Producent a režisér Rhys Ernst: Trans lásku je stále potřeba hodně ukazovat

03744739.jpeg
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03744739.jpeg

Rhys Ernst je známý především jako filmař a producent transgender pozitivního seriálu Transparent. Do pražské veřejně přístupné galerie Ferdinanda Baumanna ale v rámci queer filmového festivalu Mezipatra přivezl část fotografického projektu Relationship, který nafotil společně se svou tehdejší partnerkou Zackary Drucker. Relationship mapuje 6 let jejich vztahu na pozadí genderové proměny a nedávno se dočkal knižní podoby.

Tvoje kniha a výstava Relationship mi přijde mimo jiné tak silná proto, že je autentická, že fotky pro ni nevznikaly se záměrem je vystavit. Jak se vlastně stalo, že jste s tvou tehdejší partnerkou Zackary začali fotografovat?

Když jsem se Zackary začínal chodit, byli jsme oba na začátku tranzice, já z ženy na muže a ona z muže na ženu. A to, že jsme skončili spolu, nás vlastně překvapilo, protože jsme ani jeden transgender partnera cíleně nehledali. Jako první nicméně vzala fotoaparát do ruky Zackary, protože fotografii studovala a hodně se jí věnovala. Začalo to jako kratochvíle, ale pokračovalo řadu let.

Čtěte také

Relationship začínal vznikat v době před nástupem sociálních médií, před Instagramem, a myslím, že i to je jeden z důvodů, proč je tak osobní. Ani nás totiž nenapadlo ty fotky někde sdílet, pořizovali jsme je pro zábavu, jako společný koníček. Foťáky jsme si brali s sebou všude, na dovolené i na návštěvy u rodičů. A nikdy jsme nepřemýšleli o tom, že by je kdy měl vidět někdo jiný. Takže ano, asi je to autentičtější právě proto, že Relationship tehdy vznikal pro naše oči. A to by se – hádám – dneska už asi nestalo, protože bychom se spíš fotili na mobily a dávali to někam na sociální sítě.

Jak se tedy nakonec Relationship objevil na přehlídce prestižního amerického uměleckého muzea Whitney?

Potkali jsme se s kurátorem, který dával dohromady jejich přehlídku Whitney Biennial, abychom mu ukázali nějakou naši práci – hlavně videa, filmy, Zackary měla i nějaké svoje vlastní práce. Když si to prohlédl, zeptal se: „Máte ještě něco dalšího?“ A my mu s ostychem přinesli ty naše osobní fotografie a ty ho hned hodně zaujaly a navrhl, že je na přehlídku umístí. To pro nás bylo ze začátku vlastně nepříjemné, právě proto, že jsme je původně nechtěli nikde ukazovat. Ale odezva byla ohromně pozitivní, naše fotky se objevily v řadě médií a na spoustě míst po celém světě. A z Relationship se postupem času stalo něco, co přesahuje nás dva samotné. Vnímám to jako projekt, který je unikátní, protože zachycuje lásku mezi dvěma trans lidmi. Navíc se v té době začal vysílat pro trans komunitu důležitý seriál Transparent, takže Relationship dobře zapadl do jakéhosi trans-pozitivního ducha doby.

03744710.jpeg

O širším, společenském významu se ještě bavit budeme, teď se ale chci zeptat, jak jste fotky vybírali? Měli jste nějaký klíč? Jeden z textů v knize totiž Relationship popisuje jako tak trochu ponurou sérii. Bylo to naschvál?

Bylo to složité, protože jsme měli tisíce snímků. Museli jsme se sami sebe zeptat: „Jaký příběh vlastně chceme vyprávět?“ Naštěstí jsem hlavní profesí filmař, takže jsem měl zkušenosti se střihem a vybírání fotek je mu vlastně docela podobné. Nakonec se nám podařilo vytvořit svého druhu příběh, i když docela abstraktní, složený z útržků spousty různých emocí. Když jsme já a Zackary Relationship dávali dohromady, bylo to už ke konci našeho vztahu. A do knihy se pak všechny různé emoce z tohohle období promítly.

Velké množství snímků je pořízeno doma. Jakou roli v Relationship hraje právě domácí prostředí?

Se Zackary jsme žili v losangelské čtvrti Silver Lake, kde pobývala řada queer umělců. Měli jsme pronajatý dům, kde dřív bydlel významný queer umělec Ron Athey a ve kterém známý gay režisér Bruce LaBruce točil část svého filmu. To místo tak mělo opravdu zajímavou historii, a protože se to tam kvůli liknavosti domácího tak trochu rozpadalo, i osobitou atmosféru… Když se nad tím zamyslím, tak náš tehdejší dům je vlastně v Relationship skoro samostatná postava.

03744741.jpeg

Druhá věc pak je, že transgender lidi v jejich domovech, s rodinami a podobně, vidíte hodně vzácně. V televizi a filmech jsou zobrazování jako lidé na okraji společnosti, prostituti nebo oběti trestných činů. Nikdy je nepotkáte, jak třeba vaří čaj nebo nakupují potraviny.

A napadají tě nějaké další aspekty transgender zkušenosti, které jsou v mainstreamu upozaďované?

