Prolomit vlny: Mít vše a chtít víc

Chudí ve favelách v Riu de Janeiro bydlí vysoko nad těmi bohatými
Chudí ve favelách v Riu de Janeiro bydlí vysoko nad těmi bohatými
0:00
/
0:00

Na začátku týdne položila výkonná ředitelka vlivné britské charitativní organizace Oxfam provokativní otázku: „Opravdu chceme žít ve světě, ve kterém jednomu procentu lidí patří tolik, kolik všem ostatním dohromady?“ Otázku, která mnohým zní jako utopie a popisuje stav, který nás zřejmě čeká v roce 2016.

Ve švýcarském Davosu se tento týden koná Světové ekonomické fórum a organizace Oxfam vydala již tradiční zprávu, která hodnotí stav bohatství ve světě. Světové ekonomické fórum je místem, kde se potkávají nejvlivnější s nejmocnějšími, lídři globální ekonomiky a politiky. Proč by zrovna tyto lidi mělo pálit, že se vlastnictví koncentruje ve stále menším počtu rukou, když sama zpráva dokládá, jak výhodný byznys to je?

Zpráva je velmi konkrétní a kromě procent přináší i další fakta: jména, země, odvětví, která se jmenované ekonomické elitě nejvíc rentují. 80 lidí, to už není anonymní dav, ale lidi s obličeji a jmenovkami. Víme, že z celkového počtu 1645 dolarových miliardářů žije skoro třetina v USA, třetina také své bohatství zdědila a je to klub poměrně zralých mužů, 85 % z nich je přes 50 let a pouze jedna z deseti je žena. Pětina z nich vydělává na našem pojištění, nejvýnosnější byznys představuje biopolitika a biotechnologie.

Adresát je zřejmý, zpráva mluví o vládách a korporacích, o tom, jak jim funguje vzájemný byznys. Zbylých 99 % se dívá a platí. Zatímco korporace investují miliardy do lobbingu ve státních institucích, aby prosadily své zájmy, obyčejní lidé pokračují ve splácení důsledků globální ekonomické krize, říká nám Oxfam. Dokládá to na farmaceutickém průmyslu, který v posledním roce utratil za lobbing u americké vlády 487 miliard dolarů a v EU přes 50 miliard, zatímco tři největší členové Mezinárodní federace farmaceutických výrobců a asociací (IFPMA), tedy GSK, Johnson & Johnson a Novartis, dali podle zprávy Oxfamu v minulém roce na boj s epidemií viru Ebola dohromady částku 3 miliardy dolarů. Opravdu chceme žít v takovém světě? Záleží na tom, koho se ptáte.

03299578.jpeg

Pokud by si lídři světové ekonomiky a politiky odpověděli záporně, zpráva navrhuje devět principů a další desítky řešení, jak tento trend zvrátit. Vychází z projektu organizace na rok 2014 Even It Up: Time To End Extreme Inequality, jehož závěry byly zveřejněny v říjnu minulého roku. Zajistěte spravedlivější ekonomický a politický systém, který by si cenil každého občana, čteme ve zprávě. Vedle vyššího zdanění korporací, minimální mzdy nebo životního minima pro pracující je to například i veřejný a dostupný systém zdravotnictví, vzdělání a hlavně svobodný přístup k informacím. Jsou to však principy, které by zásadně měnily rozložení bohatství ve světě? Mohly by zvrátit současný trend?

Zpráva tak spíš ukazuje směrem, kde můžeme v blízké budoucnosti čekat největší tření: je to veřejný statek. Vidíme to i u nás, když sílí tlaky zpoplatnit dosud bezlicenční pásmo, ve kterém jsou poskytovány služby bezdrátového připojení Wi-Fi. A veřejnost je statek, který je na prodej. Jak už kdosi řekl, i reklama je sice na soukromém majetku, ale funguje jenom proto, že ji vidí veřejnost. Kdyby ji veřejnost neviděla, tak by asi pravděpodobně takovou hodnotu neměla.