubrovnik.

Spustit audio