Prolomit vlny: Církve chtějí pomáhat. Státu, nebo uprchlíkům?

Otázka uprchlictví rozbouřila veřejný prostor a stala se politickým tématem číslo jedna. Stranou diskuse nezůstal nikdo, ani církve. Těžko také mohly – s tématem je totiž spojuje mnoho. Nečekaně intenzivní diskuse o vztahu náboženství a evropské kultury probouzí v dlouhodobě ignorovaných kněžích, farářích a farářkách pocit, že mohou znovu aktuálně promluvit do veřejného prostoru. Humanitární krize posiluje důležitost charity a diakonie.

Čtěte také

Vyznat se v církevní krajině přitom není jednoduché. Vedle farářů mluvících na demonstracích proti islamofobii stojí biskupové volající po zastavení migrace. Vedle radikálně konzervativních křesťanů, kteří doprovází nacionalistická hesla apokalyptickými biblickými verši, stojí farnosti, které organizují informační kampaně a hledají možnosti pomoci. V konkrétních katolických, evangelických i evangelikálních společenstvích způsobuje téma napětí a mnohdy bolestné konflikty.

Věřím v Ježíše Krista, ale…

Diakonie Sv. Lawrence|foto: zdroj: Flickr.com

Důležitým faktorem v křesťanské diskusi o imigrantech jsou biblické texty a etické apely spojené s Ježíšovým příběhem a učením. Bible je příběhy uprchlíků přímo protkána, Starý zákon je knihou exilu a exodu a Ježíšova podobenství jsou nekompromisní: u posledního soudu neobstojí ten, kdo se hlásí k jeho jménu, ale ten, kdo pomůže člověku v nouzi.

Biblická argumentace má v křesťanském prostředí chtě nechtě svou váhu a mnohým působí značné potíže sladit ji se svými stanovisky. Ukázkovým příkladem je v tomto ohledu kardinál Dominik Duka, který na svém blogu nejdříve připomněl podobenství o milosrdném Samařanu – symbol milosrdenství, které přesahuje kulturní a náboženské hranice –, aby vzápětí vyjmenoval důvody, proč by bylo lepší přijímat jen křesťany a před muslimy se mít na pozoru. Zopakoval mnohokrát vyvrácené lživé tvrzení, že teroristé jsou jen mezi muslimy, a nikoli mezi křesťany a židy, a dopustil se trapného přešlapu, když označil české Romy za cizince.

Člověk se pak může jen těžko ubránit pocitu, že když dojde na lámání chleba, je pro mnohé křesťany příběh Ježíše Krista jen nepohodlným a druhořadým doplňkem jejich xenofobních předsudků.

Čtěte také

Pomůžeme, ale…

Církevní představitelé se už před časem shodli na pomoci imigrantům, kterou nabídli státu. Nabídka ovšem má několik „ale“. Hojně se diskutovalo o omezení pomoci na křesťany. Z ústavního i křesťanského hlediska těžko obhajitelný nápad prosazují nejspíš hlavně katolíci. Ostatní církve se k němu staví rozpačitě. Zástupci církví od sebe také nezapomněli jako zrno od plev oddělit politické a ekonomické imigranty.

Uprchlící odpočívají všude, kde to je možné|foto: Tereza Vorlíková

Podle vyjádření mluvčího České biskupské konference nabídka církví státu stále trvá, čeká se však na rozhodnutí ministerstva vnitra. Jenže český stát pohlíží na uprchlíky stále především jako na bezpečnostní hrozbu a postupuje vůči nim represivně. Bohuslav Sobotka si potřásá rukou s Viktorem Orbánem a snaží se, aby se uprchlíků dostalo na naše území co nejméně.

Pokud budou představitelé církví jen čekat na rozhodnutí vlády, může se stát, že nebudou pomáhat nikdy. Kritický postoj církví vůči státu chybí. Příklady ze sousedního Německa přitom ukazují, že církve takovou roli hrát mohou. Praxe církevního azylu dlouhodobě zpochybňuje státní postup vůči uprchlíkům a mnozí němečtí křesťané také kritizují pochybné rozdělení na ekonomické a politické migranty. V České republice se zatím musíme spokojit s prací charity a diakonie, které se snaží dodávat uprchlíkům v detenčních centrech oblečení.

Radikálnější formy pomoci lidem na útěku tak zatím můžeme i v církvích čekat spíš zdola: ze strany jednotlivých věřících a menších křesťanských společenství. A na katolické straně pak jako obvykle úplně shora: papež František už vyzval, aby každá farnost přijala jednu uprchlickou rodinu.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.