Proč se muži bojí žen, které je přitahují? Vidí v nich, co sami nemají. Platí to však i pro ženy

„Anima nás přitahuje, má něco, po čem toužíme.“ Je mnoho pojetí toho, jak můžeme vykládat náš vnitřní svět. Marie-Louise von Franz, švýcarská psycholožka a spolupracovnice Carla Gustava Junga, přišla s myšlenkou, že anima je rádiový signál, na který se naladíme a ten pak zprostředkovává obsahy nevědomí. Existuje samozřejmě mnoho jiných pojetí, tento vychází mimo jiné z mytologie. Opakem animy je animus, mužský protějšek ženské vědomé psýchy, a k jeho integraci směřují ženy.

„Pokud se navenek prezentuji mužsky, tak mé ženské kvality zůstávají v nevědomí.“ Muži by podle některých představ neměli být příliš citliví a ženy zase třeba racionální. V každém je ale touha po sjednocení vnitřní mužské a ženské stránky. A tak budeme ve světě, nejčastěji ve vztazích, hledat to, co nám samotným chybí. Duše je prý celistvá a chce, abychom přijali a integrovali vše, co v nás je. I když se nám to nelíbí.

„Hrdina často nevidí, že cestou ke své milované se proměňuje a roste.“|foto:Pexels,CC0

„Hrdina často nevidí, že cestou ke své milované se proměňuje a roste.“ Mužská ženská část se nazývá anim. Může být velmi různorodá, pokud je muž sám velmi stereotypně maskulinní, přitahuje ho stereotypní ženskost. Pokud je naopak emocionální a citlivý, hledá vyvážení třeba v podobě stability a systematičnosti. Když potká ženu, která ho zaujme a má tyto stránky, bojí se, ale zároveň ho to k ní táhne. Bojí se, protože nemá kontrolu. Tím vznikají možné problémy v partnerství, pokud po protějšku chceme, aby naplnil naši představu. Na druhého se pak zlobíme, že není takový, jakého jsme si představovali.

„Otázka je, koho milujeme. Partnera, nebo svou představu o něm?“ Anima nemusí být projikována jen do ženy. Může to být firma, pro kterou pracujeme nebo jsme vytvořili, závodění v autech i pobyt v klášteře.

Poslechněte si celý Balanc o animě, animovi a o tom, jak se projevují ve vztazích.