Prolomit vlny: Obrozenecký duch novinářského maloměsta

23. srpen 2016

Česká novinářská obec není místem k povyražení. Čtenáři a diváci tu většinou potkávají různé kšeftaře s použitým zbožím. Po hlavní třídě lemované krimi zprávami neustále projíždějí různé tahače reklam, bezpečně přejít přes cestu není možné. Pouliční proroci hlásají konec Evropy. Leckde se ale už otevírají i podniky vhodné k navštívení, jako třeba před časem DVTV. Dodnes se navzdory kritice na maloměstě těší velké přízni.

Vznik DVTV se zdála být velmi podstatná událost, a to i díky aureole disentu, která Drtinovou a Veselovského provázela. Ovšem nebyli sami – Reportér nebo Echo24 rovněž toužily budovat ostrůvky pozitivní deviace. Spíše než heroický výkon byl vznik DVTV projevem dobové dynamiky a energie. Ze začátku jsem sledoval snad každé video, které Drtinová s Veselovským natočili, a obecné nadšení jsem sdílel. Buď jsem se časem unavil já, nebo DVTV, ale poslední měsíce jsem se musel do sledování už nutit.

Jako by po získání ocenění, která projektu jen pršela, vůle dělat poctivou žurnalistiku polevila. Že není Drtinová s to vést rozhovor s proroky a šamany, už je klišé. Ale překvapil mě i upadající výkon Veselovského, který jako by v rozhovorech častěji spoléhal spíše na svoji přirozenou inteligenci a šarm než pořádnou rešerši a důkladnou znalost tématu. Nejviditelnější to bylo v rozhovoru s Markem Hilšerem, ve kterém jsme se dozvěděli jen to, že kandidát na prezidenta je mladý a nemá peníze.

DVTV se z exkluzivního podniku s pečlivým výběrem hostů, reagujícím na aktuální dění, stala spíše ozvěnou sociálních sítí a bestiářem paranoiků a konspirátorů s rubrikou politických kuriozit. Ano, sem tam se objeví zajímavý rozhovor, ale nemyslím, že to k dobré pověsti stačí. Česká mediální obec už není takový zapadákov. Podobné hosty a témata lze nalézt nejen v kutloších politických aktivistů nebo zapadlých intelektuálních barech, ale třeba i o jeden klik dál v názorové rubrice Aktuálně.cz. A stále je tu Respekt, který přeci jen pořád patří mezi ta analytičtější tištěná periodika, je tu ČRo Plus nebo i Reportér, v němž lze čas od času nalézt taky podstatné slovo. Zkrátka: kdo zahne z hlavní třídy novinářského maloměsta, najde už dost zdravé výživy a sem tam i kvalitní dezert.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

Čeští novináři trpí syndromem obrozenectví: každý malý krok je vydáván za velký úspěch. To, že se mezi propagátory podivných teorií a obchodníky s duchovními radami občas objeví zajímavý host, nevyvažuje, že DVTV pomáhá ve veřejném prostoru legitimizovat osoby a myšlenky, které nemají se zdravým rozumem nic společného. Dát jim slovo by nevadilo, kdyby Drtinová a Veselovský byli schopnými oponenty. Ale většinou jde spíše o prostor k sebeprezentaci než o analytický rozhovor.

DVTV nechybí drzost. Oba moderátoři dokážou být tvrdí a přísní. Projekt ale nemá systematickou editorskou politiku, která by nastolovala agendu a nevezla se na trendech. Chybí snaha jít analyticky do hloubky. Chybí kontext, znalost tématu. Což není nadstandard – to je řemeslný základ. Formát se, zdá se, vyčerpal. Raději méně obsahu s lepší přípravou a pečlivějším výběrem. Je otázka, zda DVTV v současné podobě spíše neškodí ovzduší tam, kde chodí lidé diskutovat a zjišťovat, co je nového. I když kávu občas ještě servírují dobrou, obsluha je protivná a věnuje se spíš svým kámošům než řadovému zákazníkovi. Nějakou dobu se u nich, myslím, neukážu. Vrátím se, až se ze sebevědomých podnikatelů stanou zase těmi nadšenci, kteří chtějí kultivovat provinční myšlení. Pak rád nechám i velké spropitné.

autor: Jan Motal
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.