Prolomit vlny: Nenechme si ukrást svobodu

Vysvětlení událostí z let 1939 a 1989, nebo analýza následného vývoje by si jistě zasloužily víc prostoru. A třeba Sametová revoluce mě zastihla v tak mladém věku, že se necítím být kompetentní ani k hodnocení polistopadového vývoje v naší společnosti.

V názvu dnešního státního svátku se ale objevuje hodnota, které se nám před rokem 1989 dostávalo zcela jistě výrazně méně než dnes a o kterou usilovali i studenti v roce 1939, když vyšli do ulic na protest proti německému útlaku. Tou hodnotou je svoboda.

Nyní jistě můžeme označit náš stát za demokratický; i když si můžeme stěžovat na chatrný výběr kandidátů, chodíme k volbám a i státní instituce fungují více méně podobně jako v západní Evropě. Vše se ale může velmi výrazně změnit, necháme-li si výrazně omezit svou osobní svobodu.

Člověk možná přirozeně tíhne k obavám z extremistických hnutí, která se k omezování práv určitých skupin obyvatel otevřeně hlásí, ale pozor bychom si měli dát i na výrazné zásahy do soukromých životů lidí, které jsou prováděny pod hlavičkou vznosných cílů.

Velmi nepříjemnou zkušeností se může stát odbavení na letišti kvůli „boji proti terorismu“, kamery nás sledují takřka na každém kroku za účelem „snižování kriminality“. A vzpomeňme si, co jsme kdy byli ochotni vyplnit do dotazníků kvůli zefektivnění nejrůznějších služeb. Za zdánlivě pozitivními opatřeními a ušlechtilou rétorikou totiž občas politici a firmy nesledují tak úplně dobro svých spoluobčanů či zákazníků.

Demonstrace hnutí Okupujte Wall Street, 14. října 2011|foto: ČTK/AP

Ostatně, vojenský úder spojenců na Afghánistán byl pojmenován Trvalá svoboda. Nevím, jak vy, ale třeba já si tuto hodnotu s válkou úplně nespojuji.