Prolomit vlny: Kauza s Klinikou je o dodržování pravidel a nezbytnosti legislativních změn
Pokud je něco podle zákona, slušný člověk to musí respektovat. Pište si petice, ale podvolte se rozhodnutí, jinak tu zavládne anarchie. Zhruba tak lze shrnout asi nejpřesvědčivější argument proti těm, kteří nadále zůstávají v budově sociálního centra Klinika na pražském Žižkově.
Je pozoruhodné, jak často se vymahatelnost práva dokazuje na těch nejslabších. Tisíce firem, podnikatelů a sportovců, kteří šidí stát a (ne)daní v daňových rájích, ministr, který si dotuje svůj vlastní byznys z veřejných peněz, údajný filantrop a soudně uznaný gauner, který připravil 40 000 lidí o možnost koupit si vlastní byty. Nic z toho nevadí. Nějaká ta právní klička se najde a miliony odtečou na určená konta.
Právo a pořádek je jednodušší dát ochutnat obyčejným lidem na Klinice, kteří dávají jednomu na pospas zanechanému místu už víc jak rok smysl.
Jenže lidé z Kliniky neobchází zákon někde potají tak, aby z toho pokradmu plnili své peněženky. Lidé z Kliniky řekli otevřeně, že neakceptují svévoli moci. Protože Klinika může fungovat legálně. Problém není v neprostupnosti zákona, ale v zatvrzelosti těch, kdo se odmítají dohodnout, přestože mohou. Jestli je k tomu vede opojení mocí, naděje na laciné politické body, či prostá nechuť k jinému stylu života, je veskrze jedno.
Lidé z Kliniky tuto moc napřímo vyzývají, a to je někdy potřeba. Dělníci odmítající dřít 12 hodin denně porušovali pravidla, černoši odmítající sedět na určených místech v autobusech a na koupalištích porušovali pravidla. I disidenti odmítající výzvu „rozejděte se“ porušovali pravidla a pomohli pádu jednoho normalizačního režimu. Takoví lidé paradoxně pomáhají demokracii víc než ti, kdo namísto ducha zákona ctí za všech okolností jeho literu.
Lidé mají respektovat zákony. Jenže zákony se také průběžně musí přizpůsobovat době, společnosti a jejím proměnám. Pokud k tomu nedochází a pokud se rozevírá propast mezi společenskou praxí na jedné straně a legislativou na straně druhé, zadělává si společnost na velký problém.
V Evropské unii je 11 milionů prázdných bytů a 4 miliony lidí bez domova. Ekonomická krize odstartovala hypoteční krizí – neschopností lidí splácet úvěry za hypotéky na bydlení. Bydlení a neudržitelnost současného stavu se stává jedním z klíčových témat v celém západním světě.
Klinika připomíná zákonodárcům, že je potřeba znovu promýšlet problematiku bydlení, neschopnost států pečovat o svěřený majetek i bezbřehou nedotknutelnost soukromého vlastnictví v případech, kdy jsou domy a byty zneužívány ke spekulacím a krycím adresám pro falešné firmy kdesi na Kajmanských ostrovech. Připomíná, že je čas promýšlet formy, za jakých bude možné legalizovat squatting a nabídnout prázdné a chátrající budovy lidem bez domova, nebo těm, kdo v nich dokáží rozdýchat nový život a dát jim nový smysl. Tak jako se to podařilo na Klinice.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Pro moudré státníky by měla být Klinika i její nebývalá podpora blikající červenou kontrolkou. Nikoli k roztáčení kol represe, ale k promýšlení cest, jak udržet zákonnost a zároveň nebránit lidem smysluplně konat. Jinak než úpravou legislativy to asi nepůjde. Protože zadarmo pořádat kulturní a vzdělávací akce a pomáhat potřebným v léta nevyužívané budově přece má smysl.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
