Prolomit vlny: Dědečkův hlavolam

Vykročil do vozovky pár metrů od jediné světelné křižovatky mého rodného maloměsta, pár metrů od přechodu a velkopanským krokem suverénního feudála a v doprovodu osmiletého vnuka se rozhodl ukázat, kdo je na silnici pánem. Moje výchovné vytroubení, evidentně rozčíslo jeho načechrané ego a dál už to znáte. Kluk, kterého vedl za ruku se jen poslušně otáčel po směru, kudy létaly flusance dalších nadávek a pak odevzdaně pokračoval v cestě. Možná se trochu styděl, každopádně vyvodil si jediný závěr: „Až budu velkej, budu jako děda.“

A takoví vnuci a vnučky, kluci a holky, teď chodí demonstrovat do Varnsdorfu a do Rumburka, kde jejich rodiče po vzoru lidí, co si myslí, že holocaust je jenom precizně vykonstruovaná lež, skandují, že Čechy patří Čechům a Cikáni že zase patří do práce. A vedle převrácených popelnic, policejních uniforem a šluknovského zmaru, dostaly i tyhle děti jasný návod, co je bílé, co je černé, kdo fluše a na koho.

Střety demonstrantů s policií ve Varnsdorfu|foto: Filip Jandourek

A teď já nevim, co s tim a je mi z toho hrozně smutno. Kdybych řešila nastalou frustraci jako ta švédská losice, která se z nadměrné konzumace přezrálých jablek opila tak, že jí museli zaklíněnou vyřezávat z jabloně, tak to by taky nešlo. Zatím mi jako jediná, i když v našich podmínkách nejnáročnější varianta řešení, vychází ta s pracovním názvem - hra na blázna. Místo rozezlených reakcí na všechny „flusače“ a životní zakaboněnce, je na to třeba od východu, po buddhisticku. Nasadit úsměv a výraz pochopení a lásky ke všem bytostem. Uvidíte, co to udělá. Minimálně se pobavíte. Ale nečekejte zázraky. Víte, kde byl slavnostně otevřen první budhistický chrám v České republice? Ve Varnsdorfu.