Prolomit vlny: Sarkasmus není aktivismus
Cestovatel a autor populárních filmů z exotických výprav s trabantem Dan Přibáň na Facebooku napsal, že se ženami příliš nespolupracuje, protože se prý mimo jiné snadno urazí a mají časté výkyvy nálad. Sdružení Názorování zase uspořádalo panelovou diskuzi Měli by se umělci vyjadřovat k aktuálnímu dění, na kterou pozvalo samé muže. Tenhle komentář by snadno mohl pokračovat nějak takhle: vyčetl by Přibáňovi předpotopní sexismus, přidal několik dalších nadávek na zmíněný panel a před odhlášením to zakončil nějakým přiléhavým sarkasmem o plotnách a kvótách.
Nasbíral by určitě spoustu lajků a rozhodně i dost pochvalných sdílení – ale ničemu by nepomohl, stejně jako většina diskutujících, kteří se do Přibáně i Názorování s vervou pustili.
Ne snad, že bych s názory žen a mužů, kteří se začali Přibáňovi vysmívat a naoko se přitom – „protože jsou přece ženy“ – urážet, nesouhlasil. Stejně tak si myslím, že panelů tvořených jen muži bylo dost – v tomhle se zkrátka shodneme. Ale taky moc dobře znám falešný pocit, že úsečný facebookový příspěvek má aktivistickou hodnotu – jenže nemá. Pokud totiž lidem, kteří svůj, i když podle nás špatný, názor vyjádřili slušně, budeme odpovídat nadávkami, je ta aktivistická aura skutečně iluzorní. Vyhrocené statusy sice snadno nasbírají lajky v bublině podobně názorově naladěných lidí, ale myslíte, že druhou stranu přinutí k zamyšlení?
Je to obehraná písnička, ale nálepkování nikam nevede. Pokud někomu, kdo jen potřebuje trochu pootevřít oči, vmeteme do tváře místo pořádných a slušně podaných argumentů vulgarity, porozumění se vzdalujeme. Stačí si to představit obráceně – taky nás přece všechny ty řeči o progresivistech, komunistech a zpovykaných levičácích štvou. Nasdílet si mezi kamarády sexistický komentář a s gustem a hlasitě ho odsoudit je rozhodně zábavné – pokud se to ale přenese do veřejné diskuze, polarizuje, hloubí příkopy a protistraně takové gesto dává jen další a další munici.
A není to jenom problém týkající se feminismu. Vidíme ho u diskuzí o uprchlické krizi, české politice nebo třeba amerických volbách. Malé přiznání – dělám to taky. Ale mám dojem, že bych se měl učit víc poslouchat a hlavně zkoušet nesouhlasit slušně, trpělivě a férově. Opak totiž porozumění brání a znemožňuje ho. A k čemu taková diskuze potom je?
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
