Provokativní Žebrácká opera Dana Špinara
Režisér Daniel Špinar má pověst provokatéra, který se nebojí tabuizovaných témat a stylem zpracování svých her, který nemusí úplně každému sedět, nabourává divadelní stereotypy.
Originálním způsobem pojímá různá historická díla, jako například Román o věrném přátelství Amise a Amila. Definitivně a nutno podotknout velmi vtipně v tomto divadelním zpracování na půdě malostranského Studia Rubín na konci minulého roku stvrdil teorii o tom, že Julius Zeyer byl homosexuál, což v minulosti tvrdili i mnozí literární vědci. Dalším příkladem byla v Národním divadle před dvěma lety jeho adaptace protinacistické filmové satiry Být či nebýt německého režiséra Ernsta Lubitsche z roku 1942 o polských hercích, kteří se zapletou do odboje.
Nejnověji se Daniel Špinar ujal Žebrácké opery v adaptaci Václava Havla na půdě hradeckého Klicperova divadla, kde režíroval již v minulých letech. A na úvod nutno říct, že těžkou úlohu zvládnul na výbornou. Asi každý, kdo se kdy v minulosti pustil nebo v budoucnu pustí do režie některé z Havlových her, bude aspoň na čas ostře sledován a minimálně podroben kritice, která pečlivě hlídá zachování Havlova odkazu. Špinarovi se právě tohle povedlo skvěle a zároveň pojetím hry zachoval svůj osobitý režijní styl, kterým umí přitáhnout hlavně mladou generaci, prahnoucí po novém a moderním zpracování klasických autorů.
Děj hry asi není nutno příliš představovat, za posledních dvacet let byla Žebrácká opera v Česku uvedena mnohokrát. Dva mafiánské gangy – jeden vedený ženami posedlým Macheathem v podání výborného Jana Sklenáře a druhý Williamem Peachumem, kterého hraje rovněž skvělý Jiří Zapletal. Oba chtějí ovládnout trh a vymýšlí všelijaké metody, jak se navzájem zlikvidovat. Peachum vybídne svou dcery Polly, kterou ztvárnila Natálie Holíková, aby se sblížila s Macheathem, chce z ní udělat špiona. Jenže ten má s Polly jiné plány. Do všeho se zamotá šéf místní policie Bill Lockit a absurdní groteska na téma zločin, zrada, pokrytectví, lež a děvky dostává grády. Špinar hru situoval do Anglie 70. let a přidal různé malé symbolické detaily, jako například malé estébácké autíčko na ovládání, se kterým si policista Lockit velmi rád hraje. Symbolika 70. let kvůli tomu, že Václav Havel hru napsal v roce 1972.
S dramaturgyní Ilonou Smejkalovou rozpracoval Špinar Žebráckou operu způsobem, který Václavu Havlovi nikdy moc nevoněl. Vrátil se tím k původní verzi Johna Gaye a později Bertolta Brechta, kteří divákům myšlenky této parodické hry sdělovali pomocí hudby. Havel hudební stránku opomíjel, spíše si potrpěl na text. V Klicperově divadle tak uvidíte tančícího Macheatha à la John Travolta, který zpívá písně třeba od Bee Gees. Ve hře se objeví i odkaz na samotného Havla v podobě férového kapsáře Filche (Vojtěch Dvořák), který raději za pravdu zemře a ze scény odchází se známým havlovským véčkem.
Závěr hry je vtipný a mrazivý zároveň. Vítězem je úplatný šéf policistů Lockit, který má oba mafiány omotané kolem prstu, ale principiálně se chová úplně stejně jako oni. Režisér Daniel Špinar tak se skvělým hradeckým divadelním ansámblem Žebráckou operou dokázal a potvrdil, že kvalitní divadlo se dělá i jinde než v Praze.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
