Prolomit vlny: Duch boje za svobodu a demokracii
Svátky jsou vždy symbolické. Nemohu se tedy ubránit tomu, chápat letošní ohlášené dostaveníčko všech možných politických hnutí na pražském Albertově jako symbol stavu občanské diskuze v české společnosti. Sejdou se na Den boje za svobodu a demokracii, aby na sebe pokřikovali či volali do nebe svoje neotřesitelná věrovyznání. Ve světle teroristických útoků v Paříži bude tento křik ještě rozhořčenější a ještě více žalobný. Nebude chybět nervozita a revoluční naladění, nebude chybět étos boje a konfliktu.
Co určitě ale chybět bude, je duch demokracie jako dialogu. Namísto něho v posledních letech povstal duch konfliktu. Nikoliv výměna názorů, ale výměna invektiv zdobí českou občanskou společnost roku 2015. Dialog ale není možný bez naděje na nalezení společného prostoru porozumění, byť by byl sebeskromnější. Cesta od tvrdošíjných monologů k rozhovoru dvou navzájem nesouhlasících, ale respektujících se partnerů je cestou od držitelů pravdy k těm, kteří pravdu hledají, třeba z docela odlišných životních zkušeností a hodnotových perspektiv. Jejich společnou hodnotou by měla být v demokracii víra v to, že pravda není něco, co lze mít či držet, ale že vzniká v diskuzi. Na letošní 17. listopad bude zřejmě taková tlačenice lidí a hesel, že na pravdu nezbude místo. Tak jako na pravdu není místo v ústí teroristova kalašnikovu.
Domnívám se, že logika střetu vítězí dnes i pro to, že nebojujeme jenom o svoje místa v občanském prostoru, ale i o smysl demokracie samé. Mytologie soudobého českého státu je do velké míry navázaná na jeho vývoj po sametové revoluci a jistě velmi zdravá diskuze o našich novodobých mýtech se v nervozitě konfliktu stává prostoduchým strháváním model. Málokomu v zápalu boje dojde, že s takto horkou hlavou lze velmi snadno strhnout i to nejdůležitější, co nám boj za svobodu přinesl – víru ve společné řešení našich obecních problémů. To se vylučuje s ponižováním druhých, ať jsou nám jejich názory sebevíce protivné. Právě v tom se liší demokrat od teroristy.
Boj o sedmnáctý listopad není projevem názorové plurality a diskuze ve stabilní demokracii. Je spíše podobný pověstné vzpouře deprivantů, kteří v neschopnosti tvůrčí spolupráce hrozí ničit vše hodnotově odlišné. Jejich cílem je moc, ovládnutí veřejného prostoru, a státní svátek spojený se sametovou revolucí je symbolickou příležitostí tak učinit v bezprostřední blízkosti zakládajícího mýtu novodobého českého státu.
Není vhodná doba na revoluci v jakémkoliv slova smyslu. Spíše nás zde dějiny vyzývají, abychom obnovili cestu k diskuzi a trpělivě pomáhali naší stále ještě dětinské demokracii dospět a pomoci tak léčit duševní zranění, která k našim deprivacím mohla vést. Jen tak lze překonat nedůvěru v hodnotu demokracie a letošní rok může být nikoliv rozkladnou, ale naopak posilující zkušeností.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