Rád bych viděl víc trans mužů. Spolupracuji na televizním seriálu Transparent, který byl v množství trans lidí na obrazovce hodně průlomový, ale i v něm se většinou objevovaly trans ženy. A tohle se týká i jiných seriálů, jako je třeba populární Orange Is the New Black. Hodně složité to taky mají trans lidé jiných etnik, mainstream by se měl víc zajímat i o lidi genderově „mezi“, kteří se identifikují jako genderfluid a podobně. Protože i když biologicky i historicky je gender spektrum, stále věříme, že existují jen dvě přísně oddělené kategorie. Ale takhle to ve světě nefunguje, protože různé druhy genderfluidity, netradičních genderových identit, jsou s námi od nepaměti.

I ve vaší knize se v doprovodném textu mluví o jakémsi zlomu ve vnímání transgender témat. Pozoruješ i ty nějakou významnou změnu v tom, jak se na trans lidi nahlíží?

Spousta lidí o tomhle „zlomu“ mluvila, a to hlavně kvůli obálce časopisu Time s transgender herečkou Laverne Cox. Určitě by se dalo říct, že v posledních pár letech se jakási pomyslná hráz prolomila a do mainstreamu se dostalo hodně témat týkajících se transgenderu. Ale já si myslím, že jsme spíš na začátku pomalé a dlouhodobé změny, určitého společenského posunu, který má v důsledku co dělat i s lidskými právy. Je skvělé, že v televizi vidíme Laverne Cox, ale alespoň v Americe mají transgender lidé dvojnásobnou nezaměstnanost, čelí obrovské diskriminaci na pracovním trhu, hrozí jim násilí a čím dál víc jich je každoročně zavražděno. Mají problém s přístupem ke zdravotní péči a vyhodit člověka z práce, protože je trans, je ve většině států USA stále legální. Takže i když se toho hodně změnilo k lepšímu, to množství diskriminace a utlačování je pořád vysoké. A to změnit potrvá rozhodně déle.

Vraťme se ale ještě k výstavě a knize samotné. Zajímá mě jméno, tedy Relationship, což znamená česky „vztah“. Ten na první dobrou totiž vypadá jako docela obyčejný pojem, který prostě označuje dva lidi, co se mají rádi. Ale když se nad ním dál zamyslím, dostává další a další významy. Co aktuálně znamená Relationship pro tebe?

To je dobrá otázka. To jméno jsme zvolili zčásti i proto, že pro nás to nebyl projekt o tom, že jsme trans, o naší proměně, ale o našem vzájemném vztahu, který nás oba obohacoval, ve kterém jsme poznávali jak sebe, tak svoje vlastní identity. Hodně mě baví, když je v příbězích o trans lidech na prvním místě jejich svět, osobní kontext, a fakt, že jsou transgender, není to hlavní. Skvělé tak je, když se třeba ve filmu seznamujete s postavou úspěšného kuchaře, který rád venčí psa, bydlí v zajímavé čtvrti, a až po tom všem se dozvíte, že je trans. Líbí se mi, když je transgender součástí celkového charakteru a není to vypíchnuté jako to nejdůležitější, protože člověka přece nedefinuje jen jedna věc. A to platí i pro mě a Zackary. Naše tranzice je prostě jen jedna z mnoha věcí, které se v období, kdy vznikal Relationship, prostě děly.

V několika rozhovorech jsi řekl, že se tvůj pohled na Relationship časem mění. Jak jsi na tom teď?

Je to pro mě samozřejmě dost jiné než na začátku, protože jsme se se Zackary už před nějakou dobou rozešli. Sice jsme stále dobří přátelé a hodně spolupracujeme, ale pořád je to trochu zvláštní zkušenost, vydat knihu plnou fotek vás a vaší ex. Jen ať si to vaši posluchači zkusí představit, je to trochu divné, dát takové intimní fotky ven a s cizími lidmi se o nich bavit. Ale i když mám, co se týče Relationship, smíšené pocity, stal se pro mě z něj mnohem univerzálnější projekt. Myslím, že je stále hodně potřeba ukazovat vztahy trans lidí, jejich lásku, a to i z jejich vlastní perspektivy, aby je společnost konečně přijala. Laverne Cox řekla, že „milovat trans člověka je revoluční čin“, protože i jít na rande s někým, kdo je trans, je velké tabu. Trans lidé při randění zažívají často diskriminaci a obecně je to jeden z posledních velkých předsudků, který je potřeba prolomit. A mám radost, že naše fotografie právě o tomhle promlouvají tak, že se s nimi lidé dokážou ztotožnit.

03744740.jpeg

Na jaký tvůj další projekt se máme těšit?

Scenáristé právě začínají psát čtvrtou sérii seriálu Transparent, který produkuji, začneme ji točit na jaře. Zároveň píšu scénář filmu o dvou trans mužích ve středních letech – to bude veselá kamarádská komedie a moc se na to těším.

A nakonec – jsi spokojený s českou podobou výstavy?

Výstavu Relationship si můžete v Galerii Ferdinanda Baumanna prohlédnout do 5. prosince.

Bylo to skvělé. Je výborné, že fotky visí na veřejném místě, v pasáži, kterou se můžete projít, a mám radost i z reakcí, které byly zatím jen pozitivní. Praha je navíc úžasná a doufám, že se sem zase někdy vrátím.