Prolomit vlny: Legenda o „Rudém Rudim“
Když se řekne rok 1968, jako první se nám pravděpodobně vybaví tzv. pražské jaro a srpnová okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. V českém kontextu nic překvapivého, občas ale tato vzpomínka přehluší i jiné podstatné události, které v tomto přelomovém roce hýbaly světem.
Protesty tehdy totiž zaplavily celou Zemi, od Evropy přes Afriku až po obě Ameriky a Asii. V jejich popředí stáli většinou studenti v čele s charismatickými předáky. Tak jako Francie měla svého Daniela Cohn-Bendita, Spolková republika Německo našla svou ikonu v osobě Rudiho Dutschkeho. V sobotu 7. března tomu bylo přesně 75 let, co se „Rudý Rudi“ narodil. Kým byl? A co po něm zbylo?
Mnoho popsaného papíru a spousta přiléhavých i nepřesných nálepek, chtělo by se říci. Mnozí v něm vidí antisystémového snílka a obdivovatele Che Guevary, jehož radikální názory vedly v konečném důsledku ke vzniku teroristické skupiny Frakce Rudé armády, jiní zase temperamentního jedince, který významně přispěl k potřebnému posunu tehdejší západní společnosti od zkostnatělého tradičního uspořádání k svobodnějším a demokratičtějším poměrům. V každém případě tento německý revolucionář dodnes nepřestává budit pozornost.
Narodil se v Braniborsku v roce 1940 do křesťanské rodiny a plánoval kariéru sportovního novináře. Jenže na Lipskou univerzitu ho nevzali, a tak odešel do Západního Berlína na Svobodnou univerzitu. Během studia sociologie se začal z křesťanského socialisty stávat socialista marxistický. V roce 1964 vstoupil do Socialistického svazu německého studenstva, kde se postupem času vypracoval do pozice neformálního lídra. Také pod jeho vlivem se svaz radikalizoval a protesty proti přebujelé byrokracii univerzit brzy přerostly v kritiku celé západní společnosti. Tento revoluční proud se přitom od června 1967, kdy byl při jedné z manifestací zabit student Benno Ohnesorg, rozšířil i mimo hranice Západního Berlína, dál do SRN.
Německé studentské protesty spočívaly v mnohém na obdobných základech jako jiná západní hnutí. Vyjadřovaly odpor proti zavedeným společenským strukturám, do kterých se mladá generace nechtěla a do značné míry ani nemohla začleňovat. Medializace války ve Vietnamu zároveň poukázala na nesoulad mezi proklamovanými ideály Západu a skutečným jednáním západní společnosti. Studenti proto zastávali ve jménu svobody a demokracie silně protiamerické a antikapitalistické postoje. Rozcházeli se ale v tom, čím kapitalismus nahradit.
Němečtí osmašedesátníci v čele s Rudim Dutschkem se vyznačovali antiautoritářskými postoji, které mířily v prvé řadě proti nacistickému dědictví zakořeněnému ve společenských strukturách. Na rozdíl třeba od Francie ale němečtí studenti nedokázali pro své protesty získat odborové hnutí. Svou pozornost nicméně zaměřili na specifický cíl, a to mediální dům Springer Press. Ten pro ně totiž symbolizoval vše, čím opovrhovali: koketérii s nacistickou minulostí, autoritářství a nedostatek demokracie. Protestní akce se staly v této době součástí každodenního života a spolu s nimi se stále častěji vynořovala otázka legitimnosti použití násilí v boji proti státní moci. Dutschke násilí proti lidem neschvaloval, stejně tak ale neodmítal násilí proti věcem ani „omezené porušování zákonů“, které mělo donutit státní moc reagovat.
Násilí rozpoutané Frakcí Rudé armády si ale nepřál a v 70. letech proti němu vystupoval. Přesto Dutschkeho myšlenky často inspirovaly lidi s radikálnějším pohledem na svět, než sám možná chtěl. A tento názor lze vyčíst i ze vzpomínek českých studentů, kteří byli přítomni Dutschkeho návštěvě v Praze na jaře 1968. Působil prý na ně jako tolerantní a vzdělaný člověk, se kterým bylo možné diskutovat, byť s jeho názory na „přímou demokracii“, ve které se „noví lidé“ vyvarují zneužití moci, nesouhlasili. To se ale nedalo říci o jeho radikálních souputnících, již – podle vzpomínek českých studentů – nepřipouštěli jiné názory na věc než ty své.
11. dubna 1968 se stal v Berlíně „Rudý Rudi“ obětí atentátu spáchaného pomocným dělníkem Josefem Bachmannem. Událost byla jakýmsi vyvrcholením boje mezi studenty a mediálním domem Springer Press, jehož kampaň Bachmanna k činu inspirovala. S trvalými zdravotními následky žil Dutschke ještě 11 let, převážně v emigraci, než jim v r. 1979 podlehl. Mučednická smrt tak potkala člověka, který se stal symbolem násilného protestu. Kruh se uzavřel.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
