Průkopníci post-hardcoru Moss Icon slaví 30 let a Špína se přidává ke gratulacím

20. prosinec 2016

Dlouhé, rozvláčné skladby s texty psanými jako příběhy byly poznávacím znamením Moss Icon, kapely z amerického Marylandu. Ta v druhé polovině 80. let pomáhala definovat žánr, kterému se dneska říká post-hardcore. Letos je to přesně třicet let od jejich prvních koncertů, a tak jsme odkazu Moss Icon věnovali celý díl Špíny.

Moss Icon za dobu svého aktivního působení (1986–1991) vydali 7 nosičů, ale pro pečlivé hudební geeky nachystali několik chytáků. Jejich oblíbenou záležitostí bylo převydávání některých skladeb na více deskách. A tak třeba hitovku Guatemala najdete na splitu se Silver Bearing, albu It Disappears a pochopitelně i na antologii z roku 2012, která vyšla na poměrně velkém marylandském labelu Temporary Residence (vydávají zde například Envy, Thursday nebo Explosions in the Sky). Mohutný souborný dvojvinyl v tryptichovém obalu v době svého vydání sklidil velký ohlas a těšil se zájmu i na velkých hudebních webech, a to přestože Moss Icon byli vždycky spíše skrytou perlou než masově obdivovanou legendou.

I když Moss Icon hráli jen 5 let, když nepočítáme několik reunionů, zanechali na žánrovém poli pořádné brázdy a v Evropě i Americe se objevilo několik období napěchovaných kapelami s hodně podobným stylem. Za zmínku určitě stojí polovina 90. let, kdy se hned tři takovéto kapely sešly na jednom trojsplitu. Byli to Don Martin 3, Hope Springs Eternal a Moonraker. Z jejich skladeb odkaz Moss Icon přímo sálá. U Don Martin 3 je ale cítit ironický úsměv. Traduje se totiž, že jejich afektovaný vokál je parodií na emocionálně vypjatý vokální projev řady kapel z té doby. Názor si udělejte nejlépe sami.

Těsně po roce 2000 se podobná vlna zájmu o zadumaný post-hardcore objevila v Norsku, kde působily kapely jako Catena Collapse nebo The Birds Are Spies, They Report to the Trees. Jejich členové pak dokonce založili kapelu Wits End, která svým názvem přímo odkazuje k Moss Icon. Respektive k jejich LP Lyburnum Wits End Liberation Fly z roku 1994.

A další takovouto vlnu můžeme sledovat dnes v reálném čase. Zarputilost a oddanost, s jakou přes geografické vzdálenosti mezi jednotlivými členy vydává své meditativní desky plné mluvení a tichého drnkání anglická kapela Human Hands, přinesla své plody. V posledních dvou letech se totiž v Británii objevilo hned několik kapel hrajících dost podobný styl. Většina z nich vydává na aktivním labelu Strictly No Capital Letters.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.