Prolomit vlny: Proč opět stavíme ploty na hranicích
Původně šlo o alibistické řešení vlády Viktora Orbána. Nyní ale čteme v tisku, že přibývají další a další hlasy i ze západních zemí, které chtějí na hranicích ploty. Nekonečný proud zoufalých lidských bytostí převážně z oblastí sužovaných válkou přestávají cílové země zvládat. Postavit plot je lákavé řešení. Ale proti komu je směřováno?
Domnívám se, že nyní už nestavíme ploty proti lidem, ale proti vládám. Těm vládám, které nezvládají situaci a ze svých zemí udělaly pouze koridor. Srbsko či Chorvatsko nakládají na autobusy tisíce uprchlíků a jako zboží je distribuují dál do střední Evropy. Kdyby nebylo dobrovolníků na místě, nebyly by schopny vlády těchto států zajistit ani nejmenší podmínky pro zachování lidské důstojnosti, jako je jídlo, zdravotní a hygienické potřeby či informace. Není divu, že uprchlíci chtějí do Německa či Švédska. Kde jinde mají jistotu, že s nimi bude v rámci azylového řízení zacházeno jako s lidmi?
Ploty na hranicích se stavějí proti politikám vlád, které pomáhají koncentrovat uprchlíky na poměrně malém prostoru několika evropských regionů, a přikládají tak pod kotel nervozity, která plodí nenávist. A přitom měly tyto státy dost času na to, aby se na uprchlíky připravily. Už v roce 2001 psal britský politolog amerického původu Larry Siedentop, že v souvislosti s islámským fundamentalismem se Evropa musí připravit na miliony uprchlíků. Evropa se nepřipravila. Pod nánosem iluze evropských hodnot se objevily zásadní rozdíly v chápání lidskosti, nepřipravenost ke spolupráci, chybějící vůle společně řešit krizi.
Uprchlíci dnes přicházejí hlavně trasou z východu – a bohužel jsou tak nejprve konfrontováni s postkomunistickou realitou zemí, které nevědí, co s nimi. Vlády těchto zemí se tak stávají vědomě převaděči, kteří se chtějí obtížného nákladu co nejdřív zbavit. Tento náklad se ale stává i výhodným politickým artiklem. Dá se velmi levně prodat v populistických kampaních nebo použít jako kompromitující materiál k vydírání západních evropských zemí. Pro Roberta Fica nebo Viktora Orbána jsou uprchlíci kapitálem umožňujícím udržet pozice. V Polsku se stali výtahem k moci. Nedivím se, že se i v Německu ve veřejném prostoru objevuje čím dál tím víc extremistických postojů. Uprchlík je zboží obchodovatelné i v politice vyspělých demokracií a vždy se najdou tací, kteří na toto lákadlo uslyší. Německá společnost je navíc pod enormním tlakem nákladů, které na sebe musí vzít.
Jako postkomunistické země držíme Západ při zemi v pevném sevření a ládujeme ho dalšími a dalšími porcemi problémů, které jsou ve skutečnosti především naše. Neboť pokud bychom se na Východě naučili přijímat uprchlíky, pokud bychom dali azylantům naději, nepotřebovala by uprchlická krize ani ploty, ani politiky pevné ruky. Uprchlíci by už dávno byli rozprostřeni po Evropě a proměnili se z davu do stopového množství sžívajícího se s místními kulturami. Nyní se ale soustřeďují na poměrně malém území několika vyspělých států a alespoň na vládních úrovních si myslíme, že jde především o problém těchto zemí, a ne náš. Zaděláváme si tím na mnohem větší problém, proti němuž jsou možné vedlejší efekty přijímání uprchlíků směšné.
Obávám se ale, že je už pozdě. Dnes už všichni prchající chtějí jen do Německa či Švédska, protože vyhlídka azylu v zemích, kde je s uprchlíky nakládáno jako s toxickým materiálem, je přirozeně hrozivá. Svoji příležitost jsme dávno promeškali. Z mapy azylových zemí jsme zmizeli. Nezbývá nám než hasit hořící pevnost Evropu desítky minut po dvanácté. A do tohoto hašení se musíme zapojit všichni.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
