Prolomit vlny: Vypískat Zemana? Sprostá slova se hodí jen někdy, jinak jste za blbce

ZŠ T. G. Masaryka, základní škola, zahájení školního roku, první školní den, rodiče, červené trenýrky, trenky, symbolický protest
ZŠ T. G. Masaryka, základní škola, zahájení školního roku, první školní den, rodiče, červené trenýrky, trenky, symbolický protest

Prezident Miloš Zeman první školní den předstoupil před prvňáky. Cestou do třídy se mu postavila část rodičů s připnutým odznakem červených trenek. U tichého protestu ale nezůstalo a školní halou se neslo „fuj“ a „táhni“. Mají se lidé chovat tak, že se Zeman, ale i nedávno vypískaný Babiš budou bát vyjít na ulici?

Tenhle spor není jednoduché rozhodnout. Na jedné straně stojí prezident Miloš Zeman s premiérem Andrejem Babišem. Prvně jmenovaný se svým nevybíravým slovníčkem a opakovaným vyzýváním k vyhubení celých skupin obyvatel, druhý s elementární absencí citu pro situaci a víc než problematickými praktikami vládnutí. Na druhé straně je veřejnost: občas píská, někdy pořvává a také hází lahve.

Poslední případ se odehrál v pondělí, kdy prezident navštívil jednu z pražských škol. Protest proti němu měl dvě podoby: tichý odpor ze strany rodičů, kteří si připnuli odznak červených trenek na hruď. Symbol, za jehož znovuoživení může sám prezident. Je to jen pár měsíců, kdy se se suitou svých věrných rozhodl svolat novináře pod záminkou oznámení „tajné“ novinky, aby pak před nimi rozdělal táborák. Na místě jsem tehdy byla. Můžu dosvědčit, že odporný pocit trapnosti se nad námi nesl jako ten otravný kouř ze zapálených trenek.

Premiér Andrej Babiš během pietního aktu před Českým rozhlasem.

U tichého protestu ale v pondělí nezůstalo. Školní halou znělo i pokřikování jedné z matek. A tady už začíná být rozsouzení situace komplikovanější. Samozřejmě: rozhořčené výkřiky Zemanova okolí, že štvavá liberální kavárna překračuje hranice, jsou jednoduše hloupé. Těžko se bude obhajovat někdo, kdo se dme pýchou, že dostal do vysílání Českého rozhlasu sprosté slovo, kdo skoro při každém vystoupení urazí hned několik skupin obyvatel a u části dokonce naprosto nevkusně vyzývá k jejich likvidaci.

Jenže: znamená to automaticky, že by se Zemanovi kritici měli snižovat na jeho úroveň? Nebo jinak: kdy pískat nebo pokřikovat a kdy radši zůstat u tichého protestu? Jedna z mála pouček ze střední, kterou si dodnes pamatuju, zněla: používání sprostých slov k češtině patří, ale musíte vědět, kdy tak mluvit, jinak jste za blbce.

Faktem je, že téhle otázce budeme čelit stále častěji. Bude se na Zemana volat „táhni“ pokaždé, když vyjde před lidi? A na Babiše na ulici pískat? Oba umí moc dobře takové situace vytěžit a udělat ze sebe mučedníky nebo vyvolat další nenávist. Oni chtějí společnost posunout tímhle směrem.

Při své cestě po Olomouckém kraji navštívil Miloš Zeman 6. března 2014 obec Cholina. Hejtman Jiří Rozbořil (vpravo), rodák z Choliny, prezidenta pozval na vepřové hody. © ČTK/Luděk Peřina

Kritici mají právo se jim během veřejných vystoupení postavit. Oponovat jim, když lžou. Ale také by měli častěji vyjít do ulic jako v případě, kdy měl získat pozici v čele významného sněmovního výboru komunista Zdeněk Ondráček. Je potřeba protestovat nejen u symbolických „maličkostí“, ale i u dlouho se táhnoucích problémů. Zas a znova. Příležitostí bude ještě víc než dost.

Ale taky je potřeba myslet na to, že jednou přijde doba, kdy na vedoucích postech bude někdo jiný než tato dvojice. A kam se mezitím posune hranice přípustnosti, nezáleží jen na těch dvou, ale i na reakci lidí okolo.

Kdy pískat a kdy mlčet? Příležitostí vyjádřit nesouhlas s vládou dua Babiš–Zeman bude ještě víc než dost. Poslechněte si i audio verzi příspěvku.

Komentáře v rubrice Prolomit vlny vyjadřují názory autora/autorky.