Prolomit vlny Martina Tvrdého: Imigranti, xenofilové, neomarxisti, hnusáci a úchylové?
V sekci Anti-multikulti Watch pod záložkou hnusáci a úchylové se na serveru White Media u mého jména píše: „narušená osobnost, rapper, alternativa, anarchismus, antirasistický a protičeský aktivismus“. Ilustruje to fotka, na které mám v rukou obří hrneček, a kromě toho, že ta charakteristika docela sedí, to celé působí v podstatě směšně. V seznamu hnusáků a úchylů jsem v první třicítce a dostal jsem se tam už před několika lety, kdy jmen bylo ve všech kategoriích jen pár a zdálo se to jako naprostá fantasmagorie, kterou se není třeba zabývat.
Ostatně vždycky jsem z toho měl tak trochu legraci a vím, že většina mých známých, kteří se na seznamech Anti-multikulti Watch ocitli, to vnímala podobně. Dalo by se snad i říct, že jednu dobu patřilo k dobrému tónu se na tomhle pitoreskním seznamu objevit, bylo to takové malé potvrzení, že se člověk chová a jedná snad správně… Kategorie jsou čtyři: imigranti, xenofilové, neomarxisté a už zmiňovaní hnusáci a úchylové, na seznamech pak jsou jména aktivistů, umělců, novinářů, studentů a akademiků obou pohlaví, mnoha ras, sexuálních orientací, národností i náboženských vyznání.
O tomhle serveru se najednou začalo mluvit v souvislosti se dvěma hackerskými útoky na premiéra. Přimělo mě to vrátit se k seznamům Anti-multikulti Watch – a najednou už to nepůsobí tak legračně. Jmen na seznamech jsou už stovky, u mnohých jsou uvedené adresy bydliště a telefonní čísla, fádní a nechtěně komické charakteristiky nahradily přesnější a věcnější informace. V kontextu všeobecné xenofobní hysterie, která se na nás ve vlnách valí, je možná jenom otázkou času, kdy nějaký agresivní primitiv využije seznamy k zacílení své frustrace.
Nebojím se a nechci strašit, ale je potřeba si přiznat, že být na seznamech Anti-multikulti Watch není v dnešní době úplně bezpečné, právě i v souvislosti s nedávnými hackerskými útoky. Ty totiž, aniž by to musel být vyloženě záměr, přilákají k serveru mnoho lidí, kteří o jeho existenci neměli dosud žádné tušení.
Po aféře se Sobotkovým e-mailem a Twitterem se prý policie tímhle serverem a útočníky začala zabývat. Konečně, chtělo by se říct. Doposud jí to za to nestálo, ačkoliv o jeho existenci, včetně zastrašujících seznamů, muselo protiextremistické oddělení určitě vědět několik let. Stovky lidí v potenciálním ohrožení, z nichž mnozí patří mezi respektované a významné osobnosti veřejného života, policii za žádnou aktivitu nestály.
Uklidnilo by mě, kdyby důvodem pro takové jednání byla jen bohapustá ignorace těch neprivilegovaných a v uvozovkách nevýznamných. Na zprávách ze současné Ameriky si můžeme dobře představit, jak vypadá institucionalizovaná xenofobie v praxi. Česká policie sice málokdy zasahuje proti těm, kteří jednají v rozporu s Listinou základních práv a svobod, já ale pořád doufám, že původ takového jednání je stejný, jaký mají vtipy o policistech. A jestli ne, tak je čas se začít bát.
Komentář vyjadřuje názory autora. Martin Tvrdý je externí spolupracovník Radia Wave.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
