Prolomit vlny: Politické hrátky kolem paktu o migraci nepomohou. Z Evropy nebude Asterixova vesnice
Už předem bylo jasné, že cokoliv, co ve svém názvu spojuje slova globální, pakt a migrace, bude u části lidí vzbuzovat obavy nebo provokovat. Přesně takové emoce vzbuzuje dohoda, ke které se chce připojit více jak 190 států OSN. Smutným faktem je, že se Česko připojilo k zemím, kde politici nevysvětlují, co v dokumentu opravdu je. Místo toho se přidali k těm, kteří šíří mýty. Ať se jim to líbí, nebo ne, pakt má pravdu v tom, že migrace neustane a potřebuje globální náhled.
S tím, jak se blíží prosincové hlasování o globálním paktu o migraci, zvyšuje se i množství nepřesných – a někdy až přímo lživých – informací, které se o textu šíří. Český premiér Andrej Babiš mluví o tom, že dokument definuje migraci jako lidské právo, ohrožuje státní suverenitu a stírá rozdíly mezi legální a nelegální migrací. A chce od něj odstoupit.
To první v textu vůbec není. Co se týče pravomocí národních států, dokument jasně mluví o jejich zachování. A legální a nelegální migraci pletou dohromady spíše lidé neznalí situace, včetně politiků.
Faktem naopak je, že pakt představuje nezávazný dokument, který státům nic přímo nediktuje. Snaží se načrtnout základní obrysy regulace migrace. Objevují se v něm i důrazy, které zmiňuje sám Babiš: suverenita jednotlivých států, ochrana hranic, navracení lidí do země původu nebo boj proti pašerákům, kteří na migrantech v nouzi vydělávají.
Text dále připomíná, že se musí dodržovat lidská práva migrantů a zajistit bezpečnost především migrujících dětí. Zavírání do detenčních center má být až poslední možnost. Podobná dohoda už existuje v oblasti azylového práva, nyní se rozšiřuje na širší skupinu než uprchlíky.
Právě ta část, která migrantům přiznává lidská práva, ale zřejmě část lidí provokuje. Přece jen si migranty raději představujeme jako bezejmennou masu než jako jednotlivce, kteří mají být chráněni před zneužitím, ať už opouští zemi ve válečném stavu, nebo jdou – pejorativně řečeno – „za lepším“.
Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.
Zásadní vliv na to, čím migranti prochází, má přitom i způsob, jakým jednotlivé země umožňují legální migraci. Tedy jak přehledná pravidla určí pro příchody za prací, studiem nebo při sloučení rodiny. A také to, jak svou část povinností dodržuje stát: tedy zda rozhoduje ve lhůtách, nebo jestli se jde vůbec přihlásit ke schůzce na konzulátu bez pomoci podvodníků, jak tomu bývalo u systému Visapoint.
Dohady kolem globálního paktu o migraci jsou především hrou politiků. Babišova slova „dohoda se mi nelíbí“ nejsou u muže, který si ve volbách pomáhal heslem „ani jednoho uprchlíka“, ničím překvapivým. Výhrady samozřejmě státy mít mohou. A během tvorby textu je také – a to včetně Česka – vznášely. Skutečné odstoupení od paktu by ale ukázalo, ke komu se Česko ve skupině téměř dvou set států OSN staví. Po bok Maďarska, kde je trestné migrantům poskytnout právní pomoc nebo jim dát jídlo. Na stranu Spojených států, kde odebírají rodičům děti na hranicích, aby pak složitě hledali možnost, jak se z naprosto neudržitelné situace dostat. Nic takového dlouhodobě nepomáhá. A z Evropy nikdy nebude Asterixova vesnice, kterou premiér tak rád zmiňuje, tedy jasně ohraničené, chráněné a před světem uzavřené místo.
O čem přesně se v paktu mluví? A pomůže zavírat před realitou oči? Poslechněte si i audioverzi příspěvku.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
