Prolomit vlny: Vypískat Zemana? Sprostá slova se hodí jen někdy, jinak jste za blbce

Tenhle spor není jednoduché rozhodnout. Na jedné straně stojí prezident Miloš Zeman s premiérem Andrejem Babišem. Prvně jmenovaný se svým nevybíravým slovníčkem a opakovaným vyzýváním k vyhubení celých skupin obyvatel, druhý s elementární absencí citu pro situaci a víc než problematickými praktikami vládnutí. Na druhé straně je veřejnost: občas píská, někdy pořvává a také hází lahve.

Poslední případ se odehrál v pondělí, kdy prezident navštívil jednu z pražských škol. Protest proti němu měl dvě podoby: tichý odpor ze strany rodičů, kteří si připnuli odznak červených trenek na hruď. Symbol, za jehož znovuoživení může sám prezident. Je to jen pár měsíců, kdy se se suitou svých věrných rozhodl svolat novináře pod záminkou oznámení „tajné“ novinky, aby pak před nimi rozdělal táborák. Na místě jsem tehdy byla. Můžu dosvědčit, že odporný pocit trapnosti se nad námi nesl jako ten otravný kouř ze zapálených trenek.

Bude se na Zemana volat „táhni“ pokaždé, když vyjde před lidi? A na Babiše na ulici pískat? Oba umí moc dobře takové situace vytěžit a udělat ze sebe mučedníky nebo vyvolat další nenávist|foto: Michaela Danelová,Český rozhlas

U tichého protestu ale v pondělí nezůstalo. Školní halou znělo i pokřikování jedné z matek. A tady už začíná být rozsouzení situace komplikovanější. Samozřejmě: rozhořčené výkřiky Zemanova okolí, že štvavá liberální kavárna překračuje hranice, jsou jednoduše hloupé. Těžko se bude obhajovat někdo, kdo se dme pýchou, že dostal do vysílání Českého rozhlasu sprosté slovo, kdo skoro při každém vystoupení urazí hned několik skupin obyvatel a u části dokonce naprosto nevkusně vyzývá k jejich likvidaci.

Jenže: znamená to automaticky, že by se Zemanovi kritici měli snižovat na jeho úroveň? Nebo jinak: kdy pískat nebo pokřikovat a kdy radši zůstat u tichého protestu? Jedna z mála pouček ze střední, kterou si dodnes pamatuju, zněla: používání sprostých slov k češtině patří, ale musíte vědět, kdy tak mluvit, jinak jste za blbce.

Faktem je, že téhle otázce budeme čelit stále častěji. Bude se na Zemana volat „táhni“ pokaždé, když vyjde před lidi? A na Babiše na ulici pískat? Oba umí moc dobře takové situace vytěžit a udělat ze sebe mučedníky nebo vyvolat další nenávist. Oni chtějí společnost posunout tímhle směrem.

Těžko se bude obhajovat někdo, kdo se dme pýchou, že dostal do vysílání Českého rozhlasu sprosté slovo, kdo skoro při každém vystoupení urazí hned několik skupin obyvatel a u části dokonce naprosto nevkusně vyzývá k jejich likvidaci|foto: Leica Gallery Prague

Kritici mají právo se jim během veřejných vystoupení postavit. Oponovat jim, když lžou. Ale také by měli častěji vyjít do ulic jako v případě, kdy měl získat pozici v čele významného sněmovního výboru komunista Zdeněk Ondráček. Je potřeba protestovat nejen u symbolických „maličkostí“, ale i u dlouho se táhnoucích problémů. Zas a znova. Příležitostí bude ještě víc než dost.

Ale taky je potřeba myslet na to, že jednou přijde doba, kdy na vedoucích postech bude někdo jiný než tato dvojice. A kam se mezitím posune hranice přípustnosti, nezáleží jen na těch dvou, ale i na reakci lidí okolo.