Prolomit vlny: Český National Geographic chápe téma sexuálních identit po svém. Z genderové revoluce možná „vyčuhují temnější motivy“

03653587.jpeg
03653587.jpeg

„Téma genderových identit si nemusíme zjednodušovat na protiklad růžové a modré nebo chromozomů X a Y,“ říká Susan Goldberg, šéfredaktorka mezinárodního vydání časopisu National Geographic, v průvodním slovu jeho aktuální online verze. Vysvětluje, proč se v redakci NG rozhodli věnovat první číslo roku 2017 právě genderu.

Goldberg uvádí několik příkladů. Zmiňuje příběh sedmnáctiletého transgender chlapce Gavina Grimma, který se loni soudil se svojí školou o právo na používání pánských záchodů. Grimm se díky této soudní při, která se považuje za přelomovou, dostal do žebříčku nejvlivnějších teenagerů roku podle magazínu Time. Mluví také o populární randící aplikaci Tinder, která od loňského podzimu disponuje v nabídce více než čtyřiceti možnostmi, jak se genderově identifikovat, stejně jako Facebook, kde najdeme už více než 50 genderových kolonek.

NG má více než stotřicetiletou tradici, čtenářům přináší příběhy z různých kultur a společenství, reflektuje také vědecký a myšlenkový pokrok. Právě proto sem podle Goldberg patří i toto téma: evoluce společenského nahlížení na gender a sexualitu. Aktuální číslo nabízí reportáže o tom, jak se žije dívkám v Sieře Leone (v zemi, kde více než 90 % z nich podstoupí rituální obřízku), nebo o dnešním nahlížení na přechodové rituály, ve kterých období chlapectví střídá fáze dospělosti, a najdeme tu i fotografické série spojené s tématem genderu a identifikace ve společnosti.

Pro předplatitele připravil časopis obálku s Avery Jackson, devítiletou transgender dívkou, která se na sociálních sítích stala hrdinkou ženského empowermentu s heslem „Nejlepší na tom, že jsem holka, je to, že už nemusím předstírat, že jsem kluk“. Na stáncích se prodávala obálka, která zachycovala „united colors of gender identity“ – lidi s nejrůznějšími genderovými identitami.

Česká mutace mezinárodního periodika nenabídla čtenářům ani jednu z těchto variant, vyšla s obálkou vlastní. Na českém přebalu najdeme 3 piktogramy, které připomínají značení toalet. Ovšem ani v popisu ilustrace z obálky nenajdeme vysvětlení, které by si zasloužila: prostřední „obojaký“ panáček je totiž reakcí na problematiku gender-neutrálních veřejných toalet. Více se však o mnoha sporech, kauzách i nekonfliktních příbězích, ve kterých hrály v posledních letech roli toalety, nedozvíme.

Českému publiku se téma genderu na stránkách časopisu představuje jako něco, co můžeme snadno zjednodušit do vizuálního senzacechtivého klišé. Navíc je ochuzen o jednu z hlavních předností magazínu: kvalitní barevnou fotografii na obálce. Ano, fotky najdeme uvnitř, ale obálka je nedílnou součástí prezentace časopisu, ne-li tou nejdůležitější. Obálka čtenáře musí zaujmout a naznačit, co najde uvnitř. Té české se to nakonec podařilo. Uvnitř časopisu najdeme další zjednodušení.

„Proč má česká verze NG jinou obálku než originální verze, která sklidila takový úspěch?“ ptá se čtenářka na facebookovém profilu českého NG. Redakce odpovídá, že o výraznějším úspěchu původní obálky neví. Dokonce prý části zahraničního publika připadala kontroverzní, edice si navíc můžou vybírat návrhy obálek podle preferencí lokálního trhu. S kontroverzí a veřejnou debatou by se to nejspíš podle českého NG nemělo přehánět. Jak se tým autorů časopisu staví k tématu čísla, se pak dozvídáme v úvodníku.

„Ne, nezbláznili jsme se při vítání nového roku, i když vás to možná napadlo,“ vítá šéfredaktor Tomáš Tureček čtenáře. Jeho úvodník s editorialem šéfredaktorky mezinárodního vydání ostře kontrastuje. „Existuje reálný předpoklad, že tato vlna se časem přelije i k nám. Zda jsou její původci vedeni snahou přinést dobro každému jedinci, ať už se cítí jako kdokoli, či z genderové revoluce vyčuhují jiné – a mnohem temnější – motivy, nechám na vaší úvaze.“

Tureček přidává i zmínku o „procesu rozkližování Západu“ a zpochybňování hodnot, jako je „tradiční rodina“. Podle Susan Goldberg mělo být číslo o možném přenastavení uvažování z roviny „my a oni“ do roviny „my všichni“. Česká redakce však naznačuje existenci skryté hrozby, ke které je radno přistupovat jako k něčemu temnému a dekadentnímu.

Podobně se vyjadřuje v jediném českém příspěvku čísla i nestor české sexuologie Jaroslav Zvěřina, rozhovor s ním nese název „zaděláváme si na úpadek“. Mluví v něm o společnosti, která se hroutí pod tlakem „neustálého relativizování všeho, dokonce i pevně daných genderových rolí, a potlačováním manželských a rodinných hodnot.“

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Také všechny předchozí Zvěřinovy texty a rozhovory na toto téma vyznívají jednoznačně. Jeho postoj na věc je známý. V rozhovoru pro časopis Týden (Sexuolog Zvěřina: Člověk je buď muž, nebo žena. Na tom trvám) odpovídá na otázku ohledně upuštění od medicínské definice pohlaví takto: „Jedná se o stupidní výstřelek postmoderní společnosti, která se rozhodla relativizovat už úplně všechno. U nás je to novinka, ale některé státy to už akceptovaly, začali s tím Australané. Transsexuální jedinci, kteří si nebyli jisti tím, zda jsou muži, nebo ženami...“ Jedná se podle něj o „politickou pseudokorektnost dotaženou do perverzních konců“. Ve svém článku pro Právo říká, že „někteří myslitelé dávají dokonce současnou oblibu análního sexu do souvislosti s dekadentními rysy moderní civilizace“.

Český čtenář dostává místo reportáže z volné přírody náhled na jakousi podivnou zoologickou zahradu. Neprezentuje se mu rozmanitost, ale podivnost. Je velká škoda, že původní myšlenka celého originálního čísla NG je přesně opačná.