Prolomit vlny: Když nebrat drogy znamená příliš velké riziko

Šňupání - drogy
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Šňupání - drogy

Studenti, bedňáci i pokladní. Nejen ti si občas musí v práci či ve studovně pomoct drogami, aby splnili své povinnosti. Pracovní výkon je díky nim efektivnější. Drogy však nejsou jen zdravotní, ale i politický problém.

Nudí se, chtějí se bavit, nebo to jenom měli v dětství těžké. Takhle nějak by pravděpodobně většina z nás odpověděla na otázku, proč lidé berou drogy. A možná by zaznělo i otřepané „beztak si za to můžou sami.“ Stejně jako v případě bezdomovectví nebo chudoby i diskuze o drogových závislostech u nás často zastřešuje představa, že jsou něčím, co by si lidé měli vyřešit sami. Neměli by s tím zatěžovat společnost. Ale co když k závislostem na drogách lidi tlačí právě společnost?

Když energy drink už nepůsobí

„Pracuju jako pokladní a šichty jsou příšerné. Každá minuta se zdá jako hodina. Potřebuju něco, co mi pomůže, abych se zabavil a aby mi čas utíkal rychleji.“ To je jen jeden z příspěvků na internetových fórech, kde lidé řeší, jak lépe snášet čas v práci. Slova ukazují, že drogy na pracovišti nejsou jen výsadou bankéřů z Wall Street šňupajících kvalitní kokain. Stimulanty, pochopitelně z levnějšího ranku, jsou i součástí životů lidí pracujících na nejistých a špatně ohodnocených pozicích. Jsou vlastně takovou tvrdší formou energy drinků nebo oblíbených „růžových pilulek“ tlumících nemoc, kterými si v práci pomáhal snad každý.

Čtěte také

Drogy se v některých případech skutečně mohou jevit jako poslední možnost, jak zvládat „dvanáctky“ nebo noční směny a ještě je sladit s osobním životem. Přijít o směnu kvůli únavě by mohlo znamenat přijít o peníze a ne každý si takový luxus může dovolit. A to přestože takovéto řešení ve skutečnosti ještě více prohlubuje nejistotu zaměstnání – testy na drogy jsou především ve velkých korporacích stále běžnější záležitostí. Najít se dají ale i opačné případy, kdy jsou drogy téměř nedílnou součástí práce. Například mezi bedňáky na obřích koncertech se nějaké to posilnění pro extrémně dlouhou šichtu ani netají. A velkým tajemstvím není ani užívání drog vojáky za druhé světové války i v pozdějších konfliktech. Z knih německého historika Normana Ohlera, který se zabývá užíváním drog ve Třetí říši, se ostatně staly bestsellery.

Kosmetická neurologie

Důraz na výkon přivádí drogy i do takového prostředí, jako jsou univerzity. Ačkoliv neexistují tvrdá data, britská profesorka neuropsychologie Barbara Sahakian odhaduje, že 16% amerických studentů si k lepším studijním výkonům pomáhá stimulanty. Ať už se jedná o ilegální drogy nebo léky s povzbuzujícími účinky. Na západě jsou mezi studenty oblíbené hlavně pilulky proti hyperaktivitě na amfetaminové bázi. Americký neurolog Anjan Chatterjee to nazývá kosmetickou neurologií a předpovídá, že se tato praxe postupem času stane podobně normální jako kosmetická chirurgie. Jak se ale začíná ukazovat, někteří studenti se na lécích stávají závislými. Z našeho pohledu se užívání stimulantů na západních univerzitách může jevit jako pomůcka, díky které si studenti mohou vynikat ve škole i na nočních parties. Ale i v tomto případě je potřeba uvědomit si společenský kontext – v zemích jako Británie, kde se za vysoké školy platí astronomické částky a společně s titulem si zpravidla vysloužíte dluh v řádech desítek tisíc eur, se nevyplatí selhat.

dívka - studentka - studenti - mileniál

Americký společenský vědec Richard Florida charakterizoval dnešní západní společnost přehnanou honbou za zážitky. Její členy označil za „transumery“ – spotřebitele, kteří jsou stále v pohybu. Představa drog jako prostředků zábavy do jeho teorie zapadá. Jak je ale vidět, v některých případech se užívání stimulantů stává téměř nutností. V situaci, kdy na vaší schopnosti podávat maximální výkon závisí obživa rodiny nebo propadnutí školného v hodnotě velmi slušného auta, není prostor pro špatná rozhodnutí. A hranice mezi tím, jestli je braní drog zodpovědné nebo ne, je poněkud rozmlžená. Je tedy odpověď na otázku, jestli si za závislosti na drogách můžeme sami, skutečně tak jednoznačná?