Prolomit vlny s Martinem Tvrdým: Jak kazí abstinenti, nekuřáci a vegani ostatním zábavu

Mám plnou nůši historek o tom, jaké to je být vegetarián, nebo dokonce vegan, odmítat drogy, být abstinent a nekuřák... A taky už jsem o tom víckrát veřejně mluvil. Nejsem sám, kdo někdy zažil slovní šikanu ze strany příbuzných, spolupracovníků, známých i výborných kamarádů. Tolikrát jsem svou zdrženlivostí prý někoho urazil nebo jiným kazil zábavu, že jsem to, podobně jako ostatní, dávno přestal vnímat a řešit. A přitom je to taková zábava: všechny ty stokrát opakované legrace s nabízením masa nebo alkoholu, jindy sexistické nebo homofobní narážky, a to často i od lidí, kteří se rádi chlubí svými angažovanými postoji.

Čtěte také

Je dobré, že jsme schopni respektu a tolerance vůči těm, kteří jsou objektivně znevýhodnění. Romové, Vietnamci, černoši, uprchlíci – ale to se nás většinou ani netýká. Obtížnější je to už tam, kde o jejich znevýhodnění pochybujeme nebo podléháme odmítavým náladám – mohou to být homosexuálové, ženy, bezdomovci, narkomani nebo třeba Rusové. Překvapivě nejtěžší to ale je v případě obyčejné jinakosti – ať už jste abstinenti, oškliví, obézní, máte vadu řeči, nebo jste třeba jen introverti, bublina, ve které se cítíte dobře a bezpečně, praská rychleji, než si chcete připustit.

Člověk pokrokový (Martin Tvrdý & MaryC) na Audioportu|foto: Jiří Šeda

Tolerance nám není přirozená a kdysi snad mohla být xenofobie praktickou strategií pro přežití jeskynního kmene. Naše kultura i bezprostřední okolí, média i rodiče nás soustavně vychovávají v obavách a strachu, každý to na sobě může pozorovat. Kdybych tvrdil, že ve mně nehrkne, když do prázdné tramvaje nastoupí v noci tři Romáci, byl bych pokrytec. Každou takovou situaci si ale uvědomuji a snažím se ji v sobě racionálně potlačit a změnit. Stejně tak nechci přispívat k šíření nadřazených, netolerantních nebo posměšných postojů a je mi úplně jedno, že to je, na rozdíl třeba od toho vegetariánství, tzv. normální.

Čtěte také