Prolomit vlny: Hudba – nástroj Satanův?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02418939.png
0:00
/
0:00

Lidé proti sobě bojují po celém světě na nejrůznějších frontách. Řada urputných bojů je pak vedena kvůli věcem, nad kterými běžnému Evropanovi zůstává rozum stát. V poslední době se opakovaně dozvídáme z různých míst světa o zákazu hudební produkce. A teď nemyslím po desáté hodině večerní nebo té, která má xenofobní nebo rasistický obsah. Mluvím o hudbě jako takové.

Ačkoliv korán hudbu výslovně nezakazuje a žádný z Mohamedových sebraných výroků neobsahuje její striktní zavržení, fundamentalističtí vykladači islámu mnoho nejasných narážek dokázali proměnit v přesvědčení o škodlivosti hudby – marnivé aktivity v lidském chování, schopné odvést věřící od víry. „Hudba je jako droga, kdokoliv na ni získá návyk, nemůže se věnovat svému duchovnímu zdokonalování. Vede lidi k oddávání se neřesti, a proto ji musíme zcela odstranit,“ napsal kdysi ajatolláh Rúholláh Chomejní.

V očích radikálních duchovních vůdců je hudba spouštěčem nerozumného chování a vášní. Hraní na nástroje se pak blíží nepřípustnému sexu. Míst, kde dnes z rádia místo hudby zní pouze předčítání veršů z koránu, je čím dál tím více. V Talibanem ovládané části Afghánistánu a Pákistánu, v jižní části Somálska, je zatlačena do pozadí i v Saúdské Arábii a Íránu, kde nemá často nic jistého ani tradiční, z předarabských časů pocházející hudba.

Teď přichází na řadu Mali, konkrétně jeho severní, nejvíce islámem ovlivněná část. Svět se o striktním zákazu dozvěděl díky výpadu proti světoznámé kapele Tinariwen, která letos získala prestižní cenu Grammy a kterou můžete znát i z Radia Wave. Radikální islamisté vtrhli do bytu jednoho z členů kapely a kromě toho, že mu zničili všechny nástroje i aparaturu, vzkázali zbytku Tinariwen: „Pokud se v tomhle městě ještě někdy ukážete, uřežeme vám prsty na rukou, abyste už nikdy nemohli hrát.“ Tolik svědectví bývalého manažera kapely Andyho Morgana pro britský Guardian.

02418940.png

Podívejme se na celou kauzu z trochu jiného úhlu. K čemu by zákaz hudby přispěl? Opravdu by měl za následek zklidnění ducha, jak tvrdí islámští duchovní? Přestavte si, jak by vypadal váš život bez kouzla tónů a melodií. Nic zásadního by se nestalo, namítnou mnozí.

Z obecného hlediska mi ale škrcení jednoho druhu umění přijde jako přidušování sebe sama. Člověk je totiž nejen bytost racionální, ale také nádoba, kterou, ať s hudbou, nebo bez ní, hýbou emoce. Umění, tedy i hudba, má schopnost vnitřní pohnutky usměrňovat, zušlechťovat, dokáže zprostředkovávat silné emoce, spojovat navzájem lidi, přinášet radost nebo tišit bolest. A jen proto, že má možnost také revolučně kousat, být hlučná a neodbytná, přeci nesmí být umlčena. Zakazování nepohodlné muziky jsme si v bývalém Československu užili dost a dost. Úplný zákaz hudby mi ale přijde nejen jako zavírání si dveří do nádherné studnice, ale také jako hloupé odpírání svobody, která člověku bezpochyby náleží.