Prolomit vlny: Marná cesta vepřové hlavy ke spáse
Začala postní doba, tradiční předvelikonoční období, jehož kořeny sahají do dávnověku Evropy a ještě něco před to. Pevně věřím, že teď z českých náměstí zmizí výzvy k boji vepřovými hlavami, že zmizí povykování o kulturní nezbytnosti minisukní a dekoltů. Věřím, že se na českých ulicích rozhostí klid, mír a usebrání. Tedy pokud to myslíme vážně s tím naším navazováním na české tradice.
Po rozpustilém masopustním období, které vyvrcholilo v našich velkých městech velkohubými srazy národovců, nastává čtyřicet dní vrcholících velkou nocí, která po staletí našim předkům připomínala, že nepohodlí či utrpení má smysl, je-li obětováno druhým. Člověk se má v tuto dobu stravovat a žít skromně nejen proto, že naši předkové objektivně neměli v dlouhých zimních dnech co do úst. Cílem půstu byla i systematická meditace, v níž člověk obnovoval vztah k sobě a k druhým. A jádrem tohoto vztahu mělo být přikázání lásky, udělené lidem v křesťanské zvěsti.
Filozofie nenásilí, meditační praxe vedoucí k lepšímu porozumění sama sobě či proniknutí materiálním a konzumním světem k transcendentální podstatě duše – tedy to, co těžce hledáme na východě, je přítomno zde, v domácí tradici, která poněkud vyhubla v horečnaté moderně. Z připomínky, že oběť znamená proměnit lidské utrpení ve službu druhým, se stala genocida čokoládových zajíčků a ožralá radost z beztrestného bití děvčat. Lidové zvyky, které mohly snad dávat smysl ve vztahu k dlouhé tradici velikonočního půstu a pašijového příběhu, se proměnily v nesmyslnou pitku rámovanou valchováním zadnic.
Viděl jsem nedávno na internetu na stránkách jedné národovecké skupiny fotografie děvčat v krojích. Hrdé komentáře provolávaly slávu domácí krvi a mléku a kráse naší kultury. To, že dívky měly hlavy svorně zahalené šátky a jejich tělo zcela zakrývala krojová látka, nikoho z komentujících nepobouřilo, jak by tomu jistě bylo u podobného výjevu z arabských zemí. Nevšiml jsem si ale ani, že by v diskuzi národovci probírali, kterou ze svých oblíbených potravin hodlají na nejbližší týdny vynechat a jak chtějí praktikovat usebrání velikonočního období. Neviděl jsem, že by si přeposílali odkazy na zajímavé texty k ježíšovskému poselství o lásce k bližnímu a že by plánovali nějaký charitativní či službě druhým zasvěcený čin.
Volá se po obraně tradic, dobře. Pojďme je tedy nejprve najít pod nánosem perverzní brikoláže z vepřových hlav, piva, valašek a slovanských vnad. Pojďme nalézt dějinný pramen zasypaný modernitou, která ohlodala náboženství a tradice na dutou kost bez morku. Anebo si řekněme, že vše staré nemá smysl, patří do šrotu či do nočního programu druhého kanálu České televize. Potom ale není proč bránit se jiným kulturním zvykům, ať už jsou jakkoliv nepochopitelné.
Cesta je dvojí: buď se pokusíme najít skutečnou duši našeho domova, která je spojena s myšlenkou obětování se pro druhé, nebo je docela jedno, co přijmeme. Ale myslet si, že vepřová hlava spasí Česko, je stejně tak kulturní jako tajtrlíkovat s černou vlajkou a kalašnikovem v arabské poušti a myslet si na obcování s huriskami. Jsem pro hledání tradice a navazování na ni – nebo pojďme upřímně vyznat, že odteď vše budujeme znovu. Švejkování někde mezi nemá s kulturní identitou nic společného.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
