Prolomit vlny: Zkusit svět očima druhého

30. květen 2016

Ve slovenském nakladatelství Absynt vyšla pozoruhodná kniha. Jmenuje se Přes ploty a dokumentuje e-mailovou korespondenci Fedora Gála a národního socialisty Matěje. Kniha slibuje dialog. Je pro mne metaforou situace, v níž se dnes nacházíme ve střední Evropě. A to pro to, že žádný dialog v útlém svazku nenabízí.

Číst korespondenci extremisty a intelektuála byla pro mne bolestivá zkušenost. Gál systematicky odmítal na otázky a podněty nacionalisty Matěje reagovat. Neustále sklouzával do odmítavých poznámek o hranicích, jež nelze překročit, a nadhazoval banality. Nakonec se zdálo, že virtuální rozhovor začal Gála zajímat až teprve tehdy, kdy se téma ultrapravice stalo společensky významné, a Matějovi navrhl, že korespondenci vydají. Ale i pak se jejich diskuze omezila na krátkou, hluchou výměnu publicistických glos.

Matějovy příspěvky jsou standardním antisystémovým mixem okořeněným trochou rasismu. Z národního socialismu v textech zůstane po jeho redukci socialismus. Matějovy e-maily zastupují názorově mnohem širší skupinu lidí, než jsou fašisté. O to podivnější je, že se Gál brání tomu, chytnout se třeba i jediného tématu a skutečně o něm začít vést rozhovor.
Sledujeme tedy střet dvou lidských zkušeností. Obě jsou určitým způsobem poznamenány frustrací. A Gál jako zástupce intelektuální elity zde demonstruje svoji hodnotovou nadřazenost. Průběh dlouholeté korespondence ukazuje, že ten, kdo je otevřený novému, vyvíjí se a reflektuje, je kupodivu spíše Matěj.

Úryvek z knihy si můžete přečíst zde.

Nedávno vyšel v Lidových novinách sloupek s titulkem Meze arogance elit. Ta věta mně nedá spát. Je vyjádřením pocitu mnoha lidí, kteří se bojí chudoby, ohrožení, války, nebaví je práce, nespatřují ve svém životě smysl. Co děláme my, filozofové, sociologové, novináři či umělci? Utvrzujeme představu, že si za to můžou sami. Že je to proto, že ještě nejsou vyspělí, demokratičtí, dokonalí. Kompetitivní nárok dnešní doby, která chce z lidí lisovat výkon, ještě posilujeme tlakem na výkon občanský a intelektuální. Copak lze takto budovat dialog?

Pro ty, kteří se sami počítají k nové levici, může být pozoruhodnou krizí identity octnout se náhle v očích národovců na straně establishmentu. Floskule o neomarxistické Evropské unii by neměla zahalit fakt, že v antisystémovosti jsou si oba politické póly podobné. Nakonec i rudá a černá už dávno nejsou jen barvy anarchistů. V nastalém galimatyáši vzájemného obviňování, paranoie a apokalyptiky se nevyhraněný člověk orientuje zkratkovitě a na povrch vyplouvají předsudky. Je ještě možné tuto změť rozplést a nalézt plochu pro společné porozumění?

03638541.jpeg

Tam, kde nejsme schopni alespoň se pokusit vidět svět očima druhého, setkání a rozhovor nejsou možné. A obávám se, že jako intelektuálové, podobně jako Gál, často spíše vršíme na barikády myšlenkové haraburdí a frazeologii. Možná ztrácíme citlivost a vědomí, že lidé, kteří volí Hofera, Trumpa či Kotlebu, jsou plnohodnotné lidské bytosti s jedinečnou životní zkušeností. Pojďme vést osobní dialog. Párkrát jsem to vyzkoušel. Zjistil jsem, že od lidí s opačným názorem mne často dělí pouze předsudek podobný tomu, který sám kritizuji. Že se i mně v polemikách ztrácí tvář druhého v obecné kategorii. Že přede mnou nestojí fašista, dokud ho sám nevyrobím.

Čtěte také

autor: Jan Motal
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.