Pročpak mu říkáš vole ontologické pole? O Jirousově spiritualitě s Martinem C. Putnou

1. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Ivan Martin Jirous

Po úspěšné knize Skoromoditby, kde literární historik a pedagog Martin C. Putna zkoumal otisk plaché spirituality Karla Čapka v jeho díle, přichází známý host Hergot!u se silnějším kalibrem – s vlastním komentovaným výborem z díla bouřliváka Ivana Jirouse, v undergroundu známého jako Magor.

Jirous sám sebe chápal jako katolíka, často doplňoval, že je katolíkem špatným, svou víru však pojímal mnohem šířeji, než by mohlo být u katolíka zvykem. Inspiraci nacházel v zenbuddhismu, vyznával se z obdivu k indiánské spiritualitě, v západokřesťanské tradici ho neodolatelně přitahovala radikalita husitství.

„V Magorově vnímání je pravda, že Bůh je jedinečný, a současně i to, že všechny ostatní tradice o něm vypovídají. Proto třebas vemi kritizuje fenomén misionářství,” vysvětluje Putna. „Co se husitství týče, nemyslím, že by četl nějaké Husovy spisy. Ale fascinovala ho ta revoluce, chiliasmus, všechny ty poutě na hory a pevné přesvědčení, že tenhle hnusný zkažený svět už brzy musí jít do ďáblovy řiti.”

Podobně širokou škálu má podle Martina Putny i Jirousovo niterné vyjádření, ve kterém střídá polohy vyznavače, kritika poměrů, blasfemika, věčného debatéra vyzývajícího Boha ke konfrontaci i do sebe obráceného kajícníka. „To nejmodlitebnější a formou nejsevřenější najdeme v poezii z vězení,” dokládá autor komentovaného výběru.

Proč byla Jirousova tvorba dlouhou dobu pro domácí katolické prostředí nepřijatená? Věděli jste, že Magor začal svou básnickou kariéru jako „párty veršotepec”? Co vyčítal Jirous svému vzoru Egonu Bondymu? Poslechněte si celý pořad.

Spustit audio