Prolomit vlny: Vyplatí se vysokoškolské vzdělání?

Můžeme se například dočíst, jaká je míra nezaměstnanosti nebo průměrné platy absolventů a absolventek různých studijních oborů, fakult a univerzit.

Mnohé z těchto přehledů, které se věnují nástupu vysokoškoláků na trh práce, automaticky předpokládají, že vysokoškolské vzdělání se ekonomicky vyplatí. Že lidi s titulem z univerzity na tom jsou a budou líp než ti s maturitou, vyučení a všichni další. V tomto předpokladu se autoři a autorky rozhodně nemýlí. Osoby s vysokoškolským vzděláním mají v České republice v průměru nejvyšší příjmy a najdeme mezi nimi i nejméně nezaměstnaných.

Individuální ekonomický přínos vysokoškolského vzdělání se ovšem liší stát od státu. Například (jak se bylo možné dozvědět od sociologů Večerníka a Myslíkové) v Polsku, Portugalsku a také ve Spojených státech si v průměru vydělá zaměstnanec-vysokoškolák o sedmdesát až šedesát procent víc než zaměstnanec-středoškolák. V České republice, na Slovensku a také třeba v Británii a Francii se tento rozdíl pohybuje zhruba mezi pětatřiceti až pětačtyřiceti procenty. Nejnižší je uvedený rozdíl v současnosti ve skandinávských zemích, kde se pohybuje mezi dvaceti a třiceti procenty.

Zajímavější než všechny konkrétní údaje je ovšem samotný přístup ke vzdělání, který tyto statistiky a přehledy ztělesňují. Jako by snad hlavním, a možná dokonce jediným přínosem vzdělání bylo jeho individuální ekonomické zhodnocení. Je tomu ale opravdu tak?

Přínosy vzdělání samozřejmě nejsou výhradně ekonomické a rozhodně nejsou jen individuální. I když budeme uvažovat v ryze ekonomických kategoriích, ukáže se omezenost individualistické perspektivy. Vysokoškolsky vzdělaný člověk totiž dosahuje v průměru vyšší produktivity práce než osoby s nižším vzděláním. Vzdělání se tak tedy vyplatí nejen jemu, ale i firmám nebo úřadům, které ho zaměstnávají, a samozřejmě celé společnosti, jejíž hrubý domácí produkt se zvyšuje spolu s tím, jak roste vzdělanost obyvatel.

Studenti |foto: Stock Exchange

Nejde ale pouze o ekonomické přínosy. Společenská návratnost vzdělání se projevuje poklesem kriminality neboli nárůstem bezpečnosti, snížením počtu těhotenství mladistvých, zvýšením zdraví obyvatel, zkvalitněním péče a výchovy dětí v rámci rodin, nárůstem individuálních darů na dobročinnost a vůbec celkovým vzrůstem sociální soudržnosti.

Na osobní rovině pak vzdělání nepřináší jen vyšší příjmy, ale rovněž člověka obohacuje vnitřně. Přináší mu nové znalosti a dovednosti a nové pohledy na svět. Vede k tomu, že světu a lidem v něm lépe rozumíme a jsme schopni své okolí vnímat v jeho složitosti a zároveň oceňovat i nejrůznější detaily.

V logice individuálních ekonomických výnosů se mi vysokoškolské vzdělání vyplatí. A pokud na tuto omezenou perspektivu přistoupím, tak se mi úplně nejvíc vyplatí najít si práci v zemích, kde existuje největší rozdíl mezi mzdami, které od svých zaměstnavatelů dostávají vysokoškoláci a středoškoláci. Otázkou ale zůstává, zda má smysl pohlížet na vzdělání jen optikou individuálního zisku.