Prolomit vlny: Proč Su Ťij popírá perzekuci barmských muslimů? A k čemu jsou nám nobelisti?

Rady se situací v Barmě si neví nikdo, okolní státy se děsí humanitární krize také na svém území a OSN svolává zasedání Rady bezpečnosti, která zatím nic neřeší. Co ale světovou veřejnost zaráží a pohoršuje pravděpodobně nejvíc, je postoj laureátky Nobelovy ceny za mír a vůdkyně Barmy, bývalé disidentky Aun Schan Su Ťij.

Současná krize začala zhruba před rokem. Na severu Arakanského státu v Barmě se po údajném útoku několika Rohingyů na barmskou policii rozhodla vláda země tuto oblast

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.

úplně uzavřít. Humanitární organizace s výjimkou OSN neměly žádnou šanci se do ní dostat. OSN sice předat pomoc mohla, humanitární pracovníci se však v místě směli pohybovat jen několik minut. Měli také zakázáno jakkoliv dokumentovat, co se v místě děje. Obavy z možné genocidy začaly potvrzovat nejdříve organizace jako Amnesty International, výpovědi uprchlíků ověřovala satelitními snímky a videi, na kterých lze vidět rozsah zničení vesnic. Vyšetřovatel OSN později prohlásil, že je skutečně možné mluvit o etnické čistce.

Su Ťij je sice vůdkyní Barmy, moc má však ve státě i armáda, která má garantovanou čtvrtinu křesel v parlamentu. Je tedy možné, že Su Ťij nemá šanci stav jakkoliv zvrátit. Může však mluvit, ostatně právě za to, že o stavu své země nemlčela, dostala dříve jedna z nejznámějších disidentek světa Nobelovu cenu míru. Od roku 1988 byla vládnoucí juntou držena v domácím vězení s přestávkami až do roku 2010. Se svou stranou Národní liga pro demokracii se po celou dobu snažila vojenskou diktaturu v zemi znejistit.

Násilnosti proti barmským muslimům Rohingyům vyvrcholily v humanitární krizi, která šokuje celý svět

Su Ťij však v dubnovém rozhovoru pro BBC na dotazy o krizi v Arakanském státu reagovala vyhýbavě a většina jejích alespoň trochu konkrétních odpovědí byla přinejmenším kusá. Na dotaz, proč oblast do té doby zatím nenavštívila a nepokoušela se jakkoliv nabádat k zachování míru, odpověděla, že chtěla dát prostor lidem, kteří v oblasti pracují – aby dokázali, že jsou účinné reakce schopni. Podle Su Ťij jim chybí sebevědomí. Pokud v jejich schopnosti věřila v dubnu, dnes už to není dost dobře možné a vyčkávání vůdkyně země skutečně ničemu nepomohlo.

Její přímé vyjádření přišlo až nyní. Odsoudila v něm šíření informací o útocích na Rohingy a tyto zprávy označila za fake news, které šíří teroristé. Proč ale ze země prchají desítky tisíc podvyživených a vyděšených lidí a proč vláda na hranicích s Bangladéšem pokládá miny, vůdkyně Barmy nevysvětlila, neupozornila také nijak na to, že Rohingyové nejsou vládou uznáváni jako občané Barmy.

Organizace spojených národů intervenovat pravděpodobně nebude, poslední hlasovaní vetovalo Rusko a Čína. Možná kvůli špatným zkušenostem z neefektivních zásahů OSN v Bosně a ve Rwandě, možná kvůli jejich zájmu ovlivňovat, kdo by měl být nový ekonomický tahoun jihovýchodní Asie. Na spojenectví Číny spoléhá také barmský národní bezpečnostní poradce, který doufá, že právě díky její přítomnosti mezi pěti stálými členy Rady bezpečnosti nedojde k žádným radikálním zásahům OSN v Barmě.

Barmská krize

Bez pomoci zevnitř je tedy naděje na zlepšení situace mizivá. Počínání Su Ťij pohoršuje, petici za odebrání Nobelovy ceny míru už podepsalo více než 360 tisíc lidí. Nobelův výbor jí cenu odebrat nemůže, posuzuje totiž úsilí laureáta pouze před jejím udělením, což je na pováženou.

Barmská vůdkyně byla dlouho známou bojovnicí za svobodu a spravedlnost, dnes to ale vypadá, že zavírá oči před problémem, který už dávno nemá regionální charakter. Její zemi Západ vnímal jako schopnou se časem od vojenské diktatury osvobodit a přispět tak k ekonomickému a společenskému rozvoji jihovýchodní Asie a právě Su Ťij bývala symbolem této naděje. Teď už je zase všechno jinak.