Prolomit vlny: Jídlo není pouze zboží. Je třeba mu vrátit život

9. listopad 2017

Druhou listopadovou sobotu vypukne Národní potravinová sbírka. Jejím cílem je pomoci těm, kteří trpí nedostatkem jídla. Měli bychom se ale vyhnout nebezpečnému falešnému dobrému pocitu, že podobné charitativní aktivity stačí. I když pomáhají, významné jsou spíše tím, že na problém upozorňují. Dobrý skutek má význam symbolický, příčiny ale odstranit nedokáže.

Sbírka spojuje témata, která máme tendenci zlehčovat nebo odsouvat na periferii našeho zájmu. Jako je otázka nedostatku. Někomu může přijít necelých deset procent lidí ohrožených chudobou jako malé číslo. Ale že si přibližně třetina z nás nemůže dovolit neočekávaný výdaj ve výši deseti tisíc korun nebo třeba týdenní dovolenou mimo domov, snad přesvědčí o vážnosti situace každého. Lidé ztrácejí naději, že svůj život drží pevně v rukou. Mezi nimi samoživitelé a samoživitelky, pracující, jejichž nízké příjmy nebo částečné úvazky trpí vysokým zdaněním, oběti obchodu s chudobou, lidé žijící v dluhové pasti.

Po volbách jsme se všichni ptali, čím obalamutily populistické strany voliče. Jak to, že můžou tolik hlasů získat protestní hnutí, strany zpochybňující lidská práva a občanskou společnost? Když jsem letos na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě chodil na diskuze, opakovala se otázka: Jak se zbavit Babiše? Pojďme se spíše zeptat, jak se zbavit nejistoty a obav, které táhnou dolů tak obrovskou část společnosti. Přestaňme rozumět volbám jako ukázce šikovnosti marketérů. Jistě, ti výrazně přispěli k výsledku populistů. Ještě více přispíváme ale my ostatní, když ignorujeme tuto neviditelnou, ale přesto nebezpečnou chudobu. Není divu, že se pak mnozí v zoufalství uchylují k populistické volbě.

Druhým tématem, které sbírka připomíná, je nedostatek jídla. Možná taková věc vzbudí spíše úšklebek. Vždyť jídla je dost! Stačí se projít kterýmkoliv větším městem a narazíme na mnoho mimo jiné veganských restaurací, gentrifikace přispívá k rozvoji obchodů s lokálními potravinami, kvalitním masem a tak dále. Pokud pomineme, že takové jídlo si většina lidí sotva může dovolit konzumovat pravidelně, ani tehdy bychom neměli sednout na lep našemu falešnému sebeuspokojení. Protože jestli něco naši společnost charakterizuje, pak plýtvání. Až čtyřicet procent Čechů vyhodí několikrát do měsíce potraviny. Za rok je to v průměru na osobu neskutečných 115 kg.

jídlo - eco - bio

Jídlo je pro nás pořád především zboží, které používáme jako oblečení. Chlubíme se přátelům, jak umíme udělat sushi a uvařit asijskou polévku. Chodíme na gurmetské trhy a rozumujeme nad paštikami a zrajícími sýry. Ale ohromné množství potravin končí v koši namísto toho, aby plnilo svůj účel. Nakonec ovoce, zelenina ani maso nejsou jen mrtvé věci, ale produkty života na Zemi. Nesou si v sobě ducha země, která je zplodila, a zvířat, z nichž pocházejí. Nejsou třpytkami na našem životním stylu, ale naším propojením s okolním světem. Tím, co pěstujeme a jak, co jíme a za jakých podmínek, formujeme i to, kým jsme.

Když člověk zaslechne zprávu o tom, že veterinární inspekce objevila v jednom pražském obchodě více jak stokilové zásoby zkažených ryb, zaplaví ho pocit zmaru. Právě tato událost je dokonalou metaforou našeho nakládání s chudobou i jídlem. Rozumíme světu kolem nás jako cirkusu zboží, na který je potřeba dohlížet, aby nepřekročil datum spotřeby, byl stále barevný a krásný. Jak ale prolomit hospodářskou logiku a vrátit chudým i chudobou ohroženým lidem i jídlu život? Sotva lze myslet si, že tento problém za nás vyřeší jakákoliv charita.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

autor: Jan Motal
Spustit audio